Pokémon GO

Anime

Web

Podpořte nás!

Stačí kliknout na Meowtha!

Reklama


Kategorie: Povídky od Ryuuheie

03 - Mluvící Pokémon

Naši hrdinové se tentokrát setkají s opravdu podivuhodnou existencí a udělají další velký krok ve svém dobrodružství. Tedy, aspoň Ryugon nebude ve své cestě zahálet.

Ryugon vycházel ze stadionu jako vítěz. V ruce svíral vodní odznak a cítil se lépe, než kdy předtím.
 
Ryugon: „První těžce vybojovaný souboj je za mnou! Už začíná přituhovat.“
 
Řekl si pro sebe, ale jen co popošel ještě pár kroků, už se setkal se Sarukazem.
 
Sarukaz: „Nečekal jsem, že tě potkám tady. Bojoval jsi s Místy.“
Ryugon: „Bojoval. Bylo to těžké, ale nakonec jsem ji přeci jen pokořil!“
 
Ukázal Sarukazovi vodní odznak a cítil se vítězoslavně.
 
Sarukaz: „Gratuluju. Já s ní jdu bojovat právě teď. Ještě jsem trochu potrénoval a tak jsem připraven ji porazit.“
 
Ryugon: „Jen si nebuď tak jistý výhrou!“
 
Smál se Ryugon, který už měl všechny ty těžkosti za sebou. Sarukaz pak zmizel za dveřmi stadionu a Ryugon na něj čekal. Slunce se přehupovalo už k odpoledni.
 
Ryugon: „Tak už jen 6 odznaků. Pak elita a potom… kdo ví.“
 
Pozoroval svůj postup a hleděl do nebes. Po nějaké chvíli se dveře stadionu otevřely a z nich vyšel Sarukaz.
 
Ryugon: „Tak co?“
 
Očekával Ryugon jeho výsledek. Ale Sarukaz se jen zastavil a bylo vidět, že věci nejsou úplně v pořádku.
 
Sarukaz: „Dala mi hodně zabrat. Tohle není tak lehké.“
 
Poté se zase otočil a znova vešel do stadionu.
 
Ryugon: „Tak to asi nedopadlo.“
 
Smál se Ryugon. Toto se pak opakovalo několikrát. Sarukaz vyšel ze dveří, chvíli před nimi zůstal stát a pak se vrátil zpět. Ryugon se jej už na nic neptal a jen trpělivě čekal, co z toho bude.
Už se pomalu smrákalo. Když tu znova vyšel Sarukaz, už po kdo ví kolikáté. Ryugon čekal, že se zase zastaví, ale on už šel k němu.
 
Sarukaz: „Tak to mám. Byla to fuška.“
Ryugon: „No vidíš. A co jsem říkal? Není to jen tak.“
Sarukaz: „Ten vodní pulz její starmie mě několikrát odrovnal. Není lehké proti ní jít se znevýhodněným, ale ani třeba s normálním typem.“
Ryugon: „Proto já si chytil Oddishe. A myslím, že si ho v týmu i nechám. Přeci jen, travní typ se vždy hodí.“
Sarukaz: „Navíc je i jedový, čili ano, musím souhlasit.“
 
Jelikož už padala tma, utábořili se hned u města.
Ryugon: „Tak to bude naše první společná noc, že?“
Sarukaz: „Jo. Tedy, pokud nepočítáš i tu noc tehdy.“
 
Jen se zasmáli a připravili se ke spánku. Čekalo je přeci jen ještě mnoho dalších dobrodružství, zápasů a vůbec všeho, co je na cestě může potkat.
 
Sarukaz: „Hej, už je čas!“
 
Vzbudil ráno Sarukaz Ryugona, který spal ve svém stanu. Ten jen rychle vylezl a rozhlédl se. Již svítilo slunce a byl pěkný slunečný den.
Nicméně Ryugon jen zamžoural očima.
 
Ryugon: „Ale, dej pokoj! Nech mě ještě spát.“
 
A zalezl zase do stanu. Sarukaz nevěděl chvíli, co bude v této situaci dělat. Pak si ale všiml, že jedna z tyčí Ryugonova stanu je trochu uvolněná. Nenápadně drknul do uvolněného spoje a to stačilo k tomu, aby se stan zhroutil.
 
