Novinky

Pokémon GO

Anime Titulky

Web

Podpořte nás!

Stačí kliknout na Meowtha!

Reklama


Kategorie: Povídky od Ryuuheie

Speciál 1 - Zelené město

První speciál, který naše hrdiny přivede do dosud nejšílenějšího, nejodvázanějšího a nejzelenějšího dobrodružství. Slyšeli jste již o proslulém Zeleném městě? Myslím, že po tomto již více chtít nebudete. Upozorňuji, není to regulérní kapitola, je to vedlejší příběh. Chronologicky ovšem spadá někam do tříčtvrtiny cesty Kantem.

Ryugon a Sarukaz byli opět na cestě a drželi se stezky, která je měla dovést do dalšího města. Nicméně se jim podařilo se po dlouhé době opět ztratit…
 
Ryugon: „Hej, Sarukazi, kudy teď?“
 
Sarukaz vytáhl mapu.
 
Sarukaz: „Hmm, tak to vážně nevím.“
 
Otáčel ji všemi směry, ale nic mu nepřipomínalo cestu, kterou zrovna šli.
 
Ryugon: „To si děláš srandu? Jak nevíš?“
Sarukaz: „Hele, to tys chtěl jít tou ‚krásnou prosluněnou‘ cestou a ne tou lesní!“
Ryugon: „Měj mi za zlé, že se v tak hezký den nechci procházet po temném lese. Navíc, ty bys byl stejně podělanej.“
Sarukaz: „No dovol?“
Ryugon: „A to je jedno, půjdeme dál, však někam dojdeme.“
 
Cesta mezi stromy pomalu končila a otevřel se výhled do krajiny. A v dálce byly obrysy nějaké kopule.
 
Ryugon: „Hej, vidíš to taky?“
Sarukaz: „To vypadá jako nějaký stadion! Nebo, že by to bylo normální město?“
 
Jak tak šli, najednou narazili u cesty na ceduli.
 
Ryugon: „Zelené město – 1 km?“
Sarukaz: „Takže je to město! O tomhle jsem ale nikdy neslyšel. A vůbec, ani na mapě není vyznačené.“
 
Hledal Sarukaz opět v mapě, ale Ryugon měl jasno.
 
Ryugon: „Myslím, že už vím, kam půjdeme.“
Sarukaz: „Ty tam vážně chceš jít?“
Ryugon: „No samozřejmě!“
Sarukaz: „Nevíme, co tam je!“
Ryugon: „A o to jde!“
 
Dále se neřešilo a šli dále k té podivné kopuli a Ryugon si cestou pozpěvoval. 
 
Ryugon: „Zelené město! Jsi přede mnou, lze tě získat a i ztratit… My máme cíl a je jím, Zelené město!“
Sarukaz: „Zase zpíváš cizí písničky podléhající autorským právům?“
Ryugon: „Kušuj! Tohle je náhodou moje spešl verze!“
 
Jak se blížili, viděli, že ta kopule je ve skutečnosti prosklená a přes ní jsou slabě vidět obrysy domů.
 
Ryugon: „Jo, to bude normálka město. Zpíval jsem to správně.“
Sarukaz: „Mně to spíš připomíná nějakej resort.“
 
Jak tam došli, viděli, že se dá vejít pouze jedním vchodem, takovou spíš branou.
 
Ryugon: „Člověče, jak jsi řekl resort, možná máš pravdu.“
 
I tak se vydali kupředu a vešli dovnitř.
 
???: „Vítejte!“
 
Vítala je hned dívka se zelenými vlasy.
 
???: „A, noví návštěvníci! Vítejte!“
 
Vítal je zase muž se zelenými vlasy. Ryugon i Sarukaz byli trochu zmatení.
 
Ryugon: „A, děkujeme. Jen, kde, že to jsme? Na ceduli u cesty bylo napsáno, že tu má být Zelené město.“
Dívka: „A taky, že ano! Toto je Zelené město! Resort splněných přání!“
Ryugon: „Ahá… takže přeci jen.“
Sarukaz: „Vidíš, měl jsem pravdu.“
Ryugon: „To bude asi drahé. Kolik se tu platí za vstup?“
Sarukaz: „Jseš blázen? Tohle bude stát majlant!“
Dívka: „Vstup je zcela zdarma!“
 
Oba dva stáli jako opaření.
 
