Pokémon GO

Anime

Web

Podpořte nás!

Stačí kliknout na Meowtha!

Reklama


Kategorie: Povídky od Ryuuheie

08 - Intošské dobrodružství

Sarukazova speciální sólo epizoda, kdy se sám vydává trénovat kousek za město. Koho ovšem potká a jaký to bude mít vliv na jeho pozdější přemýšlení o samotném přátelství?

Minule se naši hrdinové konečně mohli v klidu porozhlédnout v Seladonovém městě. Dali si zápas o odznak s Erikou, který nedopadl zrovna nejlépe, získali nového pokémona a nakonec se Ryugon rozhodl vyhrát hlavní cenu v herním centru na automatech.
Nyní se ale Sarukaz sám vydává na stezku mimo město, aby zde započal další trénink, kterým se hodlá připravit na vítězství v lize…
 
Bylo pozdní odpoledne. Sarukaz si to vykračoval po stezce a jakmile měl možnost, šel do trávy a chystal se započít trénink.
 
Sarukaz: „Nikdy není čas zahálet.“
 
Zvolil si Charmandera, kterého dosud nenechal vyvinout a dal se do bojů s divokými pokémony. Pak se zase vrátil na stezku a pokračoval. Vypadalo to všechno jako další klidný den plný tréninku.
 
???: „Halo! Kde jsi?!“
 
Ozvalo se náhle z nedaleka.
 
???: „Ah, to snad ne!“
 
Bědoval kdosi a přibližoval se. Sarukaz zpozorněl, protože to mohl být kdokoliv. Když tu mezi stromy vyšel nějaký člověk.
 
???: „Prosím tě, neviděl jsi tu mého kamaráda? Takového silnějšího cápka…“
 
Ptal se Sarukaze evidentně zoufalý.
 
Sarukaz: „Bohužel, neviděl, celou cestu, co jdu, jsem nezahlédl nikoho jiného.“
???: „To je průšvih. Zase jsme se oddělili!“
Sarukaz: „Takže ty s někým cestuješ a nemůžete se najít?“
???: „Ano, už to tak vypadá. Tohle se nám stává každou chvíli.“
Sarukaz: „Tak tohle moc dobře znám. Já taky cestuju ještě s někým a tohle se nám stalo už tolikrát, že to ani není vtipný.“
???: „Vidím, že máme hodně společného. Já jsem Jason a spolu s kamarádem cestujeme skrz ligou. Byli jsme právě na cestě, když jsme se bohužel oddělili.“
Sarukaz: „Já jsem Sarukaz a taky cestuju s kamarádem skrz ligou.“
Jason: „Tomu se říká náhoda. Ještě řekni, že jste se taky oddělili.“
Sarukaz: „Ne, ne. Ne tak úplně. Ten můj kamarád, Ryugon, zůstal v Seladonovém městě. Já se zatím vydal trénovat. Chystáme se jít zase společně, až každý dokončí svoje záležitosti.“
Jason: „Ach tak. No, jsem na tom teď hůř. Každopádně, můžu jít kousek s tebou?“
Sarukaz: „Proč ne, pokud ti nebude vadit, že budu cestou trénovat.“
Jason: „To vůbec! Naopak, udělám to samé.“
 
Sarukaz se tedy vydal stezkou dál s trenérem jménem Jason.
 
Jason: „Ti řeknu, ale pokaždé, když se jeden z nás ztratí, je to na hlavu. Jednou jsme se dokonce našli až když jsme procestovali dvě města.“
Sarukaz: „To my se tuhle rozdělili v jeskyni. Fakt, to bys nechtěl. Já ho tam hledám a on byl už dávno venku. A ještě se nafukoval, kde jsem tak dlouho byl.“
Jason: „Ani nevíš, jak to strašně připomíná můj případ.“
 
Smál se Jason a pokračovali dále.
 
