Ryugon se probudil. Viděl, že je venku už světlo. Pomalu vstal, zívl a vykoukl ze stanu. Venku bylo opět krásně slunečno. Nikde ovšem neviděl Sarukaze.
Ryugon: „To snad, už zase?“
Vyšel ze stanu, ale viděl, že tam Sarukaz věci má.
Ryugon: „Kam zase šel ten cvok? Ale má tu věci, takže by neměl být daleko.“
Rozhlédl se a viděl, jak Sarukaz zrovna přichází.
Sarukaz: „No, nazdar! Vyspalej?“
Ryugon: „Kdes byl? Už jsem se lekl, žes zase šel napřed.“
Sarukaz: „Proč bych měl? Jen jsem se šel projít. Však už pomalu bude poledne.“
Ryugon: „Poledne? Děláš si srandu? To jsme tak dlouho spali?“
Sarukaz: „My? Tys spal! Já jsem vzhůru už od rozbřesku.“
Ryugon: „Fakt, jseš cvok.“
Ještě trochu posnídali a pak se vydali zpátky do městečka. Dorazili do Netového centra, ale tam nikde Billa ani Celia neviděli.
???: „Hledáte někoho?“
Zeptala se jich nějaká žena.
Ryugon: „No, hledáme Billa!“
Žena: „Bill tu byl s Celiem až do rána. Pak odešli.“
Ryugon: „Kam?“
Žena: „To nevím, ale řekli, že se vrátí.“
Ryugon: „No, fajn, tak děkujeme za info.“
Vyšli tedy před centrum a rozhodli se chvíli počkat.
Sarukaz: „Vidíš, já ti to říkal! Měli jsme jít zpátky hned.“
Ryugon: „Ale houby. Určitě se někde válej.“
Chvíli vysedávali na schodech před centrem a když se dlouho nevraceli, Ryugon toho měl už dost.
Ryugon: „Hele, tohle je o ničem. Nepůjdeme radši?“
Sarukaz: „A kam chceš jít?“
Ryugon: „Ještě jsme nebyli na zbylých dvou ostrovech.“
Sarukaz: „No to ne, ale…“
Ryugon: „Budeme tu na ně čekat a ztrácet čas a nebo se radši podíváme na zbylé ostrovy? Kdo ví, kdy se vrátěj. Budou si za to když tak moct sami.“
Ryugon vyšel kupředu k lodi a Sarukaz, ačkoliv chvíli váhal, šel nakonec za ním.
Sarukaz: „Takže budeme zase muset tou šílenou lodí…“
Povzdechl si Sarukaz a již je zdravil Převozník.
Převozník: „Ahoy! Tak jste zase tu. Kampak to bude?“
Ryugon: „Hmm, tak asi na druhý ostrov.“
Převozník: „Takže Přátelský ostrov? Dobrá, tak se tedy připravte! Jedem s medem!“
Nalodili se, kdy Sarukaz to udělal jen s velkým sebezapřením a loď opět vyplula neskutečnou rychlostí kupředu.
Sarukaz: „Tohle, že má být s medem?!“
Držel se Sarukaz zábradlí jako klíště. Brzy byli na místě.
Sarukaz: „Ještě tě budu někdy následovat! Že já tě poslechl…“
Ryugon: „Což, pokud chceš, můžeš hned jet zpátky.“
Smál se Ryugon ještě trochu z jízdy zděšenému Sarukazovi.
Sarukaz: „No to zapomeň!“
Stavili se zde v Pokémoním centru, aby si Ryugon vyléčil Pokémony.
Ryugon: „Hmm, když už jsem tu, zajímalo by mě, co je na tomto ostrově zajímavého.“
Zeptal se při té příležitosti Joy.
Joy: „Popravdě, tohle je nejmenší ostrov ze všech tří. A vlastně tu nic moc není.“
Ryugon: „Aha, takže tu není nic k vidění?“
Joy: „No, něco by se možná přeci jen našlo. Na útesu žije stará žena. Je to jediná obyvatelka ostrova, ale…“
Joy naznačila, že bude šeptat a Ryugon se tak naklonil.
Joy: „Je to blázen!“
Po vyslechnutí se Ryugon začal smát.
Sarukaz: „Co je? Proč se směješ?“
Ryugon: „Ale nic, půjdeme se podívat na útes.“
Z centra to tedy vzali k útesu a šli do kopce.