Ryugon: „Do háje!“
 
Vylezl Ryugon z té hrudky a byl už úplně probuzený. Již vstal, složil si věci a byl také připraven na další cestu. Vydali se z města severně, aby se podívali, co je dál. Ryugon přeci jen přešel jen přes lávku do trávy a dál nešel.
Na lávce se potkal s trenéry, se kterými minulý den bojoval. Ti se utkali tentokrát se Sarukazem. Ryugon se ale u toho nezdržoval a prošel dál, aby se porozhlédnul po nějakém novém Pokémonovi. Chodil delší chvíli trávou a nenarážel na žádného, který by mu sedl.
 
Ryugon: „Všechny už mám. To chce nějakou novinku, sakra.“
 
Drbal se na hlavě, když tu už přišel Sarukaz.
 
Sarukaz: „Tak co?“
Ryugon: „Špatný, tady nic nechytím.“
 
Sarukaz si tedy chytil jen Oddishe a společně se pak vydali cestou na východ, kde Ryugon ještě nebyl.
Došli až na konec cesty, kde byl jen nějaký dům a jinak to zde končilo, dál už byla jen voda.
 
Sarukaz: „Tak jsme došli. Tady cesta končí.“
Ryugon: „K sakru! A já měl za to, že tu bude něco zajímavého.“
 
Jak se tak rozhlížel, všiml si Ryugon pootevřených dvěří toho domu. Šel směrem k nim.
 
Sarukaz: „Kam to jdeš?“
 
Ryugon ale neváhal a vcházel do těch dveří.
 
Sarukaz: „Počkej, nemůžeme jen tak někomu vlézt do baráku!“
Ryugon: „Ale houby nemůžeme, nebuď pořád tak podělanej!“
 
Otevřel dveře a tam to vypadalo, jak v nějaké laboratoři. Procházeli kolem počítačů a netušili, kde to jsou.
 
Ryugon: „To vypadá, jak něčí laboratoř.“
Sarukaz: „Skoro jako u Oaka, jen takové… promakanější.“
Ryugon: „Se divíš? Oak je starej páprda, ten si na novou techniku moc nepotrpí.“
 
A smál se, když tu za nimi někdo šeptl.
 
???: „Hej, vy!“
 
Oba dva se otočili a koukali po tom, kdo na ně promluvil. V místnosti ale nebyl nikdo, kromě tedy Jigglypuffa.
 
Ryugon: „Hele, Jigglypuff, co tu dělá?“
Sarukaz: „Vím já, ale toho už máme chyceného.“
 
Jigglypuff: „Hej, vy dva, můžete mi pomoct?“
 
Promluvil na ně ten Jigglypuff a oba nevěřili svým vlastním očím.
 
Ryugon: „Viděl jsi to, co já?“
Sarukaz: „Mluvící… Jigglypuff!“
Ryugon: „Toho si musím chytit!“
Sarukaz: „Počkej, tohle může být vzácký exemplář a ten by se měl dostat do dobrých rukou!“
Ryugon: „Tím chceš říct, že v mých rukách by nebyl dobrý. Ne… ty ho chceš pro sebe!“
Sarukaz: „To není pravda!“
Ryugon: „Je… a dost řečí.“
 
Ryugon vytáhl z batohu Pokéball.
 
Jigglypuff: „Ne, poslouchejte!“
 
Oba se zarazili a nechali již Jigglypuffa mluvit.
 
Jigglypuff: „Já nejsem Pokémon. Jsem člověk.“
Ryugon: „Jasně a já zase čínský bůh srandy!“
Sarukaz: „Počkej, nech ho mluvit!“
Ryugon: „Fajn!“
Jigglypuff: „Potřebuju, aby někdo z vás šel k počítači a aktivoval přenašeč. Já si vlezu támhle do stroje a pomůže mi to nabýt lidskou formu.“
Ryugon: „Dobrá, dobrá! Je to sice neuvěřitelný, ale prosím…“
 
Jigglypuff zalezl do stroje a Sarukaz šel k počítači.
 