Sarukaz: „Docela jsem přemýšlel o jedné věci, kterou bych teď chtěl zkusit.“
 
Řekl náhle Sarukaz a vytáhl pokéball. Hodil jej a z něj vyskočil Meowth.
 
Jason: „Meowth? Hmm, je to normální typ, ale že by byl něčím zvláštní…“
Sarukaz: „Ne, hned ti to ukážu.“
 
Vyslal Meowtha do trávy a čekal.
 
Sarukaz: „Meowth má totiž schopnost nalézat a sbírat různé předměty. Které se pak dají za dobře prodat.“
Jason: „Ahá! Člověče, to zní zajímavě.“
 
Po chvíli se Meowth vrátil.
 
Sarukaz: „Tak ukaž, cos přinesl.“
 
Meowth před něj upustil malý zlatý kámen. Sarukaz jej zvedl a Jason žasl.
 
Jason: „Vždyť to je zlatý nugget!“
Sarukaz: „Výborně! Tak to přece jen zafungovalo!“
Jason: „Kdo by řekl, že se dají pokémoni využít i jinak, než pro boj?“
Sarukaz: „Základem je pokémony znát. Vědět o jejich schopnostech a umět je správně využít. Když pokémony někdo přímo zneužívá, je to špatné. Je dobré vědět, kde je ta hranice.“
 
Sarukaz schoval nugget do batohu a pokračoval. Již se začalo smrákat.
 
Jason: „Už padá tma. Vypadá to, že se dneska už nenajdeme.“
 
Povzdechl si Jason.
 
Sarukaz: „Nedá se nic dělat. Snad zítra se poštěstí.“
Jason: „To je pravda, ráno moudřejší večera!“
Sarukaz: „Přesně moje slova.“
 
Utábořili se u cesty a Sarukaz vysypal batoh, aby spočítal, kolik vytěží z nalezených předmětů.
 
Sarukaz: „Hmm, to vypadá, že to bude stačit.“
Jason: „A k čemu ty peníze vůbec chceš použít?“
Sarukaz: „Chystám se koupit dalšího pokémona do týmu, protože je ve volné přírodě špatně chytitelný.“
Jason: „Ach tak, tak to jo!“
Sarukaz: „Přeci jen, tým to chce mít vyrovnaný. Chce to jak oheň, tak vodu a trávu. Zbytek se může skládat pak z čehokoliv, ale nejlepší je psychický, duchový a nebo dračí.“
Jason: „Jo, jo. Souhlasím. Ale normální typ taky není k zahození. Třeba takový Snorlax. Ten hodně vydrží.“
Sarukaz: „A hlavně, může útočit i ze spaní, což je velká výhoda.“
Jason: „Přesně tak. To z něj dělá jednoho z nejmocnějších pokémonů. Ještě ho nechat naučit hyper paprsek.“
 
Oba dva shledali, že o pokémonech vědí hodně a tak můžou teoretizovat. Mluvili takto až do doby, kdy se objevily na nebi hvězdy. To už zalehli a chystali se usínat.
 
Jason: „Stejně je fajn, když člověk necestuje sám.“
Sarukaz: „To sice jo, ale záleží na tom, koho máš za parťáka. Třeba v případě Ryugona, to by se člověk zbláznil. Chová se věčně jako blbec, když mu někdo něco řekne, odvětí stylem, že nad něj není a prostě, co bych povídal. Někdy mi z něj rupou nervy.“
 
Jason se začal smát.
 
