Pokémon GO

Napsali jsme pro vás příběh k World of Wonders na základě textů ve Special Research!

Obdobím World of Wonders nás provádí stejnojmenný Special Research (seznam úkolů). Abyste si mohli Special Research více užít, vzali jsme jeho dialogy a rozepsali jsme je do trochu košatějšího příběhu, který je vyprávěný z vašeho pohledu. Můžete si proto vybrat, jestli jste trenér, nebo trenérka.

Trenér Trenérka

Kapitola 1. Setkání

Byl to březnový den jako každý jiný. Profesor Willow byl na své obvyklé procházce. Ven z laboratoře, přes blízkou louku, pár fotek v lese, po turistické trase, prohodit pár slov s Mateem a zpátky do laboratoře zaznamenat dnešní nálezy. Vůbec netušil, že tentokrát jeho procházka nebude tak docela obvyklá.

Sotva se dostal k okraji lesa, prosvištěl kolem něj Pokémon. To se profesorovi stávalo pořád. V lese žilo spoustu hmyzích Pokémonů a nějaká ta Ledyba nebo Scyther někdy prolétávali až nepříjemně blízko obličeje. Tohle ale bylo jiné. Ten Pokémon nebyl Willowovi vůbec povědomý. Vytáhl své poznámky a začal v nich listovat. Snažil se zapamatovat, jak ten Pokémon vlastně vypadal. Bylo to tak rychlé, že si ho sotva stačil všimnout. Přelétával stránku za stránkou, ale ne, toho Pokémona v poznámkách neměl. Ještě nikdy se s ním nesetkal. Musí o něm říct ostatním! Na zbytek své trasy úplně zapomněl a rychlostí Deoxyse běžel zpátky do laboratoře. Nastal čas opět povolat jeho nejlepšího výzkumniciíka, mě.

Když mi profesor Willow zavolal, hned bylo jasné, že půjde o něco velkého. Byli jsme sice stále kontaktu, ale takhle nadšený tón měl jen tehdy, když narazil na nějaký objev. „Všeho nech, potřebuji tě tady. Tomuhle neuvěříš! To jsem ještě neviděl,” spustil hned, jak došlo k navázání spojení. Bylo jasné, že tohle nepočká.

Profesor byl tentokrát opravdu netrpělivý. Už zdálky bylo vidět, jak přechází po laboratoři a očekává můj příchod. Hned, jak jsem vstoupila do místnosti, zjevil se mi přímo před obličejem papír. „Dívej! Takhle nějak vypadal,” vyhrkl profesor. Na papíru byl fialovorůžový Pokémon, který se nepodobal žádnému v mém Pokédexu. „Vidíš to živé fialovo růžové zbarvení? Nepřipadá ti to jako z jiného světa?” pošeptal profesor nadšeně, jako kdyby právě objevil obrovskou skrýš Candy pro Magikarpa. Měl pravdu, vážně ten Pokémon vypadal zvláštně, ale to mohlo být tím, že v profesorově podání to bylo něco mezi fialovou šmouhou a výtvorem hodným páťáka, ale za to asi mohlo to, jak profesor spěchal. Vypadal trochu jako fialový Mew s větší hlavou a třemi rohy.

„Zajdi za naším dobrým známým Rhi,” rozhodl nakonec profesor, „ten by možná o tom tajemném Pokémonovi mohl něco vědět. Dám mu vědět a popíšu, co jsem viděl.” Už jsem byla na odchodu, když na mě profesor přes celou laboratoř zavolal: „A vezmi to delší cestou, třeba se ti na našeho záhadného přítele podaří také narazit.”

Kapitola 2. - Ahoj, Pokémone!

Tak jsem tedy vyrazila. Určitě to bylo lepší, než zůstávat v laboratoři s možná až příliš nadšeným profesorem. Abych zvýšila šanci na to, že potkám toho profesorova záhadného Pokémona, vzala jsem to nejprve úplně opačným směrem, než má Rhi laboratoř. Vrátím se na místo činu. Tam, kde profesor toho Pokémona viděl poprvé.

Už mám chycených snad 20 Pokémonů, ale žádný z nich není nijak zvlášť zajímavý. Rozhodně ne tak, aby profesora tolik nadchl. Přesně podle očekávání, na místě, které profesor označil, vůbec nic zvláštního není. Žádná prasklina v zemi, nula legendárních Pokémonů v okolí, prostě vůbec nic. Tahle zacházka byla ztráta času, takže vzhůru za Rhim. „Áááá!” vykřikla jsem. Byl tam! Přímo předemnou. Ten fialový! Ten, co ho profesor popisoval. Rychle lovím v kapse Pokébal, obyčejný nebo Ultra Ball? Beru Ultra Ball. Co kdyby chtěl utéct. „Pokébale, leť!” Excelentní hod! Tohle musí vyjít. Klepe se. Jednou. Podruhé. Potřetí! Mám ho. Až se to dozví profesor, tak se zblázní radostí. Musím sebou hodit, Rhi už čeká!

Rhi byl takový podivný člověk. Objevil se spolu s prvními Ultra Beasty, mluvil trochu jako kdyby byl součástí Regitria, takový Regirhi. Nemluvě o tom, že na sobě neustále nosil helmu a nikdo ho nikdy neviděl bez ní. Rozhovory s ním bývaly kratší než s profesorem, ale zase když šlo o Ultra Beasty, byl tím největším znalcem. Že by byl náš nový kamarád z Ultra světa?

Když jsem dorazila za Rhim, už měl na obrazovce fotky toho Pokémona, kterého se mi podařilo chytit. Zjevně mu ten profesorův nákres stačil k jeho identifikaci, což je opravdu uctihodný výkon. Když viděl uloveného Pokémona, spokojeně pokýval hlavou: „Ano, je to přesně tak, jak jsem si myslel. Profesor měl pravdu, tohoto Pokémona dobře znám.” Vysvětlil mi, že jde o Ultra Beast jménem Poipole, který je v Ultra světě asi tak vzácný jako u nás Bulbasaur. Prý je to v podstatě tamní startovní Pokémon. „Ale nechápu,” zakončoval Rhi svůj výklad, „co dělá Poipole zrovna tady.” „Možná prošel Ultra Wormhole?” řekla jsem. „Možná, pokračuj ve výzkumu,” ukončil Rhi celý rozhovor a nezbylo mi tak nic jiného, než se znovu vydat ven a pátrat po dalších informacích.