17 - Poslední souboj

Sarukaz: „Přemýšlej o tom. A nehledej mě.“
 
Tato Sarukazova poslední slova zněla Ryugonovi pořád v hlavě. Poté, co Sarukaz odletěl, šokovaně jen stál na místě a nechápal. Pak se ale sebral a šel zpátky směrem domů.
 
Ryugon: „Co to mělo sakra být? Co má za problém tak najednou?“
 
Nechápavě kroutil hlavou. Dorazil domů a otevřel dveře.
 
Matka: „A, už jsi zpátky. Tak jak to šlo?“
Ryugon: „Jo, v pohodě, mám poslední odznak.“
Matka: „To je výborné! A kdy chceš vyrazit do ligy?“
Ryugon: „Vypadá to, že až za pár dní. Ještě musím vybavit pár věcí.“
Matka: „Ach, tak.“
 
Ryugon vyšel po schodech do svého pokoje a sedl na postel. Z okna koukal do prostějšího, kde měl Sarukaz pokoj. Přemýšlel, co mu mohlo tak najednou přelétnout přes nos.
Po obědě mu to ale nedalo a vyrazil k Saruzakovu domu. Zaklepal na dveře a čekal. Po chvíli mu otevřela Sarukazova matka.
 
Matka: „A, Ryugone, přeješ si?“
Ryugon: „Jen jsem se chtěl zeptat, není Sarukaz už doma?“
Matka: „Bohužel, co dopoledne odešel, ještě se nevrátil. Stalo se snad něco?“
Ryugon: „Ale, ne tak úplně.“
Matka: „Já jen, že se mi už ráno zdál nějaký skleslý.“
 
Ryugon viděl, že situace je vážnější, než si myslel. Navštívil ještě dům Greena, kde mu i Greenova sestra potvrdila, že se tam nestavoval. Poslední místo, kde mohl hledat, byla tedy Oakova laboratoř.
 
Oak: „Ryugone!“
Ryugon: „Zdravím, profesore Oaku.“
Oak: „Tak co? Jak dopadl souboj na stadionu?“
Ryugon: „Jo, ten dopadl dobře, už jsem připraven vstoupit do ligy. Ale kvůli tomu tu nejsem. Nestavoval se tu náhodou Sarukaz?“
Oak: „Sarukaz? Toho jsem neviděl od té doby, co jste společně odešli.“
Ryugon: „Ale ne…“
Oak: „Stalo se něco?“
Ryugon: „Ani ne, jen mi přijde, že mu něco přelétlo přes nos. A pak jen tak z ničeho nic někam odletěl s tím, že se mnou počítá za pět dní.“
Oak: „Ach tak. No, je možné, že má věci, které ještě musí dořešit.“
Ryugon: „Kdo ví…“
 
Ryugon se chystal odejít s nepořízenou, ale Oak ho ještě zastavil.
 
Oak: „Ještě počkej. Sice to možná nepomůže tvému problému, ale zaslechl jsem, že se údajně v nefunkční elektrárně objevil legendární Pokémon.“
Ryugon: „No jo, pravda! Údajně jsou tři legendární ptáci.“
Oak: „Ano. Avšak nevím, jestli to nejsou jen fámy. Každopádně by to stálo za prozkoumání.“
Ryugon: „Děkuju za informaci! Třeba mi to pomůže při hledání Sarukaze.“
Ryugon již opustil Oakovu laboratoř a měl jasno. Vydá se k elektrárně a třeba cestou Sarukaze potká. Zastavil se ještě doma, vzal si věci, rozloučil se s dědou a matkou a byl připraven vyrazit. Povolal Charizarda, nasedl na něj a podíval se do mapy.
 
Ryugon: „Hmm, takže do Blankytného města a odtamtud po desáté stezce. Jo, nějak tam dorazím!“
 
Dodal si odvahu a s Charizardem vystartoval směrem k cíli. Doletěli do Blankytného města, tam Ryugon povolal Charizarda zpátky a vydal se východně z města.
 
Ryugon: „Ach, ta nostalgie! Třeba na Sarukaze narazím cestou.“
 
Šel chvíli po stezce a došel až na konec, kde tehdy se Sarukazem chytali v trávě Voltorby.
 
Ryugon: „Hmm, kam teď?“
 
Vytáhl mapu, aby se podíval. Viděl, že cesta vede po vodě. Nasedl tedy na Laprase a plul jižně.
 
Ryugon: „Kde, sakra, ten Sarukaz může být?“
 
Přemýšlel po cestě, ale to už doplouval ke břehu, kde viděl stát velkou elektrárnu. Vystoupil a šel směrem k ní. Rozhlížel se, jestli někde Sarukaze neuvidí.
 