Jason: „Jako bych to říkal já. Taky svýho parťáka nazývám pořád idiotem, či nenažraným blbcem, kterýmu pořád vynechává mozek, až by se jeden zvednul. Ale když pak jde člověk sám, začne si uvědomovat, že i přes ty všechny nadávky je to stále jeho dobrý kamarád. Ať už je jakýkoliv.“
Sarukaz: „Máš pravdu. Je to tak. S Ryugonem se známe už od útlého dětství. On byl vždycky takový, jaký je. Moc lidí ho nebralo. Ale popravdě, já taky nejsem žádný ideál. Není divu, že jsme duo intoš a škaredý král, jak nás nazval náš odvěký rival.“
Jason: „Vy jste taky, koukám, vtipná dvojka. Stejně jako my.“
Sarukaz: „To ano. Srandy bylo zatím až moc. Někdy bych taky uvítal trochu klidu. Třeba jako teď.“
Jason: „Myslím si to samý. Ale pořád, zůstávám jen u té chvíle.“
 
Leželi dál a koukali na hvězdnou oblohu.
 
Sarukaz: „Víš, mám docela strach, co bude na konci naší cesty. Přeci jen, už jsme za půlkou, moc toho nezbývá a brzy nás čeká elita. Já se snažím trénovat, co to dá. Ryugon takový není, pro něj je trénink otrava. A tak mám strach, že jej porazím a co potom?“
Jason: „To bude lepší nechat náhodě. Nebo víš co? Ne náhodě, ale osudu. Pokud vás bude chtít osud rozkmotřit, udělá tak. Ale pokud ne, může se stát něco, co úplně všechno změní.“
Sarukaz: „Myslíš? Já na zázraky moc nevěřím.“
Jason: „Nemusíš věřit. Jen říkám, co může a nemusí nastat. Samozřejmě, nic z toho, co říkám, nemusí být vůbec pravda. Ale ta možnost tu je.“
 
Už se chystali ke spánku.
 
Sarukaz: „Osud?“
 
Zamyslel se Sarukaz ještě předtím, než usnul.
Najednou ale stanul uprostřed jeviště. Věděl, co tam dělá a proč tam je. Jeho protivníkem byl Ryugon. Byli za Elitou, v posledním souboji. Ale proč ti lidé kolem? Těžko se ptát. Věděl jen, co má dělat.
Ryugon si zvolil Vilepluma. Sarukaz neváhal a vyslal proti němu Charizarda. Převaha byla jasná. A hlavně i rozdíl vytrénovanosti, kdy byli Ryugonovy pokémoni očividně o čtvrtinu slabší, než průměrně ti Sarukazovy.
Ryugon měl po celou dobu hlavu sklopenou. Jako kdyby věděl, že prohrává.
 
Sarukaz: „Poslední! To nevyhraješ!“
 
Ryugon ho ale neposlouchal a vyslal Charizarda. Sarukaz jen zakroutol hlavou a svým Gyaradosem i toto kolo vyhrál. Ryugon už neměl žádné pokémony. Ale stál dál tak, jako předtím. Sarukaz vyhrál, lidi kolem ale utichli.
 
Sarukaz: „Co se to tu děje?“
 
Ptal se Sarukaz sám sebe a okolí zčernalo. Pohlédl před sebe a Ryugon stojící zády mizel v dáli. Sarukaz běžel za ním, ale nemohl ho doběhnout.
 
Ryugon: „Zrádce!“
 
Řekl najednou Ryugon a pod Sarukazem zmizela zem a začal padat do ničeho. A to už víc nevydržel. Cuknul sebou a probudil se úplně zděšený. Bylo ovšem už ráno.
 
Jason: „Tak co, taky už vzhůru? To bylo ale rychlé!“
 
Smál se už Jason, který zrovna taky vstával. Sarukaz se ještě chvíli rozhlížel kolem a pak se mu ulevilo. Byl to celé jen sen. Složili věci a šli dál po cestě.
 
Jason: „Člověče, co je? Jsi nějak zaražený.“
Sarukaz: „Ne, já jen… měl jsem divný sen.“
Jason: „To se stává. I já mám občas nějakou tu noční můru. Je potřeba na to nemyslet a vědět, že nic z toho nebylo opravdové.“
Sarukaz: „Já vím, ale tohle bylo takové divné. Fakt, mám z toho špatný pocit.“
 
Když tu z trávy vyběhl Bellsprout a zastavil se před nimi na cestě.
 