Ryugon: „Řekla jste… zdarma?“
Dívka: „Ano, zdarma!“
Ryugon: „Ty bláho, Sarukazi!“
Sarukaz: „Tomu nevěřím, v tom musí být nějaký háček.“
Muž: „Háček? Ano, jeden by se našel. Musíte zde strávit minimálně 3 dny.“
Ryugon: „A to má být háček?“
Dívka: „Záleží na tom, jak to berete.“
 
Ryugon se již dále nerozhodoval.
 
Ryugon: „Fajn! Myslím, že si uděláme menší dovolenou!“
 
Dívka se jen usmála a Sarukaz si oddechl.
 
Dívka: „Tak, tady prosím podepište tyto papíry. Píše se v nich v obecných ustanoveních Zeleného města. Tedy to, co jsem vám řekla. Musíte zde strávit nejméně 3 celé dny a až pak budete mít možnost odejít.“
 
Ryugon si jen odfrknul, protože se mu to zdálo směšné, a smlouvu podepsal. Sarukaz však chvíli zaraženě stál.
 
Ryugon: „Co je, Sarukazi? Nezdržuj!“
 
Sarukaz to tedy taky podepsal a dívka si hned smlouvy vzala.
 
Dívka: „Tímto vás oficiálně vítáme v Zeleném městě! Své Pokémony, prosím, nechte tu, s sebou si vezměte jen osobní věci. Navíc tady máte heslo, které musíte vyslovit, když budete chtít odejít. Hned, jak vstoupíte, si to zamiřte k hotelu, kde vás ubytují. Nic víc, skvěle se bavte!“
 
Ryugon i Sarukaz tedy odevzdali pásy s Pokémony a vzali si přeložené papírky s heslem, které si strčili do kapes. A již byli puštěni turnikety vstříc Zelenému městu.
Jak vešli dovnitř, zavál horký vítr. A taktéž už viděli celou podivnost Zeleného města. Obloha byla zelená, podlaha byla zelená. I domy byly zelené a co víc, lidé kolem, měli na sobě zelené oblečení a taktéž i vlasy měli zelené. A na oba dva koukali jako na cizince.
 
Ryugon: „Páni, tohle je dobře ujetý!“
 
Smál se Ryugon a Sarukaz se cítil poněkud nesvůj.
 
Sarukaz: „Tohle vypadá příliš šíleně, abych řekl pravdu.“
Ryugon: „Ale co? Trochu se uvolni! Bude se odpočívat, kamaráde!“
 
Sarukaz se smířil s osudem a vydali se tedy kupředu. Dle ukazatele na rozcestí šli směrem k hotelu. Samozřejmě, ten byl taky celý zelený. Vešli dovnitř a zastavili se u recepce, kde už je očekávala recepční, taky zelená až na kůži.
 
Recepční: „Vítejte v Zeleném hotelu! Váš pokoj je již připraven.“
Ryugon: „A, děkujeme! Tady to vskutku funguje!“
 
Sarukaz ale jen se šíleným výrazem koukal, když recepční začala vykládat na stůl zelené oblečení kus po kusu.
 
Recepční: „Prosím, v rámci pravidel Zeleného města, se převlečte do tohoto oblečení.“
 
Takto tam vyskládala jak triko, tak kraťasy, spoďáry a plavky.
 
Ryugon: „Takže i trenky zelený? Zatraceně, tady se mi začíná mega líbit!“
 
Sarukaz už však v ruce držel plavky.
 
Sarukaz: „Tohle má být pro prostituta?“
 
Divil se, protože to nebyly kraťasové plavky, ale obyčejné malé.
 
