Pokémon GO

Titulky

Web

Podpořte nás!

Stačí kliknout na Meowtha!

Reklama


Kategorie: Povídky od Saruwkaze

EP001 - Rychlé rozloučení

Kasai a Kazuma se vydávají na svou velkou pokémonovou cestu. V tomto dílu se postaví na start a jejich cílem bude se stát mistry Pokémonů. Jakého Pokémona si vyberou? Kdo vystartuje s nimi z Oblázkového města? A koho si chytí? Čtěte a uvidíte.

Mladý trenér se prosekával hustým lesem. Jeho věrný služebník Scyther mu pomáhal projít přes husté kroviny. Slunce na nebi pálilo. Studený pot stékal po těle Scytherovi i trenérovi. Celé oblečení bylo jak vytažené z pračky. Trenér se však snažil horko a pot nevnímat a šel za svým cílem. Šel lesem dál a dál, až dorazil k jezeru. Voda byla průzračně čistá a klidná. Vlnky se tiše lámaly o břehy a nic nenasvědčovalo nějakému boji.
Když došel na místo, vytáhl z batohu náčiní. Drahý prut a speciální návnadu. Hodil do vody a čekal. Netrvalo to moc dlouho. Skoro v zápětí se z vody vynořil obrovský a červený Pokémon. Byl to Gyarados. Upřeně se zadíval na trenéra a zakřičel jako nějaký drak. Trenér na něj povolal svého Hypna. Snažil se nepřítele uspat hypnózou, ale v tom se stalo něco divného. Ozvaly se klepavé zvuky, ale nikde nic nebylo.  Dokonce začal někdo nadávat. Ale široko daleko byl jen trenér, Hypno a Gyarados. Obraz se najednou začal rozplývat, až zmizel úplně.

„Ale ne!“ pomyslel si Kazuma. Už nebyl u modrého jezera. Neměl Scythera a ani Hypna. Vzácný druh Gyaradose v nedohlednu. Ne, nebylo odpoledne. Bylo krásné letní ráno. Slunce ještě nebylo tak vysoko, aby naplno ukázalo svojí sílu, ale teplo bylo. Na okno Kazumy začaly dopadat malé kamínky. To byly ty zvuky. Zrovna se mu zdálo, jak si chytá shiny Gyaradose a v tom se otevřely dveře pokoje.
„Ten kluk se zbláznil, ne?" zlostně zírala na Kazumu, který s tíhou vstával.
Kazuma si mnul oči a vypadávaly mu ospalky. Sáhnul na mobil položený na zemi a ukazoval mu 7 hodin. Najednou pocítil obrovské leknutí, mobil ho nevzbudil, jak měl. Byl nastavený správně, na 6 hodin, tak co se stalo? Ale ne. Byl nastavený na víkend, ne na pracovní dny a dnes je pondělí. Podíval se na babičku.
„Co? Co se děje? Kdo se zbláznil a co to klepe na okno? Když už mne budíte, nemohli jste si o hodinu pospíšit?" mžoural očima a bylo mu líto, že sen nebyl skutečný a co víc, že zaspal.
Babička přišla k oknu a odhrnula pomerančový závěs. Na parapetu přistál další malý kamínek. Babička začala hrozit a nadávat.
„To ten tvůj blbej kámoš. Hází kameny na okno. Ať si ničí své věci, na které si vydělá. Nejdřív postel a teď!" začala okno otvírat, že klukovi před okny vynadá.
"Běž pryč." odstrčil ji vnuk, otevřel okno a zíral na oblečeného Kasaie.
Babička ještě nadávala a mumlala něco o neslušném chování a odešla z pokoje pryč.
„Tak co je, nějak dlouho spinkáš." pustil z ruky další kámen.
„Nezazvonil mi mobil, špatně jsem ho nastavil. Co ty kameny? Nestačila ti postel?" smál se Kazuma.
„Já nevím, ale jak tě tak pozoruji, ty kameny tě probudily, měl by si mi být vděčný.“
„Počkej, já se oblíknu a jdu hned za tebou!“
„Já na tebe čekat nebudu. Jdu si pro Charmandera a nebudu riskovat, že mne někdo předběhne" otočil se Kasai a šel k domu profesora Oaka.
„Héj, tak na to zapomeň, Charmander je můj!" jen co to dořekl, začal se oblékat.
Oblečení měl již připravené na židli u počítače. Do pokoje zase vešla babička.
„Co tu ten blbec chtěl? Mamka ho tu už nechce vidět. Jestli ty okna poškrábal!" dořekla a šla rovnat záclony, závěsy a stlát postel.
„Neboj, neuvidíš ho tu a mne taky ne, a to pěkně dlouho." běžel pro spacák, který si zapomněl včerejší večer připravit.
„A kam jako jdeš?" divila se babička a nestačila zírat na Kazumu, který si přinesl spacák, vzal si všechny úspory a běžel dolů pro boty.
„Protože se chceme stát mistry Pokémonů. Celou dobu jsme o tom přemýšleli a mluvil jsem o tom, takže neříkej, že o tom nevíš. Bohužel jsem si špatně nastavil budík." odpověděl, a začal se obouvat
„Ses zlbáznil? Vykašli se na to a najdi si normální práci. Co chceš jíst a kde budeš spát? Si normální?" kroutila hlavou a zírala nevěřícně na vnuka.
„Nevykašlu. Nic jiného mne zajímá. Víš to ty i mamka. Měj se." odvětil v klidu Kazuma.