Jason: „Hele, Bellsprout! Co ten tu dělá?“
Sarukaz: „To je opravdu divné. Však kolem by žádní Bellsprouti být neměli, ne?“
Jason: „Právě proto.“
Sarukaz: „Když tak nad tím přemýšlím, travního Pokémona ještě nemám.“
Jason: „Tak na co čekáš?“
 
Sarukaz uchopil prázdný pokéball a chystal se jej mrštit po Bellsproutovi. Ten jak ho uviděl, začal utíkat zpět do trávy.
 
Sarukaz: „Stůj!“
 
Zvolal na něj Sarukaz a vydal se za ním.
 
Jason: „Vypadá to, že si trochu zaběháme.“
 
Zasmál se Jason a vydal se zase on za Sarukazem. Ať se ale Sarukaz snažil jak chtěl, Bellsprout utíkal bez problému dál.
 
Sarukaz: „Jak je to možný!“
 
Nechápal Sarukaz, ale tu Bellsprout zahl z lesíku ven.
Sarukaz: „Fajn, teď tě dostanu!“
 
Vytasil pokéball, napřahl se a mrštil jej směrem, kudy běžel Bellsprout. Jak však z vyběhl z lesíka, viděl, že se netrefil. Aspoň ne do Bellsprouta.
 
???: „Áu!“
 
Zařval člověk před ním, který spíš připomínal velkou gorilu. Pokéball spadl na zem a on se otočil s vražedným pohledem.
 
Sarukaz: „To… já…“
???: „Jak se opovažuješ po mně házet pokéball!“
 
Řekl, popadl motorku, kterou měl u sebe a zmáčkl plyn, až to řvalo na celé okolí. Byl to očividně motorkář.
 
Jason: „To se ti povedlo.“
 
Ozval se vedle Sarukaze Jason, který jej konečně doběhl.
 
Sarukaz: „Hele, není to náhodou ten tvůj kamarád? Říkal jsi, že je silnější.“
Jason: „Ne, to v řádném případě! On je sice silný, ale nevypadá jako gorila. A hlavu nemá jak vyleštěnou v leštičce.“
Motorkář: „Tak to by stačilo!“
 
Zvolal evidentně už dost vyprovokovaný motorkář.
 
Motorkář: „Tohle se neobejde bez trestu.“
 
Popadl Pokéball a byl připraven k zápasu.
 
Sarukaz: „Nedá se nic dělat, asi budeme muset poměřit síly.“
 
Sarukaz tedy povolal Kadabru. Motorkář už neváhal a z jeho Pokéballu vylétl Weezing.
 
Sarukaz: „Chudáci pokémoni. To je přesně příklad zneužívání.“
Motorkář: „Mlč a bojuj, nebo zneužiju já tebe!“
 
Sarukaz již nic neříkal a započal se boj. Psychické útoky moc nezabíraly, tak Sarukaz změnil Kadabru na Charmandera.
 
Motorkář: „Taková nicka? Tu rozmáznu raz dva!“
Sarukaz: „Myslíš?“
 
Charmander zahájil útok a byl v jasné převaze.
 
Motorkář: „Jak je to možné?!“
Sarukaz: „Trénink.“
 
Motorkář byl brzy poražen.
Jason: „No já žasnu! Nikdy mě nenapadlo zastavit pokémona ve vývoji. Měl jsem za to, že nebude dost silný.“
Sarukaz: „A v tom to právě je. V podstatě není, ale silnější útoky se tak naučí dřív a snáze.“
 
Jen to ale dořekl, už se z dálky ozvaly motory a  bylo jich víc. A brzy se na konci stezky ukázala banda dalších motorkářů.
 
Sarukaz: „Máme společnost.“
 
Začali kroužit kolem Sarukaze, Jasona a poraženého motorkáře gorily.
 