Sarukaz: „Víš, kam to vůbec jdeme?“
Ryugon: „Klídek, všechno je jasný.“
Došli na vrchol a tam stál malý dům.
Sarukaz: „A co tady?“
Ryugon neváhal a otevíral dveře.
Sarukaz: „Zase někomu lezeš do baráku?“
Ryugon: „Bylo otevřeno. Tak proč nevejít? Možná je to tu veřejně přístupné.“
Vešli tedy dovnitř a v malé světnici nikdo nebyl. Ale vypadalo to, že tu někdo opravdu bydlí.
Ryugon: „Haló? Je tu někdo?“
Optal se Ryugon.
Sarukaz: „Věřejně přístupné? To těžko. Hele, nikdo tu není, tak…“
Chtěl to Sarukaz doříct, když tu se za ním ozvalo houknutí.
???: „Hu!“
Sarukaz se vyděsil. Ryugon se jen překvapeně otočil a tam stála babice, která vypadala podobně, jako ty z Pokémoní věže.
Ryugon: „Ale ne, zase vy?“
Babice: „Kdo já?“
Ryugon: „No jste ze sesterstva, ne?“
Babice: „Nevím, o čem to mluvíš.“
Babice se vehnala do světnice a zmateně pobíhala. Pak se ale zastavil a pohlédla na Ryugona a Sarukaze.
Babice: „Co vy tu vůbec děláte?“
Ryugon: „Nic. Jen jsme se dole dozvěděli, že tu žije nějaká bláznivá stará žena. Takže to jste vy?“
Sarukaz se plácl do čela, protože nečekal, že Ryugon řekne hned narovinu něco takového.
Babice: „To, že žiju sama na útesu, nemusí znamenat, že jsem šílená.“
Sarukaz: „Promiňte, bylo to od něj drzé.“
Babice: „Ale kdež. Když už jste tu, nechtěli byste se naučit jistému útoku?“
Ryugon: „Útoku?“
Babice: „Ano, velice silnému.“
Ryugon: „Hmm, díky, ale já si myslím, že moji Pokémoni jsou už dost silní. Jdeme, Sarukazi.“
Chystal se Ryugon odejít, ale Sarukaze to naopak začalo zajímat.
Sarukaz: „Počkat, to by mohlo pomoct!“
Ryugon pokrčil rameny a vyšel tedy ven sám. Tam chvíli na Sarukaze počkal.
Sarukaz: „Děláš možná velkou chybu.“
Ryugon: „Chybu? Ale, prosím tě. I kdyby, spokojím se s tím, co mám.“
Sarukaz Ryugona tedy nechal být a šli zpátky z kopce zase k centru.
Ryugon: „No nic, takže na třetí ostrov! Tady vážně nic nebylo.“
Sarukaz: „Tebe to ještě nepřestalo bavit?“
Ryugon: „Děláš si srandu? Však to tu nemáme prozkoumané celé.“
Došli k lodi a tam je už čekal převozník.
Převozník: „Ahoy! Tak kam to bude teď?“
Ryugon: „Tak teda na poslední, třetí ostrov. Doufejme, že tam už něco k vidění opravdu bude.“
Převozník: „Hmm, takže na Rodinný ostrov!“
Loď opět vystartovala.
Sarukaz: „To je naposledy, co tě v něčem poslouchám!“
Nadával Sarukaz, když opět letěli ohromnou rychlostí. Brzy dorazili do cíle a vystoupili. A hned si všimli, že je zde nějak rušno.
Všude kolem byly totiž slyšet motory.
Ryugon: „Tady to nějak moc žije.“
Sarukaz: „Tenhle zvuk jsem už slyšel!“
Šli za tím zvukem a už viděli, co se tam děje. Ve městě byli totiž motorkáři. Blokovali jednu z cest a někteří z nich po jezdili městem kolem dokola.
Sarukaz: „To snad ne. Zase oni!“
Ryugon: „Cože? Tys je už někdy potkal?“
Sarukaz: „Bohužel.“
Sarukaz si dobře vzpomínal, jak při své sólo cestě narazil na stejný gang motorkářů a jaké s nimi byly problémy.
???: „Je to hrozné. Už několikátý den tu dělají rozruch.“
Stěžovala si jedna žena, když šli směrem k nim.