Ryugon: „Ale, ty naděláš!“
 
Bral už Ryugon klíče a odebíral se ke schodům. Sarukaz si povzdechl a šel tedy za ním. Vyšli po zelených schodech, šli zelenou chodbou a došli k zeleným dveřím jejich pokoje.
 
Ryugon: „13. To je šťastné číslo!“
 
Smál se Ryugon číslu pokoje a odemkl.
 
Sarukaz: „Šťastné? To určitě.“
 
Řekl sarkasticky Sarukaz a vešel taky dovnitř. Tam je čekaly dvě zelené postele. Samozřejmě, místnost o zelených zdech a zeleným koberci.
Ryugon s sebou jen plácl na postel.
 
Ryugon: „Á, to je žůžo! To je jako spát na trávě, ale přitom na ní nespat.“
 
Válel se na ní a užíval si ten pocit.
 
Sarukaz: „No, co teda teď?“
Ryugon: „Co by? Přehodíme se a jdeme k vodě!“
 
Převlékli se tedy do zeleného trika a zelených kraťasů a vydali se směrem, který ukazoval na zelenou pláž se zeleným bazénem.
 
Ryugon: „Luxus!“
 
Zvolal Ryugon, když stanuli u bazénu, kde se již v zelené vodě cachtalo mnoho lidí se zelenými vlasy a okolo bylo mnoho zelených lehátek. A samozřejmě, Ryugonův pohled upoutala zelená vodní skluzavka. A do toho všeho pražilo zelené slunce ze zelené oblohy.
 
Ryugon: „No tak, Sarukazi! Trochu života do toho umírání!“
 
Plácl Ryugon Sarukaze po zádech a již shazoval oblečení a v malých zelených plavkách skočil do zelené vody.
 
Sarukaz: „Tak fajn.“
 
Smířil se s tím Sarukaz a šel k jednomu ze zelených lehátek. Natáhl se na něj, na oči si dal zelené sluneční brýle a začal relaxovat.
 
???: „Kmee?“
 
Ozvalo se náhle vedle něj a když se otočil, viděl, že je to Oddish a nese mu vychlazené zelené pití.
 
Sarukaz: „Ó, díky!“
 
Vzal si od něj pití a již jen ležel a ucucával.
 
Sarukaz: „Hmm, ono to nakonec není tak špatné.“
 
Začal si i on konečně užívat okamžiku. Ryugon si mezitím dokola sjížděl vodní skluzavku a neskutečně si okamžiky zde užíval. Za to, že to bylo zadarmo, to byl požitek za všechny peníze.
 
Ryugon: „Koukám, že tu chytáš zelenou!“
 
Smál se Ryugon, když došel k ležícímu Sarukazovi.
 
Sarukaz: „Kámo, ono je to docela fajn.“
 
Řekl Sarukaz a nadzvihl si brýle.
 
Ryugon: „Já ti to říkal! Ty dny si tu parádně užijeme!“
Den se brzy chýlil ke konci a tak i slunce pomalu osláblo a ze zářivě zelené byla spíše normální, až tmavě zelená.
Sarukaz již neležel, ani Ryugon se nevozil na skluzavce. Oba dva byli na cestě k bahenním lázním, protože zaslechli, že je to neskonalý zážitek. A proč by ne, když to bylo zadarmo?
 
Ryugon: „Ho ho! A jdeme do slizu!“
 
Smál se Ryugon, když už stál před zeleným bazénkem, který byl plný zeleného bahna. Začal se do něj ihned bořit.
 
Ryugon: „Tak co je, Sarukazi?“
 
Sarukaz se vydal za ním a již seděli na druhém konci a nemohli si to vynachválit.
 
Sarukaz: „Tohle je teprve zážitek!“
Ryugon: „Že jo! Bejval bych sem vzal Eričku… to by bylo přesně pro ni.“
 
Posmutněl Ryugon. Tu ale pod nimi zabublalo.
 
Ryugon: „Hej, tys vypustil ducha? I ty vepři!“
Sarukaz: „Co? Já ne!“
 
Najednou se ovšem z bahna pod nimi u každého z nich vynořilo něco blátivého.
 