Gorila: „Dobře, že jdete! Tenhle floutek si příliš zarhává.“
Motorkář 1: „Fakt? Tak my mu ukážeme hru!“
Motorkář 2: „Motorkáře nikdo nezastaví!“
 
Přestali kroužit a všichni vytasili pokébally.
 
Sarukaz: „Tohle by si Ryugon užil. Já to udělám jen proto, že není jiné cesty.“
 
Motorkáři měli vesměs bojové pokémony. Ale ani s nimi Sarukaz neměl problém. Jeden za druhým motorkářem prohrával. Nakonec nezbyl ani jeden, který by se se Sarukazem mohl utkat.
 
Motorkář: „Dobře! Pro tentokrát jsi vyhrál, ale nechtěj nás potkat příště!“
Sarukaz: „Doufám, že už se nepotkáme. Akorát znečišťujete životní prostředí.“
 
Motorkář si jen odplivl, zakroužil kolem Sarukaze a Jasona a spolu s ostatními odjížděli pryč.
 
Jason: „Člověče, tys to rozparádil.“
Sarukaz: „To je jen trénink.“
Jason: „Stejně. Býval bych ti pomohl. Jenže sis hravě poradil sám.“
Sarukaz: „Ale ne… už se začínám pomalu měnit v Ryugona!“
 
Jason se zasmál a šli cestou dál.
 
???: „Haló! Jasone! Jsi tam?“
 
Ozvalo se kousek od nich a tam stál silnější chlapík.
 
Jason: „A! To je on! Tak jsme se přece jen našli.“
Sarukaz: „To je dobře. Já ti to říkal!“
Jason: „Měl jsi pravdu. No nic, byla s tebou zajímavá cesta. Zjistil jsem pár nových věcí. Hlavně tedy, že to někdo má s přátelstvím obdobně.“
Sarukaz: „Taky myslím, že to do toho jinak stereotypního dobrodružství byla taková dobrá vložka.“
Jason: „Tak snad zase někdy!“
Sarukaz: „Jasně. Třeba nám náhoda umožní se znova setkat.“
 
Rozloučili se a Jason běžel za svým ztraceným kamarádem.
 
Sarukaz: „Hmm, přátelství je opravdu svým způsobem magické.“
 
Řekl si pro sebe Sarukaz a šel pomalu zpátky. Přeci jen, už byl pryč od minulého večera, tak byl čas se pomalu setkat zase s Ryugonem.
Prošel lesíkem zpět na stezku.
 
Sarukaz: „Jenom škoda toho Bellsprouta.“
 
Povzdechl si a už se chystal vše hodit za hlavu, když tu před ním Bellsprout vyskočil. Sarukaz neváhal a popadl pokéball. Po chvíli už kráčel stezkou vedoucí přímo do Seladonového města. V ruce svíral pokéball, do kterého si Bellsprouta prve chytil. S lehkým úsměvem pak jen prošel bránou a byl připraven se opět setkat s Ryugonem.
 
Sarukaz: „Asi bude ještě uvnitř.“
 
Přemýšlel a vstoupil tedy do herního centra. A jak jinak. Ryugon stále seděl u automatu.
 
Sarukaz: „Ryugone!“
 
Zavolal na něj Sarukaz. Ryugon se jen otočil a vypadal pomalu jako smrtka.
 
Ryugon: „Ah, Sarukazi! Už jen chvíli, už jsem kousek od vítězství! Už jen 10 bodů! Akorát se tu s tím morduju už před hodinu a nikam se nedostávám.“
 
Sklopil hlavu Ryugon a i přes svůj očividně nevyspalý a vystresovaný stav se dal zpět do hry. Sarukaz jen protočil oči, ale pak se musel zasmát. Přeci jen, cesta strávená s Ryugonem nebyla a není tak špatná. Oči mu ale otevřelo až to, co prve říkal trenér jménem Jason.
 

Vydáno: 7.2.2014 3:22 | 
Přečteno: 1472x | 
Autor: Ryuuhei

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.