Ryugon: „Tak to musíme zastavit!“
Měl Ryugon jasno a šel směrem ke skupince. Ti se bavili mezi sebou a ani si přicházejícího Ryugona nevšimli.
Ryugon: „Hej, vy!“
Zvolal na ně Ryugon. Všichni se otočili s vražednými výrazy.
Ryugon: „Ano, na vás mluvím!“
Motorkář: „Co je, skautíku!“
Okřikl jej jeden z motorkářů.
Ryugon: „Víte, že tu děláte bordel? A že to lidem kolem vadí.“
Motorkář: „No a? Jsme motorkáři!“
Ryugon: „Jo? Spíš vypadáte jako banda opičáků!“
Motorkáři se na sebe navzájem podívali.
Sarukaz: „Hej, snad je vidíš, na ně nemůžeš takhle!“
Usměrňoval Sarukaz Ryuuheie.
Ryugon: „Prosím tě, mám se s těma gorilama snad mazlit? To by bylo pod moji úroveň.“
Jeden z motorkářů k nim přistoupil.
Motorkář: „Jak jsi nás nazval?“
Ryugon: „Opičáci. Nebo pravda, spíš gorily. Hnusné gorily na motorkách!“
Motorkář byl dožraný.
Motorkář: „Hnusné gorily? Tak to jsi, chlapečku, trochu přehnal!“
Ryugon: „Jo? Tak se ukažte!“
Sarukaz se jen držel za hlavu. Ryugon byl ale připraven k zápasu. Taktéž ostatní motorkáři vytahovali Pokébally.
Sarukaz: „No, bezva, asi nám nezbývá, než se promlátit.“
Předstoupil i Sarukaz a připravil se k boji. Ryugon jen ukázal palec nahoru.
Motorkář: „Moment. Tebe znám!“
Zarazil se jeden z motorkářů, když Sarukaze uviděl.
Sarukaz: „Ano, bohužel jsme se už viděli.“
Motorkář: „Ty jsi ten, kdo nás porazil v Kantu!“
Ryugon: „Hej, Sarukazi, je to pravda?“
Sarukaz: „Jo, dostali na zadek.“
Všichni motorkáři nastartovali motorky a odjížděli pryč.
Ryugon: „Hele, kam to jedete?“
Nechápal Ryugon, co se to děje. Ale pak se podíval na Sarukaze.
Ryugon: „Neříkej mi, že… odkdy ty jsi postrach okolí?“
Řekl lehce ironicky Ryugon a Sarukaz jen pokrčil rameny. Na ostrově byl již klid a oba se mohli vydat dál po cestě.
Ryugon: „Konečně, tady to vypadá na větší ostrov! Možná, že dojdeme na nějaké zajímavé místo.“
Sarukaz: „Počkej!“
Zastavil se Sarukaz a hleděl jedním směrem.
Ryugon: „Co je?“
Sarukaz: „Podívej, asi se něco stalo!“
Ukázal Sarukaz na muže, kterak trochu netrpělivě přešlapuje před domem. Šli tedy k němu.
Ryugon: „Pane, co se děje? Jste v pořádku?“
Muž: „Cože? Ach, ne. Moje malá dcera se ještě nevrátila.“
Ryugon: „Jak nevrátila? Kde je?“
Muž: „Šla do lesa na bobule, měla být už o poledni doma, ale pořád nic. Už o ni mám strach.“
Ryugon: „A kde je ten les?“
Muž: „Dál po cestě, když se zabočí doleva a přejde kolem pláže.“
Ryugon: „Hmm, tak víte co? Já se vám po ní podívám. Jdu zrovna tím samým směrem.“
Muž: „Vážně? Ah, budu vám vděčen.“
Ryugon tak měl nový úkol a věděl, co ho na cestě čeká.
Sarukaz: „Takže ty jdeš dál?“
Ryugon: „No jasně. Je tu ještě očividně hodně co objevovat! Musím se navíc podívat po té dívce.“
Sarukaz: „No nic, já už asi dál nepůjdu.“
Ryugon: „Proč?“
Sarukaz: „Z té cesty lodí mi není nějak dobře a vůbec, jsem nějakej unavenej.“
Ryugon: „Ach jo, ty jsi ale chcípák! No, což, tak půjdu sám.“
Se Sarukazem se tedy Ryugon rozloučil a vydal se dál sám. Ale nevadilo mu to, přeci jen, chtělo to zase na chvíli oddech jeden od druhého.