Sarukaz: „Aktivovat zařízení. Ale jak?“
 
Ryugon přistoupil a stiskl klávesu.
 
Tu se přístroj rozjel, bliklo v něm a jen se z toho zakouřilo. Chvíli se nic nedělo a pak se otevřela dvířka buňky a z ní vyšel nějaký člověk.
 
Člověk: „Ah, děkuji vám!“
Sarukaz: „A tys mu nevěřil.“
Ryugon: „No jo, prosím tě. Tak jsem se pro jednou spletl, to se stává i těm nejlepším!“
Člověk: „Abych se představil, já jsem Bill.“
Sarukaz: „Cože?! Vy, že jste Bill? Ten Bill?“
Ryugon: „Kdo je Bill.“
Sarukaz: „Děláš si srandu, že nevíš, kdo je Bill? Jen debil by nevěděl, kdo je Bill!“
Ryugon: „Jenže já nejsem debil. A i kdybych byl debil, stejně bych pořád nevěděl, kdo je Bill!“
Sarukaz: „Teď jsi jedině potvrdil, že jsi debil, když nevíš, kdo je a byl Bill!“
Ryugon: „To by byl debil každý, kdo by nevěděl, kdo je Bill!“
 
Po chvíli se přestali hádat, protože si přišli jak blázni.
 
Sarukaz: „Tady, Bill, je tvůrce systému pro elektronické ukládání Pokémonů.“
Ryugon: „Počkat. Takže tento člověk vymyslel ukládání Pokémonů do počítače?“
Bill: „Ano, byl jsem to já, Bill!“
Ryugon: „Tak to je něco!“
Bill: „A děkuji vám. Někdy se experimenty holt nepovedou a viděli jste, jak to dopadlo.“
Sarukaz: „Stejně, klobouk dolů nad vaší prací.“
Bill: „No, ale vaše záchrana se neobejde bez odměny.“
 
Bill sáhl do kapsy, vytáhl papír a podal jej Ryugonovi.
 
Ryugon: „Tohle je přece… lístek na loď svaté Panny!“
 
Zářil Ryugon.
 
Sarukaz: „Není to Panna, ale Anna.“
Ryugon: „Nejluxusnější výletní loď určená jen pro bohaté! Ah! To snad není možné!“
Sarukaz: „Pro mě, za mě, vezmi si jej.“
Ryugon: „To vážně? Díky, kámo!“
Bill: „Jsem rád, že jsem vám mohl službu oplatit. Teď už si dám větší pozor, aby se to více neopakovalo.“
Sarukaz: „Není za co, rádo se stalo.“
 
Oba dva vyšli z laboratoře a Ryugon byl ještě v úžasu.
 
Ryugon: „Představ si to. Loď plná příležitostí. A já se tam dostanu!“
Sarukaz: „Místo nadšení z Billa tě zajímá kus papíru.“
Ryugon: „Ale, co povídáš… Bill je taky odvaz, ale tohle, tohle je klenot!“
 
Došli pomalu zase zpět přes lávku a pomalu na stezku vedoucí to Rumělkového města. Tam se ale Sarukaz zastavil.
 
Sarukaz: „To se už chystáš jít dál?“
Ryugon: „No ano, tady jsme už přece skončili.“
Sarukaz: „Já bych se ještě zdržel, abych trochu potrénoval.“
Ryugon: „Mně se čekat nechce. Tak víš co? Zase se rozdělíme, já se podívám do Rumělkového města a pak se sem vrátím.“
 
Tak se rozloučili a Ryugon se vydal opět sám s tím, že to bude jen dočasné. Po cestě v trávě chytil Meowtha a pak se utkal s několika trenéry u cesty, které lehce porazil. Navíc se mu i Oddish vyvinul v Glooma.
 
Ryugon: „Jo, je to v kapse!“
 
Brzy byl v Rumělkovém městě a již cítil závan moře.
 
Ryugon: „Ha, tak tady musí být přístav.“
 
Nadechl se a již procházel městem. Zaujala ho však jedna cedule u domu.
 
