Naši hrdinové tentokrát nejsou na cestě. Kdepak. Jsou kousek před Seladonovým městem. Utábořili se na paloučku kousek u cesty, aby si po minulé noci odpočinuli. Tedy, aspoň Ryugon to tak zamýšlel…
Sarukaz seděl před stanem a učil se hrát na pokémoní flétnu, kterou dostali od pana Fujiho. Pískal, pískal a snažil se najít ten správný tón. Každý správný krok si ihned zapsal.
Ryugon: „Co to tady zase děláš?!“
Vylezl po chvíli Ryugon ze stanu s rozcuchanými vlasy a černými kruhy pod očima.
Sarukaz: „Co by? Učím se hrát na flétnu.“
Ryugon: „Hrát? Tím myslíš tohle skřípění? Nejradši bych ti tu flétnu vzal a strčil ji do batohu!“
Sarukaz: „Proč jsi tak protivný?“
Ryugon: „Divíš se? Člověk se chce vyspat, ale ne, někdo mu tu musí skřípat přímo před stanem. Chtělo by to trochu ohleduplnosti!“
Sarukaz: „Jo, za to si můžeš ale sám. Ty jsi chtěl plnit misi už v noci.“
Ryugon: „Tse, ty si vždycky najdeš výmluvu. Copak jsi sám nespal? To nejsi unavený?“
Sarukaz: „Spal jsem. Ale jen chvíli. Ani se mi nechtělo. To jen ty jsi najednou uprostřed cesty začal naléhat, jak jsi hrozně unavený a že dál nejdeš.“
Sarukaz začal Ryugona napodobovat tak, jak vypadal to ráno, když šli po cestě a on najednou nechtěl už jít dál a začal se šourat jako zombie.
Ryugon: „Víš co? Dělej si co chceš. Skřípej si tu jak chceš, ale já se jdu ještě vyspat.“
Mávl po něm Ryugon rukou a zalezl zpátky do stanu. Nicméně sotva Sarukaz jednou pískl, Ryugon zase vylezl.
Ryugon: „Fajn, fajn! Půjdeme dál.“
Složili stany, zabalili si věci a vydali se na cestu. Ryugon se cestou protahoval.
Ryugon: „Zase pravda, škoda prospat takový pěkný den!“
Sarukaz: „Si myslím. Však už je po poledni.“
Ryugon: „Po poledni? Ah, snad Eričku ještě stihneme!“
Sarukaz: „Prosím tě, času dost, nemusíme spěchat.“
Pomalu došli do Seladonového města.
Ryugon: „Konečně jsme tu a bez závazků!“
Sarukaz: „Ano. Konečně už nemusíme dělat další šílenosti. Jako by jich nebylo dost.“
Ryugon: „Ale teď… víš, co nás čeká?“
Sarukaz: „Myslím, že ani nemusím hádat.“
Stanuli konečně před stadionem, kde byla Erika.
Ryugon: „Je to tady, pravda se ukáže!“
Sarukaz: „Hmm. Bude to zajímavé zjištění!“
Sarukaz vytáhl fotku Eriky, kterou tuhle Ryugonovi sebral a už mu ji nevrátil.
Ryugon: „Ale stejně, mám takovou představu. Když si pomyslím, že má ráda rostliny…“
Ihned se mu vybavila Erika obalená jen v listech, jak vyskakuje z křoví.
Erika: „Tak co, jsi připraven na nakládačku?!“
Jak Ryugon stál jen s potutelným smíchem, Sarukaz se taky zamyslel.
Sarukaz: „No, mně spíš z toho, že má ráda rostliny, napadá…“
Tentokrát si Sarukaz vybavil, jak sedí Erika v oblaku kouře a potahuje s dýmky.
Erika: „Tož, ten výtažek z Glooma píše, kemo!“
To už ale Ryugon Sarukazovu představu přerušoval sběsilým máváním rukama.
Ryugon: „Ne, ne! Tohle ne!“
Sarukaz: „No, co? Možné je všechno.“
Ryugon: „Doufám, že to bude nakonec úplně jinak.“
S tímto otevřel dveře stadionu. Se Sarukazem pak vcházeli dovnitř. Stadion byl plný květin.
Ryugon: „Hmm, tak je to s těma rostlinama pravda!“
Sarukaz: „Tak teď nevím, jestli…“
Najednou je ale ofoukla sladká vůně, která se linula všude kolem nich. Až je to skoro omámilo. A z listů před nimi pomalým krokem vyšla samotná Erika.
Erika: „Vítejte na mém stadionu!“
Řekla a kráčela pomalu směrem k nim. Oba dva byli u vytržení, až paralyzovaní. Sarukaz se ale hned zamyslel.
Sarukaz: „Tak tohle moji teorii vyvrací. I když, kdyby nebyla zabalená v tý dece, tak bychom viděli, jak se to vlastně doopravdy má.“
Ryugon: „Idiote, to není žádná deka, ale kimono! A co, takhle je to lepší, vypadá v tom úžasně!“
To už Erika došla až k nim.