Ryugon: „Tse, to je stejně otec. Nechá svou dceru jít samotnou někam do lesa na bobule. Ještě, že ji tam nepustil v zimě.“
Říkal si pro sebe ironicky.
Brzy zabočil doleva a vydal se travnatou stezkou. Když tu ho náhle zastavila dívka.
Dívka: „To je mi ale překvapení! Ty jsi trenér, že?“
Ryugon na ni pohlédl a tu ho ochromil voňavý závan. Hned se ale oklepal.
Ryugon: „Ho ho! Ano, jsem trenér. A nic mě nezastaví. Ani tvůj šarm!“
Dívka: „Hmm, vskutku? To se uvidí!“
Dal se s ní do zápasu. Dívka si jako prvního Pokémona zvolila Bulbasaura.
Ryugon: „A, můj původní starter. Tak to nebude žádný problém.“
Ryugon měl jasno, kterého z Pokémonů proti němu pošle. Bylo brzy po zápase a dívka povolala zpět svého posledního poraženého Pokémona.
Dívka: „Gratuluji. Je vidět, že jsi dobře trénoval.“
Ryugon: „Jak jinak?“
Vzal si od dívky peněžní odměnu a šel dál. Brzy narazil zase na dvojčata dívek. Vyslal tak do boje dva své Pokémony. Samozřejmě, dvojčata brzy také podlehla a Ryugon mohl jít brzy dál.
Ryugon: „Jej, takových trenérů tady. Tenhle ostrov se mi líbí!“
Smál se Ryugon a konečně se před ním otevřel průchod na malou pláž.
Ryugon: „Už tam brzy budu!“
Jen ale popošel, přiběhla k němu od vody malá dívka.
Dívka: „Ty jsi trenér?“
Ryugon: „Hmm? Jo, to jsem!“
Dívka: „Dáš si zápas?“
Ryugon: „Hej, nejsi na to ještě malá? Kde máš matku?“
Dívka: „To není pravda! Náhodou, mám silné Pokémony!“
Ryugon: „Vážně? No, tak se ukaž!“
Rozhodl se Ryugon i malé dívce dát šanci. Ta povolala Kinglera.
Ryugon: „Kingler? To není špatné!“
Uznal Ryugon a dal se s ní do boje. Sice se ji rozhodl šetřit a poslal proti ní tak své slabší Pokémony, ale nakonec se stejně ukázala převaha a vyhrál.
Ryugon: „Sice jsem vyhrál, ale musím říct, že jsi mě překvapila.“
Dívka: „Já ti to říkala.“
Ryugon: „Jen tak dál!“
Dívka byla potěšena a Ryugon šel zase dál. Brzy pláž končila a když se rozhlédl, viděl už zřetelně vchod do lesa.
Ryugon: „To bude ono! Les, o kterém ten chlapík mluvil.“
Vešel tedy do lesa. Bylo v něm poměrně vlhko a tma, jak paprsky neprosvítaly hustými korunami stromů. A špatně se hledala cesta. Vzal to proto křížem krážem. Několikrát narazil na Pidgeyotta, který ho nechtěl pustit dál, ale s tím si hravě poradil.
Ryugon: „Co si myslíte? Že máte na trenéra?“
Smál se jen pokaždé. Bloudil takto už nějakou chvíli.
Ryugon: „Kde je? Se nedivím, jestli se tu ztratila. Fakt, jak sem někdo může poslat samotnou malou holku?“
Nevzdával to ale a šel dál. Najednou viděl, že na cestě jsou rozsypané bobule. Pro několik se tedy natáhl a poválel ji v ústech.
Ryugon: „Hmm, čerstvě natrhané, ta nemůže být daleko!“
Řekl znale a následoval cestičku, kterou ty rozsypané bobule vyznačovaly. U jednoho křoví ta cesta končila. Prošel jím a už před sebou viděl, jak tam na bobku sedí malá dívka. Ta se trochu lekla a jak se na něj otočila, měla oči plné slz.
Dívka: „Po-pomoc!“
Ryugon: „Ha, to musíš být ty! Tvůj otec se po tobě ptal!“
Dívka: „Já chci domů!“
Ryugon: „Ztratila ses?“
Dívka: „Ne, jen se bojím. Straší mě tu jeden hroznej Pokémon!“
Ryugon: „Cože?! A kde je?“
Dívka: „Já nevím! Strašně se bojím!“
Tu v křoví vedle zašustělo a dívka se znova schoulila.
