Vzpomínky na začátky Pokémonů s Hemulkou a Torenem

Seriál Pokémon je tu s námi již 25 let a na světě není jiný anime seriál který ovlivnil tolik generací, a to nejen dětí ale i dospělých. Mezi ty, co vyrůstali na Pokémonech patří i Hemulka a Toren. Jak vzpomínají na své začátky s Pokémony a jaká je jejich oblíbená epizoda? Na to jsme se jich zeptali.

Jaký byl tvůj první dojem ze seriálu Pokémon?

Jelikož jsem s Pokémony vyrůstala, tak si úplně neuvědomuji svůj první dojem. Je pro mě vlastně hrozně přirozené tento seriál sledovat a vlastně nevím proč. Řekněme, že Pokémoni jsou má komfortní zóna, která nikdy nezklame, a tak je to už od malička.

Netřeba si něco nalhávat. Pokémoni byli můj první obrovský fandom (alespoň kam mi paměť sahá) a přišli v tom nejlepším možném čase. Jako osmiletý mladý hoch jsem každý víkend vstával na ranní blok pohádek, kdy největším vrcholem byl nezkušený trenér Ash a jeho svět Pokémonů. Byla to láska na první pohled. Seriál mě naprosto fascinoval a každou epizodu jsem po skončení ihned překresloval na papír a vytvářel si své vlastní Pokémoní příběhy. Ta představa, že jste trenérem a kolem vás pobíhají roztodivné potvůrky... byla z pohledu malého kluka (a vlastně to platí doteď) neuvěřitelně funkční a nepamatuji si v okolí nikoho, kdo by tehdy nejel na podobné vlně hajpu. Následoval plakát první generace, hromada kartiček, samolepek a fejkových figurek.. a vezlo se to se mnou ještě několik let poté. Jo...takový zápal se už nikdy nebude opakovat. To načasování bylo geniální a jsem za to ohromně vděčný!

Jaká je tvá nejoblíbenější epizoda?

Určitě je těžké vybrat jen jednu epizodu, protože každá série přináší něco úplně jiného a postupem času na ně mám jiný názor. Třeba z první série se mi v dospělosti líbí nejvíce emocionální epizody. Z těch novějších sérií spíše ty akční se super grafikou. Po všech letech na mě ale nejvíce zapůsobila série XYZ, a tak i když mám své favority i v jiných sériích, tak mnou nejoblíbenější epizodou bude “Seeing the Forest for the Trees!” (Les plný stromů). Po tom, co Ash utrpí těžkou porážku na Snowbelle stadionu, sám uteče do lesa, kam ho ani Pikachu nenásleduje, což dodává něco speciálního, protože ty dva jsou vždy spolu. První, kdo Ashe najde je Serena, a co se zdá jako povzbuzující Pokémon scéna přejde ve vážnou hádku a takových momentů v celém seriálu moc není. Následovně se Ash zatoulá ještě dále do lesa a strhne se vánice, před kterou zachrání několik divokých Pokémonů a vzpomíná na svoje dětství, což mě vždy vyvolá nostalgii, jak jsem i jako malá žila pro Pokémony. Po tom, co se Ashovi nepovede zachránit všechny Spewpy se objeví Greninja a my poprvé uvidíme “Ashova Greninju” plné kráse. Po uvědomění, že trenér je jen tak silný jako jeho tým je Ash motivovaný pokračovat dál v lize, a nakonec podekuje Sereně, za stejnou věc, kvůli které se na začátku pohádali. Nevím, jak by se mi tato epizoda líbila jako malé holčičce, ale ve svém věku jsem takto dospělou a uvědomělou epizodu opravdu ocenila.

Zcela na rovinu se musím přiznat, že pokud bych si měl vybírat tu vůbec nejoblíbenější epizodu z úplně první série Pokémonů – měl bych problém se vejít do top desítky, Mám totiž jen a jen skvělé vzpomínky. Určitě si zaslouží zmínku úvodní dvojdíl, loučení s Butteerfree, Charizardův epický souboj s Magmarem, uvíznutí zasněžených horách, kde Ashe zahřívají Pokémoni, skvělé úvodní zápasy v Indigové lize či poslední díl s příslibem nového dobrodružství. Ale jeden okamžik si budu pamatovat stoprocentně vždy. Epizodu o kouzelné zahradě, kde se Bulbasaur odmítne vyvinout na Ivysaura a místo ochrany místní flóry se rozhodne dát přednost svým přátelům. Scéna kdy Pikachu s Bulbasaurem hledí na měsíc a projevují si navzájem pochopení pro volbu kterou učinili (Pikachu zažil pár epizod to stejné)...je zkrátka direct do srdce a jakožto obrovský fanoušek Pokémona číslo 1 jsem byl z téhle emotivní a velmi silné epizody kdysi naměkko. A hádám, že to platí do dnes.

Děkujeme jak Hemulce, tak i Torenovi, že si na nás našli čas a přejeme jim hezké Pokémoní výročí.