Ryugon: „Pokémoní klub? To může být zajímavé.“
 
Řekl si pro sebe a vešel do dveří. Tam už u dlouhého stolu sedělo plno trenérů a bavilo se mezi sebou. Jen co Ryugon zašel trochu dále, přiběhla k němu malá dívka.
 
Dívka: „Hej, ty! Nemáš Spearowa?“
 
Ryugon si Spearowa chytil, ale měl jen jednoho.
 
Ryugon: „Proč?“
Dívka: „Vyměnila bych ti ho za Farfetch’da!“
 
Ryugon měl jasno, že se mu naskytla pěkná příležitost.
 
Ryugon: „Počkej, hned se vrátím! Počítej se mnou!“
 
Vyběhl s klubu a rychle běžel zpět na stezku.
 
Ryugon: „Spearow, Spearow… kdepak jsi?“
 
Hledal chvíli v trávě a pak na něj konečně narazil.
 
Ryugon: „Půjdeš do ballu, ptáku!“
 
Chvíli s ním bojoval a pak jej úspěšně chytil. Spokojen se vydal zpět ke klubu, kde už na něj ta dívka netrpělivě čekala. Společně přistoupili ke stroji, kam vložili každý svůj Pokéball. Chvíli to řechtalo a pak byla výměna u konce.
 
Dívka: „Díky!“
Ryugon: „Rádo se stalo!“
 
Byli již oba spokojeni a Ryugon se tu chystal ještě porozhlédnout. Došel na druhý konec místnosti a prohlížel si obrázky Pokémonů na stěně.
 
???: „Ano, tihle jsou obzvláště moji oblíbení.“
 
Ozvalo se za Ryugonem, který se otočil a tam viděl nějakého dědka.
 
Ryugon: „To jsou vaše obrazy?“
Dědek: „Ano, ano. Jsem prezidentem tohoto klubu.“
Ryugon: „Aha, to je dobré! Máte pěknou sbírku.“
Dědek: „To ano. Mám mnoho oblíbených Pokémonů. Třeba Poliwag. Ah, ano, Poliwag.“
 
A začal dlouho mluvit o svých oblíbených Pokémonech. Ryugona to po chvíli už pořádně nudilo, protože dědek povídal a povídal a nebralo to konce. Když už Ryugon myslel, že z toho vypustí duši, tak naštěstí dědek přestal.
 
Dědek: „A… to je všechno, co jsem chtěl říct. Páni, dlouho jsem si takhle dobře nepopovídal.“
Ryugon: „To ani já.“
 
Řekl ironicky Ryugon.
 
Dědek: „A, odkud jdeš, mladíku?“
Ryugon: „Z Oblázkového města. Jsem trenér a chystám se projít ligou.“
Dědek: „Ach, tak to jo. To tě čeká ještě dlouhá cesta a jít pěšky zabere hodně času.“
 
Dědek začal štrachat v kapse a vytáhl z ní nějaký papír.
 
Dědek: „Tady. Za to, že jsi mě vyslechl, ti dám poukaz na jedno kolo.“
 
Ryugon si vzal papír a žasl.
 
Ryugon: „To jako vážně?“
Dědek: „Ano, ano. Já jej nevyužiju. Ale ty jsi trenér a budeš ho potřebovat na svoji cestu!“
Ryugon: „Ah, děkuji!“
 
Poděkoval Ryugon a šťastně vyšel z klubu.
 
Ryugon: „Všechno zlý je k něčemu dobrý.“
 
Prohlížel si poukaz na kolo, které je jinak velice drahé. Chystal se už jít pomalu zpátky, když si ale všiml, že kousek od něj je stadion. Ještě nepadlo ani odpoledne a tak si usmyslel, že tím nic neztratí a vydal se k němu.
 
Ryugon: „Takže Surge a električtí Pokémoni? Hmm…“
 
Podíval se na svoje Pokébally a rozmýšlel. Pak se ale jen usmál a vešel do dveří. Tam ho ale čekalo nepříliš milé překvapení. Před ním byla totiž elektrická zeď.
 
