Pokémon GO

Titulky

Web

Podpořte nás!

Stačí kliknout na Meowtha!

Reklama


Kategorie: Povídky od Ryuuheie

04 - Dilema na lodi

Hrdinové se opět nedopatřením na chvíli rozdělí a Ryugon se navíc ocitne před velice těžkým rozhodnutím, které by mohlo ovlivnit celou jeho cestu.

Ryugon běžel rychle ku Blankytnému městu, aby našel Sarukaze, než se setmí. Doběhl k vysoké trávě, kde se prve se Sarukazem loučil, ale nikde ho tu neviděl. Jen kolem prošli trenéři, kteří se na noc vraceli domů a jinak nikdo, kdo by Sarukaze připomínal.
 
Ryugon: „Sarukazi!“
 
Zvolal, až z trávy vylétli vyděšení Pidgeyové a Spearowové. Nicméně nikdo se neozýval.
 
Ryugon: „Ty jo, to snad není možný. To už jsme se zase takhle blbě rozdělili?“
 
Chvíli tam chodil v kruzích, ale pak se to už rozhodl vzdát. Přeci jen, už padla tma a hledání se tak akorát stížilo. Ryugon si povzdechl a našel si nějaké místo, kde by mohl rozložit stan. Nakonec jej našel hned u cesty.
 
Ryugon: „Jestli půjde kolem, snad můj stan pozná. Blbec, zase někam musel zajít!“
 
Zalezl do stanu a ještě předtím si prohlížel odznaky.
 
Ryugon: „Ale co, za to vítězství mi to zdržení stálo. Dořešíme zíta.“
 
Již se převalil a usínal. Probudilo ho až intentzivní světlo. Vylezl ze stanu a viděl, že už je další pěkný slunečný den. Protáhl se a připravoval se vyrazit.
 
Ryugon: „To jsem se parádně vyspal… žádný buzení…“
 
Složil stan a vydal se na nové hledání Sarukaze.
 
Ryugon: „Jestli ho nenajdu, tak fajn, půjdu dál sám a počkám na něj ve městě.“
 
Jen to ale dořekl, už viděl v trávě stát člověka, který vypadal přesně jako Sarukaz.
 
Ryugon: „Sarukazi?“
 
Ten člověk se otočil a opravdu, byl to on.
 
Sarukaz: „No, nazdar! Kdes včera byl?“
Ryugon: „Kde já byl? To bych se měl ptát spíš já tebe! Celej večer jsem tě tu hledal!“
Sarukaz: „Já šel včera dřív spát. Chvíli jsem trénoval, ale ty ses nevracel a já už byl unavený.“
Ryugon: „Zatímco já tě tu hledal jak blázen.“
Sarukaz: „No, co, našli jsme se.“
 
Ryugon si pak ale vzpomněl na to, že má v kapse pořád ten poukaz na kolo.
 
Ryugon: „Počkej tu chvíli!“
 
Řekl a běžel rychle do města. Sarukaz nechápal, ale šel mezi tím trochu trénovat. Ve chvíli byl ale Ryugon zpět a to na svém novém kole. Zastavil a zazvonil.
 
Ryugon: „To koukáš, co?“
Sarukaz: „No, koukám… kdes to vzal? Kolik tě to stálo?“
Ryugon: „Nestálo mě to nic.“
Sarukaz: „Jak to?“
Ryugon: „Víš, mám kontakty!“
Sarukaz: „Kontakty?“
Ryugon: „Prosím tě, neřeš to a sedej!“
 
Sarukaz povolal zpět Pokémona, přistoupil ke kolu a prohlédl si jej.
 
Sarukaz: „Jak sedej?“
Ryugon: „No normálně, nasedni dozadu a jedem!“
Sarukaz: „To nemyslíš vážně…“
Ryugon: „Věř mi, bude to pohoda. Na kolech se jezdí ve dvou normálně.“
 
Sarukazovi to bylo divné, nicméně pak kolem projeli dva lidé taktéž na jednom kole. Povzdechl tedy a vyhoupl se na příčku za sedačkou.
 
Ryugon: „Ti to říkám! A teď se pořádně drž!“
 
Ryugon šlápl do pedálů a rozjeli se. Jeli chvíli po rovince a zatím vše vypadalo klidně. To ale proti nim šel někdo, koho Ryugon dobře poznával.
 