Sarukaz: „Co je to? Že by Muk?“
 
Když z těch podivných útvarů ovšem opadalo bahno, byly z toho dvě krásné dívky s dlouhými, zelenými vlasy.
 
???: „Ahojte, fešáci.“
 
Zdravila je jedna z nich.
 
Ryugon: „Fešáci? To mluvíte na nás?“
???: „Samozřejmě. Na vás dva, fešáky! Já jsem Eliz.“
???: „A já jsem Hana.“
 
Představila se každá z nich. Ta u Ryugona byla tedy Eliz a ta u Sarukaze zase Hana.
 
Ryugon: „Je nám potěšením, dámy!“
 
Jak se však Ryugon koukal, viděl, že jsou v bahně jen po hruď a není vidět, že by na sobě něco vůbec měly.
 
Ryugon: „Totiž, poslyš, Eli… jestli ti tak můžu říkat… ty na sobě nemáš… jakože…“
 
Snažil se ze sebe něco dostat, ale přeci jen, měl strach z výsledku.
 
Eliz: „Chceš to vidět?“
 
Zeptala se Eliz a zvedla se z bahna.
 
Ryugon: „No, já, nevím…“
Zakryl si Ryugon oči, ale ze zvědavosti koukl skrz prsty. A viděl, že Eliz na sobě nakonec má plavky. Obě části.
 
Ryugon: „Jsou zelené!“
 
Zvolal uklidněně Ryugon, když spatřil Eliziny zelené plavky.
 
Eliz: „Nedáme si zelenádu? My s Hanou pro ni zajdeme.“
 
Nabídly se dívky a Ryugon jen přikývl. Dívky se zvedly a šly pro pití. Ryugon jen drknul Sarukaze do ramene.
 
Ryugon: „Ty po nás jedou, kámo!“
 
Sarukaz byl v bahně až po půl hlavy a tupě se usmíval. Večer tedy strávili v bahenní lázni s novými dívkami Eliz a Hanou. Když už toho měli dost, vydali se s nimi do hotelu.
 
Ryugon: „Hmm, tak mě napadá. Nechcete jít s námi na pokoj?“
 
Optal se již bezostyšně Ryugon. Eliz i Hana se ale smutně zatvářily.
 
Eliz: „Bohužel, není ještě ten správný čas.“
Ryugon: „Ach tak. To je škoda, mohli jsme si celou noc povídat. No nic.“
 
Rozloučili se a Ryugon a Sarukaz byli zase sami. Plácli sebou do postele a chvíli mlčeli.
 
Ryugon: „Kámo… já to tady zbožňuju!“
 
Zařval Ryugon samým štěstím.
Dalšího dne se se Sarukazem vydali na hotelovou snídani.
 
Ryugon: „Zelené rohlíky? Toto je kruté!“
 
Smál se Ryugon snídani.
 
Sarukaz: „I šunka je zelená.“
 
Držel Sarukaz v ruce zelenou šunku.
Po snídani se hned vydali směrem k bazénu. Po cestě však potkali malého dědka, který je zastavil.
 
Dědek: „Tak, jak se vám tu líbí?“
Ryugon: „Je to tu skvělé! Jedinečné!“
Dědek: „Opravdu? Hmm. Ale kdyby se vám tu náhodou líbit přestalo, tak mi…“
Eliz: „Copak si to tu povídáte?“
 
Přiskočila najednou Eliz a dědka tím přerušila. Ten s sebou jen cuknul.
 
Dědek: „Ale, jen obdivujeme, jak je to tu krásně zelené.“
 
A pak začal poskakovat a pozpěvovat.
 
Dědek: „Zelená, zelená, hlava krk i ramena!“
 
S tímto pozpěvováním a poskakováním zmizel v ulicích. Než se vůbec stačili Sarukaz i Ryugon vzpamatovat, obě holky je už chytly za ruce.
 
Hana: „Tak jdeme?“
Eliz: „Pojďte, pojďte!“
 
A táhly je pryč.
Brzy byl čas oběda.
 