Ryugon: „Třeba sep otkáme uvnitř. Kdo ví, naše setkání jsou vždycky nečekaná.“
 
Zasmál se a vstupoval do zchátralé budovy. Dovnitř prosvítaly paprsky světla dírami ve střeše, takže aspoň bylo vidět na krok.
 
Ryugon: „Takovej barák a nechaj ho takhle zchátrat?“
 
Kroutil hlavou Ryugon, když tu se za ním něco ozvalo. Otočil se a viděl, že je to Magnemite.
 
Ryugon: „No, aspoň doplníme Pokédex!“
 
Připravil se k boji. Později potkal i Magnetona a měl štěstí i na Electabuzze. Pak zase narazil na divný velký Pokéball. Když na něj ale chtěl sáhnout, Pokéball se pohnul a z něj byl Electrode, který hned vybouchl.
 
Ryugon: „Zatraceně! Účinnější než poplach.“
 
Jak šel, tak i přemýšlel o tom, co mu všechno Sarukaz tehdy řekl. Že by měl myslet na to, co dělá a kam to vede. Nějak mu nedocházelo, co tím myslel. Byl ztracený ve svých vlastních myšlenkách. Když tu před něj přiběhl Pikachu, což ho z přemýšlení odtrhlo. A naopak, napadlo ho něco jiného.
 
Ryugon: „Hmm, mám nápad!“
 
A popadl Pokéball. Bloudil pak budovou už pěknou chvíli. Potkával Pokémony, které měl dávno chycené, takže už spíš hledal východ. Když tu došel do jedné z místností a tam uviděl sedět velkého žlutého ptáka, kterým nebyl nikdo jiný, než Zapdos.
 
Ryugon: „Ha há! Takže žádné fámy!“
 
Zvolal a Zapdos se probudil. Dával najevo, aby Ryugon šel pryč, ale ten to nerespektoval. Povolal Glooma, kterým Zapdose uspal. Pak přišel na řadu Lapras a jeho ledový paprsek. Nakonec už byl čas si Zapdose chytit. Ryugon v ruce svíral Pokéball.
 
Ryugon: „Tak, do finální třetice!“
 
A mrštil jej po něm.
Z elektrárny vycházel a měl dobrý pocit. Legendy měl chyceny všechny, do toho měl i pár dalších Pokémonů do Pokédexu. Pohlédl na nebe, které ukazovalo pozdní odpoledne. A v hlavě měl v tu chvíli jasno.
 
Ryugon: „Tak za pět dní, jo?“
 
Řekl si jen tak pro sebe, když se rozhodl Sarukaze dál nehledat a spíš se soustředit na to, co je před ním samotným a co musí udělat.
Dny uběhly jako nic. Pro Ryugona již nastal čas, aby se vydal vstříc Indigové nížině. Z Chromového města se vydal západně a brzy jej čekala první brána. Postupně takto prošel všemi osmi. Branou, u které bylo třeba se prokázat Kamenným odznakem. Branou, kde ukázal svůj Vodní odznak. Dále prošel s Hromovým, Duhovým, Močálovým, Duchovním, Sopkovým a nakonec i Zemním odznakem.
 
Stráž: „Děkuji, pokračujte prosím dál!“
 
Řekla mu stráž u poslední brány při prokázání a před Ryugonem tak stála poslední výzva na jeho cestě. Projít jeskyní zvanou Vítězná stezka. Tato jeskyně byla vždy známa tím, že se zde vyskytují velmi silní divocí Pokémoni a taktéž dobří trenéři, kteří nenechají jen tak někoho projít.
 
Ryugon: „Fajn. Jde se na to!“
 
Nadechl se Ryugon a vstoupil do jeskyně. Opravdu, setkal se tu ne s jen tak ledajakými Pokémony. Byli tu velmi silní Onixové, Machampové a Golbatové. Trenéři si tu taky nenechali jen tak něco líbit a Ryugon tak prvně viděl, že měl Sarukaz pravdu v tom, že to nebude tak lehké, jak se zdá. Ale zakousl se. Už se dostal takhle daleko a nehodlal to vzdát.
Vycházel z druhé strany jeskyně s tím, že mu to dalo zabrat a nebyla to žádná sranda. Pohlížel na Pokébally, které mu z řady bitev zbyly, když před sebou už viděl velkou budovu, kterou byla budova elity Kanta. Chvíli se motal v malém bludišti, ale brzy byl u dveří. Vstoupil dovnitř. Před sebou viděl normální Pokémoní středisko a vedle na sedačkách už poznával Sarukaze.
 
Ryugon: „Hej, Sarukazi!“
 
Volal na něj a Sarukaz se otočil.
 
