Informace

Multimédia

Web

Podpořte nás!

Stačí kliknout na Meowtha!

Reklama


Kategorie: Povídky od Ryuuheie

01 - Nezklamu tě!

První díl mého vůbec vážně nebraného díla, kde se seznámíme s hlavními hrdiny a podíváme se na úplně první dějství.

Žilo bylo… Oblázkové město. A právě zde byly dva, totiž… tři domy! Dva z nich žily v úzkém sousedském vztahu. V tom napravo bydlel Ryugon a v tom nalevo zase Sarukaz.
 
Ryugon: „Vstávej!“
 
Takto mnohokrát budil Ryugon Sarukaze a házel mu kameny na okno jeho pokoje, který byl naproti. Ale to nebylo zrovna dnes, čili v době, kdy se konečně s ročním zpožděním chystali oba dva vydat na svou velkou dobrodružnou cestu…
Ryugon náhle uslyšel, jak na něj z druhého okna volá Sarukaz. Jen se natáhl, aby jej otevřel.
 
Sarukaz: „Tak já jdu pomalu k Oakovi!“
Ryugon: „Ha? Jo, dneska vlastně začíná naše cesta!“
 
Ryugon pomalu vstal a rozkoukával se.
 
Sarukaz: „Hlavně nepřijď pozdě.“
Ryugon: „No jo, prosím tě!“
 
Ryugon zívl a vydal se po schodech dolů. Tam už na něj čekal tác plný topinek a tak se dal do jídla. Jak tak jedl, podíval se na čas a viděl, že zpoždění nakonec přeci jen má. Rychle vstal a ještě s chlebem v ústech se vydal rychle ze dveří.
 
Ryugon: „Zdar, mizim!“
Děda: „Didididi!“
 
Rozloučil se v rychlosti s dědou před domem, který se jen houpal v křesle a stále opakoval to samé dokola.
Doběhl k laboratoři a vrazil do dveří.
 
Ryugon: „Tak, jsem tady!“
 
Tam už stál jak Sarukaz, tak i samotný Oak a Ryugonův i Sarukazův rival, Green.
 
Green: „Tak už jste tu oba. Intoš i škaredý král!“
 
Posmíval se Green.
 
Ryugon: „Já ti dám škaredýho krále, to ještě uvidíš!“
Oak: „Tak se uklidníme!“
Ryugon: „Jasné, je řada na výběr Pokémona!“
 
Ryugon se vydal sebejistě ke stolu s Pokébally. V hlavě mu už zářil Charmander, což byl zároveň jeho jasný výběr mezi třemi startery. Jeho velký sen. Jak ale došel ke stolu, viděl, že je tu zbyl jen jeden Pokéball.
 
Sarukaz: „Víš, přišel jsi pozdě a tak… my už si vybrali.“
Green: „Ha, loser!“
 
Posmíval se Green a Ryugon tomu nechtěl věřit.
 
Ryugon: „Jak vybrali?!“
Oak: „Bohužel, čekali jsme už dost dlouho. Jak se říká, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.“
Ryugon: „He? No, tak doufám, že byl respektován můj sen, že, Sarukazi?“
 
Otočil se na Sarukaze.
 
Sarukaz: „Promiň, ale jak řekl Oak.“
Ryugon: „To jste se proti mně spolčili? To znamená… ah!“
 
Ryugon měl jasno, že tohle mu pěkně nevyšlo. Popadl tedy znechuceně poslední Pokéball.
 
Oak: „Tak, když už jste si všichni rozebrali Pokémony, je načase se vydat na cestu.“
Ryugon: „Moment! Co bude se zápasem?“
Sarukaz: „Už jsme si ho s Greenem dali a nečekám, že…“
Green: „Ani náhodou! Ještě se zdržovat s dalším loserským zápasem.“
 
Ryugon se naštval a Oak pokračoval.
 
Oak: „Tohle jsou Pokédexy, zaznamenají data každého chyceného Pokémona. Mým snem bylo vždy chytit všechny. Ale bohužel, už jsem na to příliš starý a tak bude tento úkol na vás, chlapci!“
 
Rozdal jim přístroje a Green už mizel ve dveřích.
 