Ryugon: „Zelené knedlíky? Jak originální!“
 
Smál se Ryugon obědu, který byl opět zelený. Jak knedlíky, tak omáčka.
Odpoledne zase prolítali s holkama a večer je čekala zase večeře. Tentokrát buřty. A jak jinak, než zelené.
 
Ryugon: „Zelené buřty… jak, originální!“
 
Řekl Ryugon už méně nadšeně, ale stejnak to snědli.
Holky je pak znova tahaly až do setmění. Ryugon se Sarukazem pak akorát leželi ve tmě na postelích svého pokoje. Ovíval je zelený ventilátor a oni jen leželi a čučeli na zelený strop.
 
Ryugon: „Sarukazi… pamatuješ, jak jsme měli před domem tu krásnou zelenou trávu?“
Sarukaz: „Ah, ano. Byla krásně zelená. Začal jsem dokonce teď uvažovat o tréninku zelených Pokémonů.“
 
Najednou se ale Sarukaz posadil.
 
Sarukaz: „Hej, kámo, něco je špatně.“
Ryugon: „Co jako?“
Sarukaz: „Nemyslíš, že je tu té zelené nějak moc?“
Ryugon: „Moc?“
Sarukaz: „Všechno je tu zelené. I holky mají úplně zelené mozky, však o ničem jiném, než o tom, jak je vše krásně zelené, nemluví! Popravdě, začíná mi to lézt na mozek.“
Ryugon: „Hmm, hele, máš pravdu. Nějak jsem se té zelené také přehltal.“
Sarukaz: „Už toho bylo hodně.“
Ryugon: „Máš pravdu. Ale ten den ještě nějak přežijeme.“
Sarukaz: „To snad ano.“
 
S tímto pak šli spát. Ale ráno se o moc lépe necítili. Došli ke snídani a když viděli zelené chleby, udělalo se jim špatně.
 
Ryugon: „Já ti nevím, ale spíš mi to už přijde, jako kdyby to byla plíseň.“
Sarukaz: „Buď ticho, nebo tu vrhnu! Ani bych se nedivil, kdybych zvracel zeleně.“
 
Ryugon se přemohl a kousl do chleba. Ale zvedl se mu žaludek.
 
Ryugon: „Ty jo, to fakt už i zeleně chutná.“
Sarukaz: „Myslím, že dneska vůbec jíst nebudu.“
Ryugon: „Hele, vidím to stejně.“
 
Raději se odebrali k bazénu, kde si ale oba dva jen sedli na zelené sedačky a koukali do prázdna. Po chvíli jim oběma zakručelo v žaludku.
 
Ryugon: „Přece jen jsme si měli ty chleby dát.“
Sarukaz: „Stejně bychom je do sebe nedostali.“
 
Tu přišel Oddish s tím, že jim nabídne zelenádu.
 
Sarukaz: „Ne, díky, kámo. My nebudeme.“
 
Poslal Sarukaz Oddishe pryč. Takhle tam seděli až do oběda. Měli takový hlad, že se rozhodli na něj nakonec jít. Jenže když tam došli, chuť je hned přešla.
 
Ryugon: „Zelený nudle? To snad ne!“
Sarukaz: „Tak to ne. Dneska nejím a je to.“
 
Sarukaz se jen napil zelené limonády, protože měl děsnou žízeň, ale zvedl se mu i tak žaludek. Zesláble spolu s Ryugonem pak šli směrem k hotelu, že zbylý den přečkají tam, protože na nic jiného neměli sílu.
 
Hana+Eliz: „A, naši šamstři!“
 
Přiběhly náhle Hana a Eliz a chytly se obou. Ti se z toho snažili vymluvit, ale bylo pozdě a holky je opět tahaly všude možně. Ryugon se Sarukazem jen jako bezduší museli poslouchat, jak do nich holky pořád hučí nějaké nesmysly. Měli toho právě tak dost.
Když se pak konečně dostali na pokoj, měli jasno. Další den tu už nestráví ani náhodou.
 
