14 - Souostroví tří ostrovů (1. část)

V minulém díle museli naši hrdinové vyřešit, jak se dostat na zamknutý stadion Růžového ostrova. Po prozkoumání Pokémoní vily nalezli klíč, který jim umožnil utkat se o odznak s Blainem, trenérem ohnivých Pokémonů. Po úspěšném souboji se ale náhodou setkali s Billem, který jim dal pozoruhodnou nabídku…
 
Ryugon a Sarukaz následovali Billa a s ním došli až k nevelké lodi.
 
Bill: „Chystám se odplout na souostroví tří ostrovů a tak mě napadlo, že by vás to mohlo taky zajímat.“
Ryugon: „Souostroví? Takže v Kantu je ještě co objevovat?“
Bill: „Beze všeho!“
Sarukaz: „Ale vy už jste nám naši pomoc oplatil. Proč byste nám dával další takovou velkopelou nabídku?“
 
Ryugon se plácl do čela, když viděl, že Sarukaz začíná hledat výmluvy.
 
Bill: „Ano, ale tím, co jste pro mě udělali, patříte mezi mé dobré přátele. A ti mají vždycky výhody.“
Ryugon: „Jo, vidíš, Sarukazi. Navíc, odmítnout nabídku by bylo nezdvořilé.“
 
Nakonec tedy s Billem nastoupili na loď.
 
Bill: „Tady převozník nás tam vezme.“
 
Na lodi už tedy čekal převozník se širokým úsměvem.
 
Převozník: „Jste připraveni vyzkoušet tuto super rychlou loď?“
Ryugon: „Super rychlou? To zní parádně!“
Sarukaz: „No, snad nebude zase moc rychlá.“
Převozník: „Ani ne. Taková relaxační jízda. Tak si držte klobouky, budeme odplouvat!“
Bill: „Doporučoval bych vám, abyste se chytili.“
 
Bill, Ryugon i Sarukaz se tedy chytili zábradlí.
 
Sarukaz: „Já ale nemám klobouk.“
 
Řekl Sarukaz a jen to dořekl, loď se rozjela. I když, spíš vystřelila. Plula ohromnou rychlostí, kdy pokud by se nedrželi, lítali by po palubě jako nic.
 
Ryugon: „To je paráda!“
 
Řval nadšeně Ryugon. Sarukaz zase řval hrůzou. Takto byli za chvíli v cíli. Loď rychle zabrzdila přesně v doku.
 
Převozník: „Tak, jsme tady!“
 
Všichni pomalu vystupovali. Ryugon plný života a Sarukaz se šoural.
 
Sarukaz: „Počkejte… já už…“
 
Odebral se zelený Sarukaz ke křoví.
 
Bill: „Tady má někdo slabý žaludek, koukám.“
 
Divil se Bill.
 
Ryugon: „Ale, normálka. Sarukaz jen nemá rád rychlé atrakce.“
 
Když se Sarukaz vrátil zpátky. Následovali Billa do malého města o pár domech a jedním velkým centrem.
 
Bill: „Tohle je Netové centrum. Mám tam jisté setkání.“
 
Vešli do budovy a před nimi se otevřelo velké centrum, kde bylo i Pokécentrum a mnohem víc.
 
Bill: „Seznamte se, tohle je Celio, můj dobrý kamarád, se kterým zde provádíme jistý výzkum.“
 
Seznamoval je Bill s tím člověkem, který se jmenoval Celio.
 
Celio: „Slyšel jsem o vás. Tak to vy jste tedy Billa zachránili.“
Ryugon: „Jo, jo, to byli my.“
 
Řekl hrdě Ryugon a Sarukaz jen protočil oči.
 
Celio: „Bez vás bych už měl za nejlepšího přítele možná Pokémona.“
 
Smál se Celio, ale pak už se s Billem odebrali k nějakému přístroji.
 
Bill: „Tak, jak to vypadá?“
Celio: „Hele, něco tomu chybí.“
Bill: „Vážně? Ale, vždyť už jsme se dostali takhle daleko.“
Celio: „Bohužel, nevím, jak dál.“
 
Sarukaz a Ryugon za nimi jen stáli a nevěděli, o co jde.
 
Ryugon: „Nepřipadáš si teď taky jako blbec?“
 
Povzdechl si Ryugon, ale to už se k nim Bill otočil.
 
Bill: „Chlapci, jděte si zatím projít ostrovy. Tady máte jízdenku na rychloloď. My to tu zatím s Celiem zkusíme dořešit.“
 
Bill jim předal jízdenky.
 
Ryugon: „Je tu vůbec něco zajímavého?“
Bill: „Ale ovšem! Jako trenéry vás bude jistě zajímat, že se zrovna tady, na Knotovém ostrově, nachází jeden ze tří legendárních Pokémonů.“
Ryugon: „Cože? To znamená…“
Sarukaz: „To musí být Metres!“
Bill: „Vidím, že jste se již s legendami setkali. Myslím, že to je dostatečná motivace.“
Ryugon: „To teda! Další Pokémon do sbírky!“
Bill: „Moment. Máte na to vůbec bally?“
 
Zeptal se překvapeně Bill a i Celio se otočil. Ryugon však sebejistě již mezi prsty držel tři Pokébally.
 