Green: „Nebudu se dále zdržovat. Vy dva loseři si klidně jděte spolu, ale já cestuju sólo! Zdar, dědo. A zdar, intoši a škaredý králi!“
Ryugon: „Nakopu ti zadek, Greene! To ještě uvidíš. A když ne já, tak aspoň Sarukaz!“
 
Zaťal pěst Ryugon.
 
Oak: „Takže je to pravda, chystáte se vydat na cestu společně?“
Ryugon: „Však, jsme přátelé, tak proč nejít spolu?“
Oak: „Jasné, jasné. Rozumím, ve dvou se cestuje lépe.“
 
Už vycházeli ze dveří, když si je Oak ještě zastavil.
 
Oak: „A ještě něco! Zapomněl jsem, že mám v Chromovém městě jistý kšeft. Tak bych potřeboval, aby to někdo z vás zařídil a přinesl mi odtamtud balíček.“
 
Ryugon pohlédl na Sarukaze, který se zatvářil, jako by se ho to netýkalo.
 
Ryugon: „No tak jo, dobře! Vezmu to já. Už tak mám zpackaný celý den. Sarukazi, ty můžeš jít klidně napřed, já tě dohoním.“
Sarukaz: „Fajn, setkáme se tedy později.“
 
Sarukaz odešel ze dveří a Ryugon jen otráveně vydechl.
 
Oak: „Děláš dobrou věc.“
Ryugon: „Já vím, ale stejně mi to nijak nepomůže. Můj sen se mi hroutí před očima.“
Oak: „Ale kdepak! Dobrý skutek může dobrému výsledku dopomoci.“
 
Řekl Oak s mrknutím oka. Ryugon nechápal a raději už také vyšel z budovy.
 
Ryugon: „To měla být útěcha, nebo co? Ten Oak jeden…“
 
Říkal si pro sebe Ryugon a vyšel postupně z Oblázkového města. V trávě viděl pobíhat Rattaty, občas přiskočil i Pidgey a vše volalo po okamžitém započetí chytání Pokémonů.
 
Ryugon: „Ani nemám chuť!“
 
Řekl si a šel rychle dál, aby měl co nejdřív ten úkol za sebou. Nicméně se rozhlížel kolem.
 
Ryugon: „Kde sakra ten Sarukaz je? To je fakt den tohle.“
 
Došel do Chromového města a hned první místo, kam se vydal, byl obchod. Tam už věděli, o co jde a Ryugon dostal do ruky těžký balíček. A s ním se vydal zpět.
 
Ryugon: „Bazmek těžkej. Co to ten Oak zase objednával za veteš?“
 
Nadával otrávený Ryugon a brzy byl zase zpátky v Oblázkovém městě.
 
Ryugon: „Tak, tady to nesu!“
Oak: „Výborně! Provedl jsi skvělou práci!“
Ryugon: „Dobrý, tak já už půjdu. Sarukaz mi zdrhnul a já jen ztrácím čas.“
Oak: „Moment, ještě něco! Green ti vzkazuje, že se nemáš za žádnou cenu stavovat u nich doma.“
 
Ryugon nechápal, ale již odlehčen se vydal z laboratoře. Jak ale procházel kolem Greenova domu, hlavou mu pořád vrtalo, co Oak řekl.
 
Ryugon: „Tak nemám se stavit, jo?“
 
Zasmál se a vydal se do dveří. Tam už byla Greenova sestra.
 
Sestra: „Něco pro tebe mám!“
 
Řekla, když ho uviděla a podala mu mapu.
 
Sestra: „Green dostal taky jednu. Je to plánek celého Kanta.“
Ryugon: „Oh, díky ti, velevážená Greenova sestro!“
 
Poklonil se Ryugon, rozloučil se a již opouštěl nadobro Oblázkové město. Jak tak šel trávou, už mnohokrát tudy proběhla Rattata a proletěl Pidgey.
 
Ryugon: „A mám toho dost!“
 
Řekl a uchopil Pokéball.
 