Oblázkové město patří k těm nejmenším v regionu Kanto. I tak se člověk řádně zapotí, když běží přes celé město k Oakovi. Kazumu začalo brzy píchat v boku, chvíli šel a chvíli běžel. Celé městečko ještě spalo.
Profesor Samuel Oak měl svůj dům na okraji města. Za domem měl plno výběhů, ohrad, které vedly do lesa, do skal, k jezeru a řece, přes louky a pole, do bažin, no prostě měl zde nejrůznější výběhy, aby mohl Pokémony trenérů, kteří dostali pokédex zrovna u něj, pouštět na čerstvý vzduch. Naštěstí na to nebyl sám a pomáhalo mu mnoho jeho žáků a asistentů.
Když Kazuma doběhl celý zadýchaný k laboratoři, uviděl velikého ptačího Pokémona, jak odlétá. Byl hnědý s nažloutlým břichem a barevná chocholka vyrůstající z hlavy mu zasahovala přes celé mohutné tělo až k ocasu. Mohutný pták roztáhl křídla a byl pryč.
Kazuma byl tak zadýchaný, že si nemohl ani pořádně odplivnout. Profesor si ho všiml a hned k němu šel.
„Dobré ráno. Takže si nakonec přišel Kazumo?" Usmíval se profesor.
„Co...co tto bylo? Tten obrovský ppták? To si kk vám někdo šel ppro Pokémona a přitom už jjednoho má?" zeptal se a těžce oddechoval.
„Moc ti děkuji za pozdrav. Ten Pokémon byl Pidgeot a žádný trenér s ním na cestu nejde. Ty si ho nepoznal? Můj zeť na něm přivezl mého vnuka, protože bydlí až v Šafránovém městě“.
"Uf. Omlouvám se. Také vám přeji dobré ráno, profesore, omlouvám se." chvíli přemýšlel a pak pokračoval: "Hm, takže Sense jde taky na cestu. No dobrá, takže vám zůstal jediný Pokémon, že?" zeptal se.
„Aaa ano, pojď." odpověděl a vedl Kazumu do svého domu.
Hned v předsíni zahnuli a šli dolů pod zem do laboratoří. Cestou viděli několik vědců a profesorových asistentů. Dorazili ke stolečku, kde byl už jen jeden pokéball.
Kazuma přiběhl ke stolu a vzal si pokéball do ruky. Otočil se na profesora a zeptal: "Profesore, řekněte, je v něm Charmander?" díval se Oakovi do očí.
Profesor odpověděl: "Ne hochu, není v něm Charmander. Měl si přijít dřív. Hoď ho a uvidíš, kdo v něm je." usmíval se.
Kazuma odhodil smutný obličej a zvolal: "Tak jo! Pokémone, pojď ven!" zakřičel a hodil balónek do vzduchu, jak to viděl v televizi. Balónek byl poměrně těžký, nenarazil do stropu laboratoře, i když by jiné míčky narazily. Kazumu to vždy zajímalo, jaké to je hodit pokéball, protože i těm nejsilnějším mužům nevyletěl tak vysoko, že by do něčeho narazil. Pokéball ani nedopadl na zem, ozval se klapavý zvuk a ze stroje vylétlo růžovo-fialové světlo, malé hvězdičky a začalo se formovat v Pokémona. Byl to Bulbasaur. Sameček Bulbasaura. Pokémon se oklepal a když uslyšel volání chlapce, radostně k němu běžel. Pokéball se vrátil automaticky trenérovi do ruky. Kazuma měl nakonec radost a svého Pokémona si hladil. Kůži měl hladkou a z cibulky na zádech mu vycházela příjemná a uklidňující vůně.
„Ještě tu pro tebe mám pokédex a pokébally. Pokédex si hlídej, je to tvůj průvodce, elektronická encyklopedie a zároveň průkaz. Jsi teď registrovaný trenér a až získáš 8 odznaků, můžeš na turnaj v Indigové nížině. A informace se do tvého pokédexu nahrávají s Pokémony, když je vidíš v zápase a chytáš. Takže se snaž jich vidět co nejvíce. Také chytej. Když jich chytneš dost, pak si promluvíme. Hodně štěstí Kazuma, Pokémonový svět na tebe čeká! usmíval se Oak.
Kazuma namířil balónek na Bulbasaura, vyletěl červený paprsek a Pokémon zmizel v balónku. Pak trenér stiskl tlačítko uprostřed a pokéball se zmenšil. Připevnil si ho na opasek, který dostal od Oaka společně s bally, na pevnou magnetku. Vzal si od profesora pokédex, ostatní bally a šel. Postavil se na start a vyrazil za svým cílem, stát se mistrem Pokémonů.
„Ještě nezapomeň, u sebe můžeš mít jen 6 Pokémonů. Další se automaticky přesunou ke mně do laboratoře. V každé nemocnici pro Pokémony je počítač. V něm si pak můžeš Pokémony vyměnit.“ radil profesor.
Kazuma mu děkoval a mával.