Ryugon: „Hele, není to Green?“
 
Jak se přiblížili, byl to opravdu on. Ale nezastavovali. Green si jich samozřejmě taky všiml.
 
Green: „Co to mělo být?“
 
Podivil se.
 
Green: „To snad není možné. Loseři!“
 
Ryugon přibrzdil, protože Greena uslyšel.
 
Ryugon: „To ty jsi loser, protože nemáš kolo!“
 
Vysmál se mu a zase šlápl do pedálů. Greena to překvapivě účinně uzemnilo.
 
Sarukaz: „To bylo dobré!“
Ryugon: „Že jo! Na nás nikdo nemá.“
 
Jeli ještě chvíli po rovince, pak ale následovala cesta z kopce.
 
Ryugon: „A teď se pořádně drž!“
 
Než stačil Sarukaz jakkoliv zareagovat, už se řítili z kopce dolů. Sarukaz řval hrůzou a Ryugon nadšením.
 
Sarukaz: „Vždyť nás zabiješ!“
Ryugon: „Neměj obavy! Budeme v Rumělkovém městě co by dup!“
 
Řítili se dále z kopce, až do Ryugonovy tváře konečně foukl mořský vítr.
 
Ryugon: „Už to cítím!“
Sarukaz: „Já akorát cítím, že brzo vypustím duši, jestli nezastavíš!“
 
Dojeli ještě kousek a Ryugon zastavil.
 
Ryugon: „Tak a je to! Rumělkové město!“
Sarukaz: „Ty jo, ještě tě někdy nechám řídit. Příště radši řídím já.“
 
Ryugon ale najednou zmlknul a chvíli přemýšlel.
 
Ryugon: „No, víš… jelikož mám ten lístek na loď, asi to příště jen tak nebude.“
Sarukaz: „Jo, aha… takže ty se chystáš i tou lodí vyplout?“
Ryugon: „Tak, nemám snad? Tohle je velká příležitost!“
Sarukaz: „No, dobrý. Nic neříkám, však proč ne, je to tvá věc.“
 
Pěšky došli do centra a zde se pomalu chystali rozloučit, jelikož se Ryugon rozhodl vydat se lodí na trochu jinou cestu.
Pohlédli na velkou loď v přístavu.
 
Ryugon: „Už tu mám dobojováno, takže se nebudu více zdržovat.“
Sarukaz: „Jak myslíš.“
Ryugon: „Tady ti přenechám kolo, bude se ti hodit. Kdo ví, jak dlouho popluju.“
Sarukaz: „To jo. Cesta lodí většinou trvá týden, i víc.“
Ryugon: „Takže tady se naše cesty rozdělují.“
Sarukaz: „Jo, asi jo.“
Ryugon: „Tak se teda měj.“
Sarukaz: „Ty taky. Hodně štěstí.“
 
Stroze se tedy rozloučili a každý se vydal na svoji stranu. Ryugon musel jít rychle, protože najednou pocítil, že neví, jestli vlastně vůbec dělá dobře. Do té doby byl docela pevně rozhodnut, ale najednou si začal uvědomovat, že je to všechno nějak moc narychlo.
Tyto myšlenky ho ovšem začaly přecházet, když došel k lodi. Ta byla opravdu velká a už z dálky byla cítit ohromným luxusem. Do ní postupně nastupovali lidé, většinou vypadali bohatě. Ryugon se tedy zařadil za pár z nich a čekal, až na něj přijde řada. Jak na něj přišla, námořník u vchodu se na něj tak divně podíval.
 
Ryugon: „Co je?“
Námořník: „Nic. Máte lístek?“
Ryugon: „Že váháte!“
 
Ryugon sebejistě vytáhl lístek a Námořník si jej prohlédl z obou stran. Pak mu jej odcvakl a pustil jej dál.
 
Námořník: „Přeju příjemnou plavbu!“
 
Už tedy kráčel směrem ke vchodu do lodi.
Ryugon: „Tak tady začíná mé nové dobrodružství!“
 
Již necítil žádné chmury, i když ten zvláštní pocit náhlé změny jím oplýval pořád. A už se ani víc nezdržoval a vešel dovnitř.
Kolem to byl opravdu samý luxus a po chodbách chodili samí bohatí lidé.
 