Ryugon: „Jednou všechny chytit mám, tak taky tak udělám!“
 
Mrštil Pokéballem o zem a očekával objevení Bulbasaura, protože Sarukaz mu vyfoukl Charmandera a Green si vzal Squirtla.
 
Ryugon: „Což, tak holt travní typ. I ten je dobrý.“
 
Utěšoval se, protože věděl, že bude muset pozměnit celé své plány. Tím více stanul v úžasu, když to, co se proti němu objevilo, nebyl Bulbasaur, ale Charmander.
 
Ryugon: „To se mi snad zdá?!“
 
Nevěřil vlastním očím.
 
Ryugon: „Že by Sarukaz? Ale to není možné… jemu bych v tomto visel u zadku leda tak.“
 
Pak to ale nechal být.
 
Ryugon: „Fajn, tak je vidět, že moje plány neztroskotaly. Hmm… jako vždy. Král to tady vyhrál!“
 
Vítězoslavně se zasmál a připravil se na první povel.
 
Ryugon: „Charmandere, ukaž jim, kdo je tu pán!“
 
Do Chromového města přišel s již dvěma chycenými Pokémony. Rattatou a Pidgeym.
 
Ryugon: „Brnkačka!“
 
Zpíval si spokojeně Ryugon a i když si stále myslel, že je ve snu, snažil se mít jasno, že tohle je realita a žádný sen.
Vedle města si zaskočil ještě chytit Mankeyho a Spearowa a tak se jeho Pokédex stále rozrůstal.
Zašel si pak koupit hromadu Pokéballů a chystal se z města, když tu mu cestu zkřížil nějaký dědek.
 
Dědek: „Neprojdeš!“
Ryugon: „Ale no tak, tohle je už starý…“
Dědek: „Vždyť já vím. Jen počkej chvíli.“
 
Vstal ze země a kývnul hlavou, aby jej Ryugon následoval.
 
Ryugon: „A teď bude co, trik se špičatým kloboukem?“
Dědek: „Nikoliv. Ukážu ti, kterak se Pokémoni chytají!“
 
A dědek začal s popisováním, jak se Pokémon chytá. Ryugon protáčel oči, protože mu dědek říkal něco, co už sám dobře ví. Ale pro jistotu ho ještě následoval kus na cestu, kde následně dědek chytil Rattatu.
 
Dědek: „Tak už víš, jak se to dělá?“
Ryugon: „Ano a jak dělat se to má. Díky za vysvětlení něčeho, co už vím!“
Dědek: „Šťastnou cestu!“
 
Ryugon šel rychlým krokem pryč.
 
Ryugon: „Hlavně ty, dědku, už radši nikam nechoď a už vůbec ne za mnou.“
 
Řekl si pro sebe. Na konci cesty ho čekal vstup do Chromového lesa. Připravil se na chytání další tuny nových Pokémonů.
 
Trenér: Stůj!
 
Zastavil ho malý kluk se síťkou.
 
Ryugon: „Copak chceš, chlapečku?“
Trenér: „Nejsem žádný chlapeček! Dáme zápas!“
 
Ryugon se jen potutelně usmál.
 
Ryugon: „Jak chceš! Řekl sis o to, smrádku!“
 
Zápas byl rychle pryč a tráva byla ještě trochu sežehnutá od ohně. Takto vyřídil řadu trenérů a mezitím pochytal Caterpie, Metapoda, Weedle, Kakunu a jelikož se dočetl, že je tu někde i divoký Pikachu, rozhodl se jej najít.
 
Ryugon: „Myšičko myš, pojď ke mně blíž! Půjdeš do balónu!“
 
Chodil pomalu v trávě s rukou napřáhnutou, když konečně Pikachu vyskočil. Ryugon se jen usmál a ve vzduchu už to jen čpělo elektřinou a ohněm. Ryugon si pak šel pro Pokéball, kde byl Pikachu chycený. Podzvedl jej nad hlavu.
 