Erika: „Já jsem Erika, trenérka tohoto stadionu. Specializuji se na travní Pokémony.“
Ryugon: „Já jsem Ryugon a tohle je Sarukaz, jsme trenéři z Oblázkového města. Velice nás těší! Je to tu… úchvatné!“
Erika: „Takže jdete z daleka. Vypadáte na dobré trenéry. Tak tedy, začneme?“
Ryugon předstoupil, aby si s Erikou dal zápas jako první.
Erika: „Prosím, zvol si svého Pokémona!“
Ryugon: „No, dámy mají přednost. Ale když jinak nedáš.“
Ryugon sáhl pro pokéball s Gloomem, ale tu ho něco napadlo. Jen se pousmál a sáhl po jiném pokéballu. Hodil jej a před ním stanul Charizard.
Sarukaz: „Tohle… nedopadne dobře.“
Říkal si jen pro sebe Sarukaz stojící opodál. A nebyl daleko od pravdy. Po nějaké chvíli se už sjížděli Squirtlové ze širého okolí, aby uhasili hořící stadion. Ryugon seděl před stadionem na bobku a dloubal se prstem v zemi.
Ryugon: „Byla vyděšená. Chudáček.“
Sarukaz: „Divíš se? Co to bylo za nápad, poslat proti ní Charizarda!“
Ryugon: „Když, já jí chtěl jen ukázat svojí mužnost…“
Sarukaz: „Jenže ta tvoje mužnost podpálila celý stadion!“
Ryugon otevřel pěst a pohlédl na dlaň, kde měl duhový odznak.
Ryugon: „Na co výhra, když to byla spíš prohra. Aspoň tedy v Eriččiných očích...“
Sarukaz: „A co víc. Kvůli tobě a tvé blbosti teď navíc nečekám jenom já, ale celý zástup dalších trenérů.“
Ryugon pohlédl směrem ke vstupu do stadionu, kde stál už zástup trenérů a všichni na něj jen zle hleděli.
Ryugon: „Tse, aby se se z toho nezbláznili!“
Mumlal si pro sebe Ryugon.
Sarukaz: „A vůbec, vstaň! Nebudeme tu přece více ztrácet čas.“
Ryugon vstal a sklesle se se Sarukazem vydal směrem k obchodnímu domu. Byl to velký dům o mnoha poschodích.
Sarukaz: „Musím nakoupit nějaké potiony.“
Vyjeli tedy do správného patra a Sarukaz se dal do nákupu. Ryugon se zatím porozhlédnul po regálech, když tu narazil na plyšové pokémony.
???: Pěkní, že? Myslím, že jednoho koupím svojí kamarádce. Holky je mají rády.
Řekl vedle něj nějaký kluk. Ryugona hned něco napadlo. Vzal plyšového Charizarda a prohlížel si jej.
Sarukaz: „Snad nemyslíš to, co si myslím já?“
Objevil se za ním náhle Sarukaz.
Ryugon: „No, proč ne? Zkusím to s ní znova! Holky na to prej letěj!“
Sarukaz: „Jasný, kup jí Charizarda, ať na ten hrůzný zážitek jen tak nezapomene!“
Ryugon: „Ty umíš teda podpořit!“
Odfrknul Ryugon a vydali se se Sarukazem do výtahu.
Ryugon: „Ale, mně se ještě nechce pryč! Co se takhle podívat do posledního patra?“
Řekl a zmáčkl tlačítko. Sarukaz jen vydechl a dveře výtahu se zavřely. Vyjeli až do posledního patra a dveře se zase otevřely.
Sarukaz: „No a co tu prosím tebe chceš najít?“
Ryugon: „Co já vím?“
Ryugon vyšel kupředu a Sarukaz si jen znova povzdechl. Jak ale došli na konec chodby, byly tam otevřené dveře a v nich nějaký člověk.
Člověk: „Vítejte!“
Ryugon: „A… zdravím!“
Člověk: „Pojďte dál!“
Sarukaz s Ryugonem tedy vešli dovnitř.
Člověk: „Moc se nestává, že lidi zavítají až sem.“
Ryugon: „To byla náhoda!“
Člověk: „A za tu náhodu vám musím něco dát.“
Člověk jim podal pokébally.
Sarukaz: „Pokébally?“
Člověk: „Ne, ne! Však se podívejte, co je v nich.“
Ryugon se Sarukazem na sebe pohlédli a pak naráz hodili pokébally. A znich vyskočily dvě Eevee.
Člověk: „To jsou Eevee. Ať jim dáte jakýkoliv kámen, vyvinou se podle něj. Takže je na vás, zda budete chtít mít Flareona, Leafeona, Umbreona, Espeona, Jolteona a nebo Vaporeona.“
Ryugon: „Takže… vy nám je fakt dáváte?“
Člověk: „Ano! Jako odměnu, že jste dorazili až sem!“
S novým pokémonem odcházeli zase pryč.