Ryugon: „Měl bych najít svoji kajutu.“
 
Podíval se na lístek, kde měl svoje číslo. Popošel pár kroků a už uviděl číslo svého pokoje.
 
Ryugon: „To bylo rychlé!“
 
Otevřel dveře a vešel dovnitř. Nicméně tam potkal nějakého dědka.
 
Dědek: „Jak neomalené!“
Ryugon: „Cože? Vždyť tohle je můj pokoj!“
Dědek: „A ještě takový drzý! Však já ti ukážu!“
 
Dědek popadl Pokéball.
 
Ryugon: „Fajn! Tak se o něj popereme!“
 
Ryugon si zvolil Charmeleona a dal se s dědkem do boje. Chvíli dělali nepořádek a pak už byl konec.
 
Dědek: „Hmm, to nebylo špatné!“
Ryugon: „Tak, když jsem vyhrál, můžete jít z mé kajuty?“
Dědek: „Jak z tvé kajuty? Tahle je moje.“
Ryugon: „To není možné! Však, moje číslo je napsané na lístku!“
 
Ryugon ukázal dědkovi lístek.
 
Dědek: „To je ale druhé patro. Nikoliv první.“
 
Ryugon se podíval pořádně a opravdu viděl, že je tam patro vyznačeno, i když tak trochu blbě, že by to člověk přehlédl.
 
Ryugon: „Fajn, fajn! Omlouvám se!“
 
Vyšel z dědkovy kajuty a šel do svého patra.
 
Ryugon: „Jestli to nebude ani tady, tak už vážně nevím.“
 
Naštěstí pak otevřel dveře do pokoje a ten byl prázdný. Odložil si sem tedy věci a vyhlédl z okénka. Měl výhled na moře, což bylo naprosto ideální.
 
Ryugon: „Líp jsem si nemohl vybrat!“
 
Pak se ale vydal z pokoje, aby si loď prohlédl. Pro jistotu si vzal všechny své Pokémony, kdyby náhodou došlo na nějaký zápas. Pomalu procházel lodí a překvapivě v něm všichni hned poznávali trenéra.
 
Člověk: „Hej, ty jsi trenér? Dáme zápas?“
 
Ryugon byl ve svém živlu. Utkal se takto s mnoha lidmi a jeho Pokémoni tím pádem zesílili. Samozřejmě se brzy rozkřiklo, že je na lodi schopný trenér a tak se s ním do bitvy pouštěli i námořníci, ale Ryugon je kosil jednoho za druhým.
 
Ryugon: „Já říkám, mně se nevyplatí podceňovat!“
 
Vcházel zpět do lodi jako vítěz. Zatím se nestalo, že by se tu nudil. Jak ale šel po schodech, najednou se potkal s Greenem.
 
Green: „Ale, co ty tu děláš, škaredý králi?“
Ryugon: „Green? Co ty tu děláš?“
Green: „To se ptám já tebe. Kdes vzal lístek?“
Ryugon: „Dostal. A kdes ho vzal ty?“
Green: „Taky dostal. Od dědy. Má dobré kšefty. Ale nečekal bych, že se tu setkám s takovou nulou, jako jseš ty.“
Ryugon: „Já ti ukážu, kdo je tu nula!“
 
Ryugon tasil Pokéball a Green se zápasu nebránil. Utkali se tedy společně na chodbě lodi. Green měl už taky dost potrénováno a tak byl Ryugonovi úměrným soupeřem. Nicméně jeho Pidgeotto podlehl Chameleonovu ohni.
 
Green: „Ještě jsme neskončili!“
 
Green vyslal Blastoise. Nicméně to Ryugona neodrovnalo. Poslal proti němu Glooma. Další porážka, další Greenův pokémon poražen. Green už začal být nervózní.
 
Ryugon: „Tak ještě myslíš, že jsem nula?“
Green: „Ten názor se jen tak nezmění!“
 
Takto chvíli bojovali, ale Ryugon měl přeci jen navrch. A i když měl u sebe méně Pokémonů, Greena s přehledem porazil. Green povolal zpátky svého Pokémona.
 