Sarukaz: „Vidím, žes dorazil.“
Ryugon: „Samozřejmě! Řeklo se za pět dní, tak jsem tu.“
Sarukaz: „Doufám, žes popřemýšlel nad tím, co jsem ti řekl. A nepřicházíš sem tak, jako bys sem přišel předtím.“
Ryugon: „He? Nerozumím tomu, co říkáš. Vysvětlíš mi už konečně, co je?“
Sarukaz: „Já si to myslel.“
 
Povzdechl si Sarukaz a než stačil Ryugon něco namítnout, už k nim přicházela organizátorka.
 
Organizátorka: „Tak, kdo z vás jde první?“
 
Ryugon se zarazil a pohlédl na Sarukaze. Ten znova povzdechl a vstal.
 
Sarukaz: „Já to budu.“
Organizátorka: „Tak prosím, připravte se u dveří.“
 
Bez jakéhokoliv dohadování se Sarukaz šel tedy ke dveřím, které vedly do první arény. Ryugon stále nechápal, co to s ním je. Nevadilo mu, že jde Sarukaz první, ale že se chová divně.
Sarukaz chvíli stál u dveří, když dostal pokyn vejít dovnitř.
 
Ryugon: „Hej! Hodně štěstí, blbče!“
 
Zavolal na něj Ryugon. Sarukaz se chvíli ve dveřích zastavil, ale pak pokračoval dál. Ryugon měl tak čisté svědomí, že udělal vše, co udělat mohl. Jen si sedl a čekal, až na něj přijde řada.
Z arény hned vedle se ozývaly rány, výbuchy a celkově, působilo to hrozivě. Ryugon však neměl strach z toho, co je před ním. Pociťoval jen podivnou nejistotu, co jej čeká na konci. Přeci jen, pokud se Sarukaz dostane až na konec, přijde na souboj mezi ním a jím o mistrovský titul. Ale nechal to být, že to nějak dopadne.
Čekal takto dlouho. Výbuchy byly slyšet pořád slaběji, až bylo nějakou dobu ticho.
 
Ryugon: „Hah, co tomu Sarukazovi tak trvá?“
 
Povzdechl si už čekáním znuděný Ryugon, kdy tu k němu přistoupila organizátorka.
 
Organizátorka: „Tak, už můžete!“
 
Ryugon vstal a připravil se. Byla řada na něm. Před ním stála celá elita, skládající se s celkem čtyř elitních trénérů. Ale rozhodl se věřit si. Věřil si vždy a taktéž to vždy zvládl. Navíc měl jedinou šanci, pak by musel dlouho čekat a to se mu rozhodně nechtělo.
Brzy dostal pokyn a vstoupil do první místnosti. Jeho boj s elitou se začal.
Trvalo to celkem dlouho, protože boje s elitou nebyly žádná sranda. Oproti soubojům na stadionech to bylo mnohem horší a intenzivnější. Ryugon měl občas co dělat, aby si do dalšího souboje udržel tým v dobré kondici a mohl tak pokračovat. S tímto se konečně dostal i přes čtvrtého člena elity. Otevřely se dveře do chodby, kterou měl projít až na konec a tam se utkat se současným mistrem.
Jak procházel chodbou, v ruce měl poslední tři Pokébally s Pokémony, kteří mu zbyli a byli zároveň schopni boje.
 
Ryugon: „Tohle není dobrý.“
Váhal Ryugon, když tu z dveří na konci chodby vyšel Green.
 
Ryugon: „Greene?“
 
Řekl překvapeně Ryugon. Green se jen zastavil a pak mlčky pokračoval rychlým krokem kupředu.
 
Ryugon: „Hej!“
 
Chtěl ho Ryugon zastavit, ale Green běžel pryč. Vypadalo to, jakoby se mu stalo něco, co ho zbavilo veškerého posmívání se, kterým by jinak Ryugona v normálním případě ihned zahltil. Před sebou slyšel velký hluk, bubnování a hlavně mnoho lidí. Prošel tedy chodbou až na konec a otevřel dveře. Před ním se otevřel velký sál. Po každé straně bylo obecenstvo a vzduchem poletovaly různé barevné papírky.
 
Ryugon: „Co to má být?“
 
Nechápal Ryugon, ale to už na druhém konci viděl stát Sarukaze s moderátorem.
 
Moderátor: „A, máme tu dalšího trenéra, který se rozhodl utkat s novým mistrem Pokémonů, Sarukazem!“
 
Hlásil moderátor do mikrofonu a obecenstvo jásalo.
 
Ryugon: „Cože? Mistrem? On to ten kluk ušatá dokázal!“
Moderátor: „Ale… vzhledem k tomu, že se nový mistr před chvílí utkal s minulým mistrem, Greenem, se nejspíš zápas odloží.“
 
Sarukaz však mávl na moderátora a něco mu řekl.
 