Ryugon: „Hahá! Já ti to říkal. Nikdy nevíš.“
Sarukaz: „Fajn, fajn! Pro jednou jsi měl zase pravdu.“
Vyšli z obchodního domu a rozhlíželi se, kam by zašli dál. Ryugonův pohled utkvěl na herním centru.
Ryugon: „Už vím, kam se podíváme!“
Došli k němu, vešli dovnitř a před nimi se otevřela místnost plná herních automatů.
Sarukaz: „Kruci, to je gambling!“
Ryugon: „Zajímalo by mě, o co se tu vlastně hraje.“
Přišli až k pultu.
Obsluha: „Přejete si?“
Ryugon: „Ano. Rád bych věděl, jak to tu funguje.“
Obluha: „To je jednoduché. Vyberete si jeden z herních automatů, vložíte minci a pak musíte trefit určité kombinace. Ty nejvýnosnější dávají až 300 mincí. A za vyhrané mince si můžete pak vybrat cenu.“
Ryugon: „Aha, to zní zábavně? A jaké jsou ceny?“
Obsluha ukázala na obrazovce ceny a Ryugon žasl.
Ryugon: „Po-po… Porygon?!“
Sarukaz: „Neblázni! Je za deset tisíc mincí!“
Ryugon: „Ne, tohle musím vyhrát. Kde jinde získáš tak vzácného Pokémona?“
Sarukaz: „Ty ses dočista pomátl…“
Ryugon se vydal k automatům.
Sarukaz: „Počkej, ale vždyť nemáš mince!“
Ryugon: „A jo, já zapomněl…“
Ryugon se chystal jít nakoupit nějaké mince, když tu jej jeden člověk od automatu zastavil.
Člověk: „Hej, ty, chceš pár mincí?“
Ryugon od toho člověka dostal mince.
Ryugon: „Ho? To fakt?“
Pak se vydal obejít ještě další automaty, kde seděli lidé a všude sehrál podobnou scénu.
Ryugon: „A, jak rád bych si zahrál…“
Pokaždé mu někdo dál pár mincí a pak se dál soustředil na svoji hru.
Sarukaz: „Hej, ty jsi ale vyčůranej!“
Ryugon: „To víš… král musí za něco stát!“
Ryugon již zasedl za automat a vložil mince. Obrázky začaly rotovat a Ryugon je postupně pozastavil. Ale nevyhrál.
Ryugon: „K sakru! Jak, že to bylo? Jo, už vím!“
Sarukaz: „Tohle je o nervy, to nedáš.“
Ryugon: „Tak sleduj!“
Ryugon se pekelně soustředil a čekal na svoji chvíli. Třikrát se trefil a vyhrál bonus 300 mincí.
Ryugon: „Jo! Je to tam!“
Řval na celou hernu. A to samé se mu povedlo i podruhé.
Sarukaz: „Hej, kámo! Podcenil jsem tě. Nechceš mi ho taky vyhrát?“
Ryugon: „Ses zbláznil? Budu rád, když ho vyhraju sám.“
Sarukaz: „Pravda, na to bych sám neměl nervy. Přijdu na jiný způsob.“
Ryugon hrál dál, ale už se mu tolik nedařilo. Občas něco vyhrál, ale spíše prohrával. Začal být nervózní.
Ryugon: „To není možný! To musím nějak dát…“
Sarukaz: „Takže počítám, že jen tak dál nepůjdeme, co?“
Ryugon: „Ne! Dokud nebudu mít Porygona, nejdu nikam!“
Sarukaz: „Fajn. Tak pokud mě omluvíš, půjdu si pro odznak.“
Ryugon: „Jo, jo, jdi!“
Sarukaz nechal Ryugona v herně a šel na stadion, aby se utkal s Erikou. Již se to tam uklidnilo a tak byl k boji ten pravý čas. Už jen pak vycházel ze stadionu a v ruce svíral odznak.
Sarukaz: „Maličkost.“
Vydal se zpět do herny.
Sarukaz: „Tak, jak to jde?“
Ryugon: „Hele, špatný! Už mám dva tisíce, ale to bylo o štěstí. Musím se snažit víc!“
Sarukaz viděl, že se od toho Ryugon jen tak neodtrhne.
Sarukaz: „Víš co? Já se zatím teda vydám kousek za město, abych potrénoval.“
Ryugon: „Fajn, fajn! Dělej si co chceš. Já tu budu, dokud to nevyhraju!“
Proto tedy Sarukaz nechal Ryugona v herně a vydal se sám z města, aby provedl další menší trénink a byl tak připraven na další souboje, které čím dál víc přituhovaly. To ovšem nevěděl, co ho na této krátké cestě za poznáním ještě čeká…
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.