Ryugon: „Hotovo! Jsem prostě mistr!“
 
Z lesa vyšel jako hrdina. Jeho Charmander byl již docela dost silný a připravený na jakýkoliv větší zápas. To už v dálce viděl Cínové město. Jak tam došel, ani se nemusel rozhlížet a viděl stadion.
 
Ryugon: „První odznak už čeká!“
 
Usmál se a vydal se k němu. Před ním potkal dědka, který si četl nápis.
 
Dědek: „Další trenér? Brock je velmi silný protivník, mnoha trenérům to dalo zabrat.“
Ryugon: „Tak to ještě neznáte mě!“
 
Sebejistě vešel na stadion. Tam se na něj u vchodu hned vrhlo několik trenérů. 
 
Ryugon: „Hej, hej! Nějací aktivní takhle po poledni!“
 
Ačkoliv měl jen Charmandera, který byl opravdu schopný boje, musel jejich kamenné Pokémony, kteří tvořili hlavně Geodudové, vyřídit jen s ním. Nakonec je porazil všechny, ale Charmander byl značně vyčerpán.
 
Brock: „Vítám tě!“
 
Vítal jej již Brock, před kterým se Ryugon ocitl.
 
Ryugon: „Moment!“
 
Vyběhl ze stadionu, aby si Charmandera vyléčil v Pokécentru a pak se rychle vrátil zpět.
 
Ryugon: „Teď už můžeme!“
 
Brock byl sice zmatený, ale mluvil dál.
 
Brock: „Já jsem Brock, trenér tohoto stadionu. Specializuji se na výcvik kamenných Pokémonů. Pokud chceš vyhrát odznak, musíš mě porazit.“
 
Ryugon se usmál a sebejistě se pustil s Brockem do boje. Ačkoliv oheň není proti kamenu efektivní, zde to byla jasná přesila. Sice pak s Onixem byl trochu problém, ale nic, s čím by si Ryugon neporadil. Onix padl poražen k zemi a Brock jej povolal zpět.
 
Brock: „Opravdu impozantní. Ty máš budoucnost! Jako trenér, i jako mistr!“
Ryugon: „Já vím, taky to o sobě tvrdím. Díky za zápas!“
 
Brock mu předal kamenný odznak a Ryugon se vydal ze stadionu pryč.
 
Ryugon: „Je to tady, první výhra!“
 
Zaradoval se a odznak si připnul na batoh. Byl čas pomalu opustit Chromové město. Kráčel radostně k východu z města, když tam jej zastavil vědátor.
 
Vědátor: „Ha, tady jsi!“
Ryugon: „Kdo jste?“
Vědátor: „Jsem vědec z Oakovy laboratoře. Mám ti něco předat.“
 
A podal Ryugonovi krabici. Sotva stačil Ryugon poděkovat, vědátor byl už pryč. Krabici tedy otevřel a tam našel nové boty.
 
Ryugon: „Ho ho ho! Sbohem, starý křusky!“
 
Zvolal a jeho staré otrhané boty letěly do křoví. Pak jen hleděl s údivem na svoje nové značkové, kterak i při zapadajícím slunci zářily skoro na míle daleko.
 
Ryugon: „Paráda!“
 
Pak ale z krabice ještě něco vypadlo. Byl to malý papírek. Ryugon jej zvedl a četl.
 
„Milý Ryugone. Již ti začala tvá cesta a ani jsme se nestačili rozloučit. Aspoň jsem po Oakovi poslala nové boty, které ti snad usnadní tvoji velkou cestu. Však, pro mě budeš vždy tím nejlepším! Můj malý dobrodruh!“
 
Jak to dočetl, přestal se smát. Ruce se mu svěsily a z očí mu začaly téct slzy.
 
Ryugon: „Nezklamu tě, mami!“
 

Vydáno: 21.1.2014 22:51 | 
Přečteno: 1483x | 
Autor: Ryuuhei

Komentáře

Přidat komentář >

icon , - odpovědět
AshKetchum
tenhle příběh je celkem zajímavý. Já zas bych chtěl vytvořit komix z různých serií, specialu či filmu zo všech generaci proste spojit vše postavy do jediného děje nech si to pak užijí všichni. 1