„Ták Bulbasaure. Naše cesta začíná.“ mluvil trenér ke svému Pokémonovi.
Bulbasaur souhlasně zavrčel. Trenér sundal batoh a otevřel jednu z kapes. Vytáhl mapu regionu.
„Tahle mapa, Bulbasaure, mi ukazuje všechna města, kde najdu trenéry stadionu. První je Chromové. Co myslíš, bude těžké tam získat odznak?“
Opět se ozvalo zavrčení Pokémona.
„Nemůže to být těžké, je to první stadion. Určitě to bude lehké na začátek.“ dořekl a s Pokémonem po boku se vydal na Stezku č. 1.
„Tady určitě budou Pokémoni, Bulbasaure, musíme si někoho chytit, měj se na pozoru.“
Kazuma a jeho Pokémoni si tiše nakračovali ve vysoké trávě a čekali, až se objeví nějaký Pokémon. Najednou uslyšel hluk. Upozornil Bulbasaura, aby dával pozor, že to jistě bude nějaký Pokémon, ale nebyl to Pokémon. Kazuma koukal překvapeně. Byl to totiž Kasai.
„Nazdar. To byla doba. Kde ses toulal? To ses tak dlouho rozhodoval, koho si vezmeš?" ptal se.
„Ne. Zůstal tam už jen Bulbasaur“ Bulbasaur vykulil oči na svého trenéra. „A-ale neboj Bulbasaure, jsem rád, že tě mám. Jde o to, že nás někdo ještě přeběhl. Jeho otec ho vezl k profesorovi na Pidgeotovi." dořekl a hladil svého Bulbasaura.
„Aha, to bude Sense Oak. Dokonce jsem o něm slyšel v televizi. Veřejnost věří, že se dostane na nadcházející turnaj a bude patřit mezi favority v kategorii nováčků. Ale já vyšel od profesora jako první." pak si vzdychl. „To nemyslíš vážně, že si vyrazil až jako třetí." a hodil na kamaráda zvláštní pohled.
„Já za to nemůžu, mobil mne neprobudil. Byl nastavený na víkend, ne na pracovní dny." vzdechl si.
„A mobil jsem ti asi nastavil já?" bránil se smíchu.
„Pojdi!" odsekl, ale pokračoval. „Ty si slyšel o vnukovi profesora Oaka v TV?“ ptal se.
„Jistě. Oak je slavný vědec a jeho rodina je hodně sledovaná. I on v minulosti trénoval Pokémony a všichni čekají, jak na tom bude jeho vnuk. Ale neslyšel jsem jen o jeho vnukovi. Slyšel jsem, že do nadcházejícího kolotoče, který bude zakončen za rok v Indigové nížině, vyrazí 18 nováčků. Celkem se počítá s účastí přes 100 trenérů a většina bude mnohem zkušenější, než jsme my dva. Bude to hodně složité.“ odvětil a pak se smál. „Cha, ale já nemusím pocházet, já si budík špatně nenastavil.“ dal ruce v bok a smál se.
Kazuma se cítil trapně a byl naštvaný, ale nebylo to zákeřné naštvání. Spíš se mu zachtělo soutěžit. Podíval se na kamaráda a řekl: "Fajn ty borče. Kdo si chytí poslední Pokémona, je loser." řekl a vzal si do ruky pokéball z pásku.
„Ha, ha! Loser už jsi! Nečekat tu na tebe, mohl jsem si pochytat celé Oblázkové město a jeho okolí. Tak jdeme na to!" vzal do ruky pokéball a běžel do trávy.