Ryugon: „Si pište!“
Bill: „Pokébally? No nevím, je to legenda.“
Ryugon: „Záleží na tom?“
 
Ryugon se již nezdržoval a odcházel.
 
Sarukaz: „Tomu můžete říkat co chcete, je to paličák.“
 
Dodal jen s povzdechem Sarukaz a vydal se za Ryugonem. Bill se tedy s Celiem pustili do práce.
 
Ryugon: „Tse, prej, že legenda.“
 
Odplivl si před centrálou Ryugon.
 
Sarukaz: „Tak či tak, měl pravdu.“
Ryugon: „Hele, jak už jsem řekl u Articuna. To, že je to legenda, je mi u mého legendárního zadku!“
 
Sarukaz již nic nenamítal a vyšli tedy směrem do nitra Knotového ostrova.
 
Sarukaz: „Hlavně, že nemusíme už lodí.“
Ryugon: „Kdo říká, že nemusíme? Vyřídíme Moltrese a hurá na další ostrovy!“
 
Vyšli z města, přepluli kousek po vodě a stanuli zase na souši. Před nimi se otevřelo úskalí s vysokou trávou.
 
Ryugon: „Hmm, tudy bude asi cesta.“
 
Vydal se Ryugon hned kupředu. Jen, co vešel do trávy, objevila se před ním Ponyta.
 
Ryugon: „Mě snad šálí zrak!“
Sarukaz: „Vždyť to je jen Ponyta.“
Ryugon: „No právě!“
 
Ryugon vytasil Pokéball, ale Ponyta mu utekla.
 
Sarukaz: „Vidíš, to tvé nadšení ji vyděsilo.“
 
Zasmál se Sarukaz.
 
Ryugon: „Mlč a pozoruj!“
Chvíli takto strávili čas v trávě honem na divoké Pokémony. Kromě Ponyty narazili i na Rapidashe a Ryugon se samozřejmě nechtěl hnout z místa, dokud si jej nechytí. Nakonec ale měli pochytáno a tak jim nic nebránilo jít zase dál.
 
Ryugon: „A to jsem si myslel, že tu nebude zábava.“
 
Zasmál se Ryugon, když si všiml, že jdou už chvíli po písku.
 
Ryugon: „Že bychom tam už byli?“
Sarukaz: „Je to možné, písečné prostředí značí, že by tu mohly být skály.“
 
Jak zašli za roh, opravdu, procházeli dalším úskalím. Avšak kousek před nimi byl vchod do jeskyně.
 
Ryugon: „To bude ono!“
 
Vydal se rychle Ryugon kupředu. Když tam doběhli, nestačili se divit. Ano, byla to jeskyně, ve které ovšem bylo několik lidí a všichni naložení v horké vodě.
 
Ryugon: „Tak tomuhle říkám překvapení!“
 
Žasl Ryugon.
 
Sarukaz: „Jo, není tu nic k vidění.“
 
Řekl Sarukaz a chtěl odcházet, to ale Ryugon shodil batoh na zem.
 
Ryugon: „Blázníš? Čas na relax!“
Sarukaz: „Proč?“
Ryugon: „Protože horké prameny?“
 
Ryugon ze sebe začal shazovat oblečení, pod kterým už měl připravené plavky.
 
Sarukaz: „Ty máš na sobě plavky?“
Ryugon: „No jistě! Když jsem zaslechl o tom, že se jede na ostrovy, musel jsem se připravit.“
Sarukaz: „To by mě zajímalo, kdys to stihl.“
Ryugon: „Ty nejdeš?“
Sarukaz: „Ne, já půjdu radši trénovat.“
 
Sarukaz se otočil a šel z jeskyně pryč.
 
Ryugon: „Tse, neví, co to je odpočinek.“
 
Mávl po něm rukou Ryugon a šel se naložit do jednoho z bazénů.
 
Ryugon: „Ah! Luxus!“
 
Rozvalil se do horké vody a vychutnával si tu relaxaci.
 
???: „Voda je skvělá, že?“

Ozvalo se před ním a když Ryugon zvedl hlavu, viděl, že je to nějaký stařec.
 
Ryugon: „Výborná! Vůbec bych nečekal, že uprostřed skal lze narazit na takové místo.“
Stařec: „Že? Tohle místo je proslulé svými horkými prameny. Tohle místo je vhodné úplně pro všechny, kteří si chtějí odpočinout.“
Ryugon: „To rozhodně. Jsem sice na cestě za Moltresem, ale neuškodí si dát po cestě pauzu.“
Stařec: „Takže ty jsi trenér?“
Ryugon: „Jo, jo. Jdu až z Oblázkového města.“
Stařec: „Ach tak, to jdeš z daleka. Já býval kdysi taky trenér. Ale nakonec jsem se toho vzdal a začal se věnovat chovatelství.“
Ryugon: „Jo? Ale proč? Nechtěl jste jít do ligy?“
Stařec: „To chtěl, ale našel jsem svůj jiný cíl, který jsem chtěl následovat.“
 
K starci připlula stařena a očividně k němu patřila.
 