Sarukaz: „Tak, dneska si zabalíme a zítra, jak se probudíme, hned vyrážíme!“
 
Plánoval Sarukaz, ale Ryugon nereagoval. Když se Sarukaz otočil, viděl, jak Ryugon sedí na posteli, pohupuje se a zpívá si.
 
Ryugon: „Zelená je tráva, zelený je hrad, zelená je barva, zelenou mám rád… všechno kolem je krásně zelený…“
 
Sarukaz k němu zděšeně přiskočil.
 
Sarukaz: „Hej, Ryugone, co ti je?!“
 
Ryugon se ale dál pohupoval a Sarukaze ignoroval.
 
Sarukaz: „Hej!“
 
Sarukaz věděl, že musí hned jednat.
 
Sarukaz: „Promiň, ale je to pro tvé dobro.“
Sarukaz zaťal pěst a jednu Ryugonovi natáhl, až sletěl z postele.
 
Ryugon: „Co-co se stalo?!“
 
Zvedl se zděšeně Ryugon ze země a chytil se za tvář.
 
Sarukaz: „Byl jsi úplně mimo!“
Ryugon: „Fakt? Je pravda, že se mi v jednu chvíli zazelenalo před očima.“
Sarukaz: „Tak to ne. Musíme hned balit a vyrazíme co nejdřív to půjde.“
Ryugon: „Souhlasím. Mám tu toho už po krk!“
 
Ihned se převlékli do svého původního oblečení a zabalili si všechny potřebné věci. Ve tmě pak čekali a ani jeden z nich nezahmouřil oko ze strachu, aby pak nebyli mimo oba dva a nebyli tak v koncích.
 
Ryugon: „Až se odsud dostaneme… přísahám, že vypiju tolik žluté limonády, jako nikdy!“
Sarukaz: „Co já bych dal za pomeranč!“
 
Sarukazovi zakručelo v břiše.
 
Ryugon: „Ale počkat. Vždyť u oběda byly zelené banány. Je možnost, že je zelená jen slupka!“
 
Ryugon rychle vytáhl banán, co si odnesl od oběda. Rychle sloupl slupku, ale pod ní byl jak jinak, než i zelený vnitřek.
 
Ryugon: „Proboha! To ne!“
 
Zařval zoufale Ryugon.
 
Sarukaz: „To jedině značí, že musíme vypadnout.“
 
Čekali takto až do svítání. Ani jeden nezahmouřil oko, ačkoliv Ryugon začal k ránu usínat.
 
Sarukaz: „Nespi!“
 
Budil jej Sarukaz a díval se na čas.
 
Sarukaz: „Ještě hodinu!“
 
Takto tam zápasili sami se sebou a střídavě usínali. Nakonec padl pravý čas a Sarukaz vystřelil z postele.
 
Sarukaz: „Je čas!“
 
I Ryugon se probral a oba dva se již rychle vydali z pokoje, chodbou, po schodech dolů a k recepci. Tam prskli recepční na stůl oblečení a klíče a mizeli ve dveřích.
 
Recepční: „Počkejte! Kam spěcháte? Máte ještě chvíli času!“
 
Volala za nimi recepční.
 
Sarukaz: „Ne, nemáme ani chvíli!“
 
Řekl rozčileně Sarukaz a již se s Ryugonem blížili k východu z města.
 
Dívka: „Ale copak? Kam ten spěch?“
 
Ptala se již dívka u východu a byl tam i ten muž.
 
Ryugon: „Chceme ven!“
Dívka: „Ale ovšem! Tak řekněte heslo a my vás pustíme.“
 
Ryugon se Sarukazem rychle sáhli do kapes a vytáhli přeložený papírek. Otočili jej a jak to spatřili, jen na to s hrůzou hleděli.
 
Ryugon: „Co to je?! Co to znamená?!“
 
Nechápal Ryugon, když na papírku byly napsané podivné znaky.
 
Ryugon: „Vždyť to nejde přečíst!“
 
Ryugon se pro jistotu podíval ještě k Sarukazovi, kde bylo úplně to samé, spleť podivných znaků.
 