Kazuma pobízel Bulbasaura, aby se rozhlížel. Najednou se objevil Pokémon. Kazuma vytáhl pokédex a zjistil, že to je Rattata. Byla to malá 30 centimetrová krysa s fialovým kožichem a bílým břichem.
Oba Pokémoni Bulbasaur i Rattata neměli žádné zkušenosti se zápasy, takže oba ovládali jen nárazový útok. Když už Rattata vypadala hodně unaveně, Kazuma hodil balónek a ten Rattatu pohltil. Zůstal ležet v trávě a několikrát sebou zaházel. Nakonec zůstal nehybně ležet. Kazuma radostně běžel k balónku a zvedl ho v ruce do vzduchu. Pak se vrhnul k Bulbasaurovi a začal ho horlivě mačkat, hladit a děkovat mu. Chytil si svého prvního divokého Pokémona.
Dočista zapomněl na to, že soutěží s kamarádem. Odvolal zpět Bulbasaura a běžel dál do trávy. Netrvalo to ani minutu a narazil na dalšího Pokémona. Byl to hnědý ptáček s chocholkou a žlutým bříškem. Pokédex mu ukázal, že to je Pidgey. Kazuma si samou radostí neuvědomil, že je jeho Rattata už unavená z přechozího zápasu. Pidgey ji snadno zneškodnil jediným zásahem nárazového útoku. Bulbasaur by také unavený, ale Pidgeyho jen tak, tak zvládl oslabit, aby si ho Kazuma chytil, měl tak 2 Pokémony. Rychle se rozběhl najít Kasaie.
Nemohl ho nikde najít a začal volat. Kamarád se mu ozval a našel ho u stromu
„Co tu děláš? Ty nechytáš Pokémony? Já mám dva." vychloubal se Kazuma, ale myslel to dobře.
„Jo, jo. Já mám taky 2, Rattatu a Pidgeyho. Viděl jsem ještě Sentreta a Furreta. Dokonce tu jsou Plusle, Minun a Shinx a v noci Hoothoot. Někdy Poochyena a na stromech Spinarak, Ledyba, Pineco a Wurmple. Ale jsou vysoko v korunách a hodně těžko se dostávají dolů. Můj Charmander je už unavený, už nic nechytím." řekl a koukal dál na strom.
Kazuma byl překvapený: "Jak to víš?" ptal se.
„Tamhle byli nějací kluci a jeden z nich ztratil klíče. Pomohl jsem mu je najít a jeden mi dal za odměnu potion a dali jsme se trochu do řeči. Nejsou to trenéři, ale okolí znají.“ řekl a koukal dál na strom.
„Aha, zajímavé, to jsou dobré rady. Hele, co děláš u toho stromu?" byl zvědavý.
„Chci si natrhat to ovoce. Třeba se nám hodí. Jenže se na něj nemůžu dostat, je vysoko." řekl zklamaně. „Ti kluci řekli, že to je vzácné ovoce, ze kterého se vytvářejí bally.“
„Bally? V televizi jsem při zápasech viděl mnoho ballů a zajímalo mne, kde se vzali, ale mám nápad. Pomohou naši Pokémoni. Pidgey! Volím si tebe!" zvolal a hodli do vzduchu pokéball s Pidgeym.
Kasai pak udělal to samé. Pokémoni vylétli na strom a pomohli sundat několik plodů pro jejich trenéry. Ti si ovoce nastrkali do batohu a šli dál.
„To je úžasné, jak nás Pidgey poslouchají.“
Kasai souhlasně kývl..