Ryugon: „Aha! No, ale stejně, jak jste se mohl své cesty vzdát? Já bych se jí třeba nevzdal a už vůbec ne kvůli ženské.“
Stařec: „Byl jsi někdy zamilovaný?“
Ryugon: „No… dá se říct. Ale že by to dopadlo…“
 
Ryugon si vzpomněl na prohru s Erikou.
 
Stařec: „Tak možná, až sám poznáš tu pravou lásku, uvědomíš si, co je pro tebe prioritou.“
 
Ryugon se zamyslel, protože starcova slova byla přeci jen zajímavá a dávala smysl.
Nicméně nebyl v lázni zase nějak dlouho a brzy se po vydatném odpočinku vydal zase z jeskyně ven.
 
Ryugon: „Tak, jak to jde?“
 
Zeptal se Sarukaze, když ho našel u trávy, kterak trénuje.
 
Sarukaz: „Myslím, že to pro dnešek bude stačit.“
 
Již zase společně pokračovali dál. Aby se dostali na další břeh, museli překonat zase menší vodní cestu. Setkali se tak zde s několika Tentacooly, ale jinak s ničím zásadním. Když dorazili ke břehu, čekala je před nimi cesta do kopce. Dostali se tak do místa, kde cesta skončila a dál to bylo příliš příkré.
 
Ryugon: „Kam dál?“
 
Ryugon pohlédl na stranu a tam viděl, že cesta vede obklikou. Prošli takto klikatě, až se konečně dostali ke vstupu do jeskyně. Tam je hned přepadli Zubatové a Golbatové a když došli dál, naráželi i na Parasy a Parasecty. Ale cíl na sebe nenechal dlouho čekat a již stanuli před spícím Moltresem.
 
Ryugon: „A jsme tu! Připraveni!“
Sarukaz: „No já nevím, ale já nic dělat nebudu.“
Ryugon: „Taky, od tebe se to nedá čekat. Já mám cíl – pochytat je všechny. A taky tak udělám.“
 
Ryugon šel blíž a zvolil si Pokémona, kterým by Moltrese probudil. Když byl Moltres vzbuzen, samozřejmě se bránil, ale Ryugon se jej snažil oslabit. Jakmile se mu to podařilo, připravil si Pokéball.
 
Sarukaz: „Toho nechytneš, ti říkám!“
Ryugon: „Vážně?“
 
Ryugon mrštil Pokéball a čekal. Ovšem cukl jen jednou a Moltres byl venku.
 
Ryugon: „Sakra!“
Sarukaz: „Já ti to říkal.“
 
Jenže neváhal a mrštil další Pokéball. Opět ten samý výsledek.
 
Sarukaz: „Kdy se už konečně poučíš.“
 
Ryugon koukal na svůj poslední Pokéball. Chvíli přemýšlel a pak jej sevřel v ruce.
 
Ryugon: „Do třetice… všeho dobrého!“
 
A hodil Pokéball.
 
Sarukaz: „No, jak myslíš.“
 
Otočil se Sarukaz, protože byl připraven, že tady skončili.
 
Sarukaz: „Já ti říkal, že legendy chytat do Pokéballu je…“
 
Když tu ho přerušil Ryugon.
 
Ryugon: „Haló! Říkals něco?“
 
Sarukaz se otočil a tam stál Ryugon, který držel v ruce Pokéball. Ještě pro jistotu pohlédl za něj a Moltres nikde.
 
Sarukaz: „Dobře, uznávám, jsi týpek.“
Ryugon: „To už je lepší!“
 
Řekl mu na to Ryugon se zdviženým palcem.
Jak se postupně dostali zase zpět z jeskyně, všimli si, že venku už zapadá slunce.
 
Ryugon: „To už je večer?“
Sarukaz: „Se divíš? Však dneska jsme už stihli takových věcí, na které by normálně padly dva dny.“
 
Přepluli zpátky na druhý břeh a utábořili se mezi skalami u trávy.
 
Sarukaz: „Stejně, je mi to blbé. Co Bill?“
Ryugon: „Co co Bill? Nic. Však počká. Určitě se ten jeho výzkum táhne doteď.“
Sarukaz: „No, jak myslíš.“
Ryugon: „Myslím? Já vím. Však to sám dobře víš.“
 
Den byl pro ně znavující a tak brzy zabrali.

Před nimi leží zbývající neprobádané dva ostrovy a tím pádem i možné další dobrodružství, které jim skočilo do cesty úplně neplánovaně. Jak dlouho se ještě před koncem své cesty zdrží?