Ryugon: „Hej, co to do pekla je?“
 
Šel se tedy zeptat zřízence u dveří.
 
Zřízenec: „K tomu, abyste se dostal k Surgemu, musíte vyřešit jeho hádanku! V jednom z těch košů je ukrytý spínač, který otevře bránu dále.“
 
Ryugon byl zmatený, ale vydal se tedy ke košům.
 
Ryugon: „Takže spínač?“
 
Začal se hrabat v koších, ale nic tam nebylo.
 
Ryugon: „Buď ze mě dělají blbce a nebo tu žádný spínač není!“
 
To ale sáhl do dalšího z košů a něco nahmatal.
 
Ryugon: „Že by?“
 
Zmáčkl to a jeden z pruhů elektrické brány zmizel. Jenže se stále nedalo projít skrz. Ryugon to tedy zmáčkl ještě jednou a pruh se zase objevil.
 
Ryugon: „Co to?!“
 
Chtěl jej zmáčknout znova, ale v koši už nic nenahmatal. Vydal se tedy zpět ke zřízenci.
 
Zřízenec: „Po zmáčknutí tlačítka se odemkne jedna část. Poté se někde vyskytne další tlačítko a tím otevřete vstup úplně.“
Ryugon: „To jste mi nemohl říct dřív?“
Zřízenec: „V tom tkví ta hádanka!“
 
Ryugon se naštvaně vydal zpět ke košům a štrachal tu tak delší chvíli, než se mu konečně povedlo najít i druhý správně a brána se otevřela zcela.
 
Ryugon: „Konečně! Tohle Surgemu nedaruju.“
 
Došel tedy až na konec, kde jej čekal již samotný Surge.
 
Surge: „Vítám tě. Já jsem trenér tohoto stadionu, Surge. Vidím, že ses dostal až sem a splnil jsi moji hádanku.“
Ryugon: „Ta vaše hádanka mi dala pěkně zabrat!“
Surge: „Ano, proto jsem ji taky vytvořil.“
 
Smál se Surge a Ryugon byl značně naštvaný.
 
Surge: „Specializuji se na boj s elektrickými Pokémony. Pamatuj, nikoho nešetřím!“
Ryugon: „Však ani já vás nebudu šetřit!“
 
Usmál se Ryugon a dali se do boje. Ryugon si zvolil jako Pokémona Glooma.
 
Surge: „Hmm, travní typ? Tak uvidíme.“
 
Surge proti němu poslal Voltorba. Toho hravě Gloom zvládl. Následně i Pikachua, proti kterému to bylo ale těžší.
Ryugon: „Gloome, jsi třída!“
 
Pochválil Ryugon Glooma.
 
Surge: „Je vidět, že svého Pokémona umíš vytrénovat. Ale co řekne na tohoto?“
 
Řekl Surge a do boje hodil svého posledního Pokémona, Raichua.
 
Ryugon: „Tak Raichu? Lehne stejně, jako Pikachu!“
 
Souboj začal. Útoky Raichua byly silnější, než Pikachua, ale stále nestačily na to, aby Glooma porazily. I když se ocitl už na hraně, Raichua úspěšně porazil. Souboj byl u konce.
 
Surge: „Musím uznat, jsi dobrý. Zvolil jsi si dobrého Pokémona a porazil jsi mě. Tu máš, dávám ti hromový odznak!“
 
Surge předal Ryugonovi odznak.
 
Ryugon: „Díky za souboj! Chystám se stát mistrem, čili prohra pro mě není.“
Surge: „Jen tak dál a budeš mít úspěch.“
 
Ryugon opustil stadion.
 
Ryugon: „Gloome, byl jsi perfekt! Odpočiň si.“
 
Povolal Glooma zpět a cítil se svěže. Nicméně viděl, že se blíží už večer a vzpomněl si na Sarukaze.
 
Ryugon: „A sakra!“
 
Zaklel a rychle se vydal zpět na stezku do Blankytného města, aby se setkal se Sarukazem.
 

Vydáno: 25.1.2014 4:24 | 
Přečteno: 1511x | 
Autor: Ryuuhei

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.