Green: „Fajn, pro tentokrát jsi vyhrál. Ale příště se drž!“
Ryugon: „Počítám s tebou! A s další mojí výhrou.“
Green: „Neříkej dvakrát! No, já tedy půjdu.“
Ryugon: „Takže se na lodi ještě uvidíme, počítám?“
Green: „Na lodi?“
Ryugon: „Však pluješ se svatou Annou taky, ne? Proto tu jsi?“
Green: „Cože? Vůbec. Proč bych proboha měl? Jsem tu jen proto, abych se utkal s trenéry. Bylo jasné, že loď plná zbohatlíků bude i jedinců schopných boje. I když, za moc to nestálo.“
Ryugon: „Takže jde teď pryč?“
Green: „No jistě. Chci projít ligou co nejrychleji. A nebudu se přece zdržovat plavbou do nikam, která by byla akorát jen ztrátou času.“
 
Tu v reproduktorech lodi zahrála znělka.
 
Hlas: „Upozorňujeme cestující, že loď Svatá Anna bude brzy vyplouvat.“
Green: „Je na čase jít.“
 
Green odcházel pryč. A Ryugonovi to začalo vrtat v hlavě. Přeci jen, dva týdny jsou dlouhá doba, za kterou se Saruwatari i Green jistě dostanou velký kus cesty dopředu. Zatímco Ryugon bude moct ve své cestě pokračovat až poté.
Šel zpátky do své kajuty a rozvalil se na posteli.
 
Ryugon: „Ah, to je příjemné! Konečně žádné spaní na tvrdé zemi. Jen pohodlí a luxus.“
 
Snažil se Ryugon nějak rozveselit, ale jen si tím snažil něco namluvit. Posadil se a koukal z okna, kde viděl, jak námořníci připravují loď k vyplutí. Již padal západ slunce. A za tímto západem, do neznáma, se Ryugon společně s ostatními cestujícími chystal vyplout.
 
Hlas: „Upozorňujeme cestující, že loď Svatá Anna za malou chvíli opustí přístav.“
 
Upozornění dávalo jasně  najevo, že se blíží čas odplutí.
Ozvalo se zatroubení, námořníci vyhodili poslední kotvy a Svatá Anna pomalu vyplouvala se západem slunce. Již nebylo cesty zpět.
 
Sarukaz: „Koukám, že ti ujela loď.“
 
Ozvalo se za Ryugonem, který stál v přístavu a koukal na pomalu odplouvající loď.
 
Ryugon: „Nakonec jsem se rozhodl, že na nějaké bezcílné plutí do nikam je ještě moc brzy. Teď mě čeká liga a chytání pokémonů. A to je hlavní priorita! Nicméně. Co ty tu děláš?“
Sarukaz: „Nic, jen jsem šel kolem.“
Ryugon: „Takže Surgeho jsi porazil?“
 
Sarukaz mu ukázal hromový odznak.
 
Ryugon: „Hmm, opět nezklamal.“
 
Pak si ale Ryugon všiml, že nikde nevidí svoje kolo.
 
Ryugon: „Počkej, ale kde máš kolo?“
Sarukaz: „Prodal jsem ho.“
Ryugon: „Jak prodal?!“
Sarukaz: „No prodal. Nebylo mi k ničemu a radši chodím pěšky, chůze je zdravější.“
Ryugon: „Ty jsi se snad zbláznil! Komu jsi ho prodal?“
Sarukaz: „Jednomu týpkovi ve městě. Nabídl mi za něj 500 pokébucků.“
Ryugon: „Řekni, že si děláš srandu?! 500 pokébucků?! Víš, kolik to kolo normálně stálo?!“
Sarukaz: „Ty naděláš.“
Ryugon: „No nadělám! To snad není možný. Člověk tě nechá jednou samotnýho a vznikne akorát škoda!“
Sarukaz: „Škoda? Ještě si stěžuj. Tys mi to kolo dal, sám jsi to říkal!“
Ryugon: „Nedal, ale půjčil! Sakra! Teď začínám litovat, že jsem radši nezůstal na lodi!“
 
A tak opět cestovali společně. V dobrém i ve zlém. Přeci jen, čeká je stále dlouhá cesta plná mnohých dobrodružství, nových pokémonů ale i zápasů. Většina ligy je stále před nimi!
 

Vydáno: 26.1.2014 0:44 | 
Přečteno: 1264x | 
Autor: Ryuuhei

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.