Dívka: „Ne, to je zelenština.“
Ryugon: „Zelenština?!“
Dívka: „Ano. Tu v Zeleném městě používáme pro komunikaci. Jen pro turisty jsme tu zřídili mateřský jazyk. Ale vše ostatní je v zelenštině.“
Ryugon: „Ale to je podvod! To jste nám na začátku neřekla!“
Dívka: „Neptali jste se.“
 
Toho už měl Ryugon dost, papírek s heslem zahodil a chystal se vyjít kupředu. Muž jej ale zastavil.
 
Ryugon: „Nechte nás projít!“
 
Pral se Ryugon s mužem, který byl ale o mnoho silnější a tak jej odhodil a Sarukaz jej musel zastavit.
 
Muž: „Pravidla jsou daná. Nevíte heslo, nepustíme vás.“
Sarukaz: „To přece nemůžete!“
Muž: „Ale můžeme, je to ve vámi podepsaných smlouvách. Cituji ‚Pokud není vyřčeno heslo, nelze návštěvníka propustit. Ten je tak zavázán smlouvou a dalším odstavcem, jenž říká, že se tímto stává právoplatným občanem Zeleného města‘.“
 
V Sarukazovi i Ryugonovi hrklo.
 
Sarukaz: „Já věděl, že si to mám nejprve přečíst.“
Muž: „Už je pozdě. Bylo podepsáno.“
Ryugon se Sarukazem neváhali a dali se na útěk směrem do města, že někudy proklouznou. Tu je však něco chytlo za nohu a oba upadli. Když se otočili, viděli, že je drží každého jeden Bulbasaur výhonky.
Již je obmotali a tak neměli šanci dále uprchnout.
 
Dívka: „Nemůžete jít proti pravidlům. To by bylo nefér.“
 
Výhonky ještě víc utáhly. Tu do místnosti přišla Hana s Eliz.
 
Ryugon: „Hej, holky, pomozte nám!“
 
Jenže holky se jen usmívaly.
 
Dívka: „Takže Hana a Eliz? Dobrá práce, děvčata.“
Sarukaz: „Co to má znamenat?!“
Dívka: „Holky se měly v první řadě postarat o to, abyste se tu cítili skvěle a nechtěli odsud odejít. Každopádně je jen vaše chyba, že jste si toho nevážili.“
Eliz: „Ano. Přesně tak. A já my se těšily, že konečně spolu půjdeme na pokoj a budeme si povídat.“
Ryugon: „Zrada… Zrada!“
Dívka: „No nic. Děvčata, jste připraveny?“
 
Hana a Eliz přikývly a v rukou již držely spreje.
 
Ryugon: „Co nám chcete provést?!“
Dívka: „Nic zvláštního. Jen vám posprejujeme vlasy tímto zeleným permanentním sprejem, který z vás udělá právoplatné občany Zeleného města.“
 
Eliz a Hana se blížily k Ryugonovi a Sarukazovi se spreji v rukou. Ti se snažili vysmeknout, ale nebylo to nic platné. Čekala je jistá zhouba.
Najednou však něco bouchlo. Zablesklo se a místnost zahalil zelený dým. A výhonky povolily.
 
Ryugon: „Co… ehu… to… ehu…“
 
Snažil se Ryugon něco říct, ale nemohl pořádně dýchat. Tu ho někdo uchopil a běžel s ním pryč. Když konečně vyběhl z kouře, viděl, že ten, kdo ho vyvedl, byl ten dědek z prve, co zpíval jak šílený. Taktéž Sarukaze vyvedl.
 
Ryugon: „Vy?“
Dědek: „Ano, já.“
Ryugon: „Kdo vy vlastně jste? A kde jsou naši Pokémoni?! Nemůžeme jít bez nich!“

Dědek oběma dal pásy s Pokémony.

Ryugon: „Zaplať pánbůh! Řeknete nám konečně, co se tu děje?“
Dědek: „Teď na to není čas, honem!“

Dědek hodil za ně další granát a vedl je. Došli až k místu, kde dědek odsunul kámen a pod ním byla díra.
 