Ryugon: „Tak se ukaž!“
Zvolal Ryugon a z křoví konečně vyšlo to, co strašilo dívku.
Dívka: „To je on!“
Ten Pokémon byl Hypno.
Ryugon: „Ha? Tak ty, šmejde, tady budeš strašit malé bezbranné dívky? Jen počkej!“
Ryugon vytáhl Pokéball a dal se s Hypnem do boje. Dívka si celou dobu zakrývala oči, ale pak se odvážila je odkrýt a viděla, že se Ryugon už o Pokémona, co ji strašil, postaral.
Ryugon: „A jdeš do balónku!“
Mrštil po oslabeném Hypnovi Pokéball a ten byl brzy chycen.
Dívka: „Tys ho…“
Ryugon: „Přesně tak! Chytil jsem ho! Teď už nikoho strašit nebude!“
Dívka hned vstala, otřela si oči od slz a usmála se.
Ryugon: „Tak, můžeme jít odsud. Totiž… jak, že se to jmenuješ?“
Dívka: „Já jsem Lostelle.“
Ryugon: „Já jsem zase Ryugon. Tak jdeme, Lostelle!“
Kráčeli tedy cestou zpátky.
Ryugon: „Popravdě, nevím, kudy se jde zpátky.“
Lostelle: „Já to vím!“
Ryugon: „Heh, to je dobře! Tak můžeš jít první. A kdyby se zase něco objevilo, nemusíš mít strach!“
Řekl hrdě Ryugon. Lostelle tedy šla kousek před ním a vedla jej.
Lostelle: „Kdyby ses neobjevil, nevím, co bych dělala. Sbírala jsem bobule jako vždycky, když se náhodou objevil ten Pokémon, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Měla jsem strach. Ty ses vůbec nebál?“
Ryugon: „Hm? Vůbec. Naopak!“
Lostelle: „To je úžasné! Jsi odvážný!“
Ryugon: „Ale tak, nepřeháněj! Tohle by měl každopádně slyšet můj kamarád. Ten tvrdí pravý opak. Že jsem blbec a tak vůbec.“
Lostelle: „Tak to musí být ale pěknej protiva!“
Ryugon: „Ale ne. On to všechno myslí dobře. Ačkoliv má někdy pravdu.“
S Lostelle takto bezpečně došli až zpátky.
Otec Lostelle: „Lostelle! Ah, jsi v pořádku?“
Oddychl si otec Lostelle, když se vrátili.
Lostelle: „Nic mi není!“
Otec Lostelle: „To je dobře! Nevím, jak vám mám poděkovat.“
Děkoval otec Lostelle Ryugonovi.
Ryugon: „Ale, neděkujte! Jen dávejte pozor, kam svoji dceru pouštíte.“
Ryugon se pak otočil a viděl, že Sarukaz stojí opodál.
Ryugon: „A, nevěděl jsem, že bude ještě tady.“
Lostelle: „To je ten tvůj kamarád?“
Ryugon: „Jo, to je on!“
Lostelle se vydala rychlým krokem k němu. Zastavila se před ním a nafoukle na něj pohlížela.
Sarukaz: „He?“
Nechápal Sarukaz.
Lostelle: „Neměl bys být takový!“
Sarukaz: „Co? Nechápu?“
Lostelle: „Ryugon je odvážný! Není to žádný blbec! To není pěkné, že ho tak nazýváš!“
To už přistoupil i Ryugon, a nahodil stejný výraz jako Lostelle.
Ryugon: „Jo, jo! To není pěkné!“
Sarukaz si jen povzdechl.
Sarukaz: „Cos jí to nakukal? Už zase mateš hlavu malým holkám?“
Ryugon: „Co? Však jsem jí zachránil, sama ti to může potvrdit.“
Lostelle: „Ano, je to můj zachránce!“
Sarukaz: „Fajn, fajn…“
Už se chystali odejít, když tu je ještě Lostellin otec zastavil.
Otec Lostelle: „Nevím, jak se vám odvděčit. Tak aspoň přijměte tuto věc, kterou jsem nedávno našel. Nevím, co to je, ale možná najdete užití.“
Podal Ryugonovi věc zabalenou v kapesníku. Ryugon se podíval a viděl, že je to nějaký kus kamenu, ale takový zvláštní. Již se s Lostelle a jejím otcem rozloučili a vydali se cestou zpět k lodi.