Trenéři šli dál. Cestou viděli několik dalších Pokémonů a i ty, co si ještě nechytili, ale další Pokémony už nechytali.
Brzo dorazili do Chromového města. Jako první šli do pokémonského střediska, kde si vyléčili Pokémony. Sestra Joy neměla problém. Vzala si od trenérů pokébally a dala je na stolek Chansey. Ta je odnesla pryč.
„Nebojte se, kluci, Chansey se za chvilku vrátí.“ smála se Joy.
Kazuma si zatím skočil k telefonu a zavolal domů, že je v pořádku, a že dorazil do Chromového města. Svěřil se, že chytil 2 Pokémony, a že půjde na stadion. Doma byla důležité, že je Kazuma zdravý. Když dotelefonoval, akorát se vrátila Chansey.
Kasai a Kazuma se pak vydali na stadion. Dočkali se však pouze zklamání.
„Dělá si srandu? Trenér si vyrazí na dovolenou, stadion si nechá rekonstruovat zrovna v době, kdy začal nový kolotoč Pokémonové ligy?" křikl Kazuma a bouchl pěstí do zdi stadionu.
Všiml si jich jeden starý pán a přišel k nim.
„Co zuříš mladíku? Tahle rekonstrukce nepotrvá dlouho. Zatím můžeš jít dál a tento stadion si nechat na konec. Vždyť nezáleží na tom, zda odznak na tomto stadiónu získáš jako první nebo poslední." usmál se pán.
„No dobře, pane, asi máte pravdu.“
„To víš, že mám, mladíku. Víš, líbíš se mi. I ten tvůj kamarád. Nechcete jít ke mně na čaj?“
Kluci souhlasili.  Jeho dům leží nedaleko stadionu a tak to kamarádi měli blízko. Chromové město je větší než Oblázkové město, ale stále patří k těm menším.
Manželka pána šla dělat čaj. Mezi tím si sedli ke stolu a začali povídat.
„Pane, promiňte, ale vy nás neznáte a zvete hned k sobě domů? Možná se ptám pozdě, už jsme u vás." tázal se.
„Ale hochu, vy jste trenéři Pokémonů, ne? Lidé by si měli pomáhat a přátelit se spolu a zvlášť trenéři Pokémonů." dořekl a usmál se.
„Ale ten výstup u stadionu, to nebyl nejlepší dojem." řekl a podíval se smutně na pána.
„Hochu, jsi mladý, temperamentní, to k Pokémonům patří." řekl.
Mezi tím přišla manželka pána a měla na ramenou malinkého Pokémona. Kazuma i Kasai vyndali pokédexy a zjistili, že to je Spearow. Měl hnědé peří a růžová křídla. Kazuma se hned ptal, kde ho chytí. Žena prozradila, že se vyskytují na západ od města. Kazuma se rozhodl, že si ho zajde hned chytit, jak dopije čaj. Paní byl moc vděčný, protože by se jinak vydal na sever. Nevěděl, že takový Pokémon na západ od města žije. Jakmile trenéři dopili čaj a rozloučili se, vydali se na západ z města pochytat nové Pokémony.


Vydáno: 26.1.2014 15:40 | 
Přečteno: 1843x | 
Autor: Saruwkaz

Komentáře

Přidat komentář >

icon , - odpovědět
feorne
Skvělé, až na pár hrubek jako "Doma bylA důležité, že je Kazuma zdravý)
, Korotvičková odpovědět
avatar
Pěkný :) Ty si uměl vždy dobře psát :)