Dědek: „Tudy, to je východ z města.“
 
Sarukaz nelenil a vlezl do díry. Ta ho dovedla mimo kopuli, výlez byl v křoví.
 
Dědek: „Rychle, ty taky!“
Ryugon: „A co vy?“
Dědek: „O mě se nestarej.“
Ryugon: „To nejde, pomohl jste nám!“
Dědek: „Tohle město je můj domov. A lidé zde jako moje rodina. Nemůžu je opustit. Navíc, kdo by pak zachraňoval krk naivním turistům?“
 
Mrkl dědek jedním okem. Ryugon se tedy nezdržoval a taktéž vlezl do díry a vylezl mimo kopuli. Dědek zase díru zatáhl a již ukazoval na Ryugona i Sarukaze gesta, aby utíkali.
Sám pak vešel do kouře a čekal, až chaos pomine.
 
Muž: „Hej, kam šli?!“
 
Optal se muž dědka, který dělal, jakože nic.
 
Dědek: „Kdo?“
Muž: „Ti dva chlapci!“
Dědek: „Hmm? A byli zelení?“
Muž: „Viděl jste je tu, nebo ne?!“
Dědek: „Kdo ví. Zelená, zelená, hlava krk i ramena!“
 
Začal dědek tančit a tím to celé ukončil.
Ryugon se Sarukazem mezitím běželi, co jim síly stačily. Hned zaběhli do lesa a tam padli na stezku a začali ji horlivě líbat.
 
Ryugon: „Už nikdy!“
Sarukaz: „Ah, ta je tak krásně hnědá!“
 
Najednou ale na ně kdosi promluvil.
 
???: „Co to vy dva noobové vyvádíte?“
 
Oba se lekli a pohlédli nahoru, kde stál Green.
 
Sarukaz: „Ah, to je Gree… ble, ani to nemůžu vyslovit!“
Green: „Cože? No nevím, kdo je tu tak odpornej, že ho nelze ani vyslovit!“
 
Ryugon se Sarukazem se zvedli ze země a otřeli si pusy od hlíny.
 
Ryugon: „Totiž, co ty tady děláš?“
Green: „Co já tady dělám? Rozhodně neztrácím čas, jako vy dva. To je holt duo škaredý král a intoš. Loseři!“
Ryugon: „Kdybys věděl, tak… i když… hmm… kousek odsud je fakt úžasné místo. Z něho se právě vracíme.“
Sarukaz: „Co to děláš?“
Ryugon: „Buď zticha a hraj se mnou!“
Sarukaz: „Jo, jo… fakt úchvatné.“
Green: „Jaké místo? O čem to vy dva mluvíte?“
Ryugon: „No, nic ti neřeknu.“
Green: „Hej, vyklopte to, jaké místo?“
Ryugon: „Takové, odkud se ti ani nebude chtít.“
Green: „Tse, jako bych vám zrovna něco takového uvěřil.“
Ryugon: „Fajn, nevěř si. Přicházíš o hodně. My tedy jdeme. Zdar!“
 
Ryugon a Sarukaz se odebrali k odchodu a Green zůstal stát a přemýšlel. Vrtalo mu to hlavou.
 
Green: „Počkejte! Kterým směrem to tedy je?“
Ryugon: „Rovně po cestě.“
 
Řekl ještě Ryugon a odcházel. Green se jen zamyslel a vydal se tedy směrem, kudy Ryugon ukazoval.
 
Sarukaz: „Víš, to bylo docela podlé.“
Ryugon: „Podlé? Však to Greenovi neuškodí. Naopak, to má za ty výsměšky.“
Sarukaz: „Hmm, pravda.“
 
Tak skončilo nepříliš příjemné dobrodružství v Zeleném městě a naši hrdinové pokračují v cestě tam, kde prve skončili. Čeká je ještě mnoho společných dobrodružství, ačkoliv některá dobrodružství zůstanou i přesto nade vše unikátní.
 


Vydáno: 10.3.2014 12:44 | 
Přečteno: 1454x | 
Autor: Ryuuhei

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.