Ryugon: „Hmm, co to může být?“
Sarukaz: „Vypadá to jako podivný kámen. I když…“
Ryugon: „Kdo ví. Ukážeme to Billovi. Třeba bude vědět, co to je.“
S tímto se vrátili k lodi, kde je čekal převozník.
Převozník: „Tak už jste zpátky? Kam to bude?“
Ryugon: „Teď už zpátky na první ostrov.“
Převozník: „Rozumím!“
Zase se nalodili a Sarukaz s povzdechnutím,
Ryugon: „Připrav se. Prodloužená jízda!“
Zlepšil Ryugon Saurkazovi ironicky náladu a již letěli směrem k prvnímu ostrovu. Tam neváhali a hned si to zamířili k Netovému centru.
Bill: „Á, tak už jste tady!“
Zdravil je Bill, který byl už i s Celiem zase na svém místě.
Ryugon: „Sháněli jsme vás tu už po poledni, ale nebyli jste tu. Tak jsme si udělali ještě menší výlet.“
Sarukaz: „Totiž, chceme se omluvit.“
Bill: „Za co? Však to je v pořádku, počítal jsem s tím.“
Ryugon: „Vidíš, Sarukazi? A ty ses bál.“
Pak si ale Ryugon vzpomněl, že se chtěl Billa zeptat na ten kámen a proto sáhl do batohu.
Ryugon: „Jo, něco bych tu měl. Chtěl jsem se zeptat, co to je? Dostal jsem to jako odměnu. Popravdě nevím, co s tím.“
Ryugon vytáhl kámen a podal jej Billovi, který na něj chvíli pohlédl a zděsil se.
Bill: „To snad…!“
Podal kámen Celiovi a ten mu to potvrdil.
Celio: „Je to ono! To je to, co nám chybělo!“
Dal to pak do jednoho přístroje a ten postupně něco vypsal. Bill s Celiem na to pohlédli a byli oba nadšeni.
Bill: „Ano! Náš průzkum je kompletní!“
Pak se otočil k Ryugonovi.
Bill: „Ten kámen byl meteorit. A zároveň i věc, kterou jsme potřebovali pro dokončení výzkumu. Chlapci, vážně nevím, jak se vám odvděčit. To je už podruhé, co jste mi pomohli.“
Ryugon: „Myslím, že tento výlet byl vděčností až až. Pro oba z nás to byl další z nezapomenutelných zážitků.“
Ryugon pohlédl na Sarukaze a ten souhlasně přikývl.
Brzy se s Celiem rozloučili a spolu s Billem se vydali zpátky k lodi, aby již nadobro ostrovy opustili.
Bill: „Vážně, kdybych vás nevzal s sebou, kdo ví, jak bychom průzkum dokončili.“
Ryugon: „Ale, co vás nemá. Pro nás to byla aspoň příjemná zajížďka. Přeci jen, už jsme skoro na konci cesty.“
Bill: „Mně to připadá, jakoby to bylo včera, kdy jste mě zachránili.“
Ryugon: „To jo. I nám ta cesta hrozně utekla.“
Po této menší nostalgii byli již u lodi.
Převozník: „Ahoy! Bille a ostatní. Tak, kam teď?“
Ryugon: „Teď už zase zpátky domů.“
Převozník: „Rozumím, připravte se!“
Sarukaz ale už delší dobu mlčel a když na něj pohlédli, viděli, že je celý zelený.
Bille: „Sarukazi, je ti dobře?“
Sarukaz: „Já, totiž…“
Ryugon: „No jo, za dnešek jsme jeli několikrát. Ach jo…“
Převozník: „Asi mu nedělá dobře velká rychlost, co? No, co. Pojedeme proto pomalu.“
Vyvedli proto Sarukaze pomalu na palubu a loď se rozjela, tentokrát pomaleji a rozvláčněji. Ryugon během jízdy hleděl do dáli. Přeci jen, jeho, i Sarukazovo dobrodružství, se tímto pomalu chýlí ke svému konci. A proto je třeba si poslední chvíle náležitě užít.
Kdo ví, co je ještě čeká na samotném konci cesty. A kdo z nich se stane tím opravdovým mistrem, o čemž sní oba dva. To vše se nakonec ale dozvíme!
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.