Moderátor: „Sarukaz ovšem i přesto chce zápasit. Žádáme proto Ryugona, aby nad hlavu pozvedl své použitelné Pokémony.“
 
Ryugon tedy zvedl ruku, ve které měl tři své zbývající možnosti.
 
Moderátor: „A je rozhodnuto! Protože oba mají tři Pokémony, bude to zápas tři na tři!“
 
Bylo rozhodnuto. Jelikož se Sarukaz rozhodl pro boj i se zbývajícími Pokémony a pro to samé se rozhodl i Ryugon, čekal je zápas. Zápas o titul. Pro Ryugona byla jen jediná možnost – vyhrát. Kdyby prohrál, titul zůstane Sarukazovi a jelikož byl i jeho sen mít mistrovský titul, musel si jej vybojovat.
 
Moderátor: „Tak, kdo z vás začne?“
 
Nechal moderátor vyvolání Pokémonů na nich. Ryugon se chystal pozvednout Pokéball, ale Sarukaz předstoupil dřív. Jakoby tím chtěl dát Ryugonovi větší šanci. Hodil tedy Pokéball a zvolil Alakazama.
 
Ryugon: „Alakazam? Tak na to musím takticky.“
 
Ryugon si zvolil Gengara. Oba dva měli Pokémony v dobrém a témeř z bojů neporušeném stavu.
 
Ryugon: „Gengare, zahaj hypnózou!“
 
Gengar zaútočil hypnózou a Alakazama uspal. Sarukaz nestihl dát povel.
 
Ryugon: „Bezva! Tak teď zahaj útok stínovou pěstí!“
 
Gengar bušil do Alakazama, kterému ubývala energie pomalu, ale jistě.
 
Ryugon: „Jo, s tím mám šanci!“
 
Doufal Ryugon a Gengar dál bušil. Tu však Alakazam otevřel oči a vyskočil.
 
Sarukaz: „Alakazame, psychický útok!“
 
Než se stačil Ryugon vzpamatovat, Gengar dostal zásah psychickým útokem. Ať už byl v sebelepším stavu, stačila jedna rána a byl poražen.
 
Ryugon: „Sakra!“
 
Povolal Ryugon poraženého Gengara zpět. Musel přemýšlet, co dál. Sáhl tedy po dalším Pokéballu a vyvolal jej. Z něj vyskočil Raichu.
 
Ryugon: „Raichu, zasáhni ho hromem!“
 
Raichu zahájil hromový útok. Alakazam se nestihl vyhnout a protože měl díky Gengarovi už sníženou energii, útoku Raichua podlehl. Sarukaz povolal Alakazama zpět. V mžiku měl ale v ruce další Pokéball. Hodil jej a před ním stanul velký Dragonite.
 
Ryugon: „Špatná volba!“
 
Zasmál se Ryugon a poručil Raichuovi, aby zaútočil znova hromovým útokem. Jenže sotva se objevil hrom, Dragonite uhnul. Útok jej tak minul.
 
Ryugon: „Zatraceně!“
Sarukaz: „Dragonite, dračí hněv!“
 
Dragonite zaútočil dračím hněvem a Raichu letěl vzduchem. Dopadl však na nohy a i když byl útok silný, jen tak se ovlivnit nenechal.
 
Ryugon: „Musíme jednat. Raichu, hbitý útok!“
 
Raichu se rozběhl a snažil se rychlým během zmást Dragonita.
 
Ryugon: „A znova, hrom!“
 
Tentokrát Dragonita hrom zasáhl a ubral mu přiměřené množství energie. Raichu kolem něj dál kroužil.
Sarukaz: „Dragonite, dračí dech.“
 
Tento útok Ryugon nečekal. Dragonite se otočil a dýchnul tak plameny Raichuovi přímo do cesty. To už Raichu nevydržel. Letěl k zemi.
Ryugon jej povolal zpátky. V ruce měl už jen jeden poslední Pokéball.
 
Ryugon: „Toho jsem se bál. Ale nedá se nic dělat!“
 
Hodil jej a z něj vyskočil Vileplume. Ovšem Dragonite měl přeci jen i ohnivé útoky. Proto by i jeho jediný útok mohl stačit k porážce.
 
Ryugon: „Vileplume, listový tanec!“
 
Dal Ryugon rychle povel a listy zasáhly Dragonita. Naštěstí zde zafungovala Dragonitova podstata, která byla z části vodní. A protože byl Vileplume dobře trénovaný, útok zabral.
Sarukaz povolal Dragonita zpět. Lidé kolem jásali.
 
Moderátor: „A je tu souboj posledních Pokémonů! Koho si Sarukaz zvolí proti Ryugonovu Vileplumovi?“
 
Ryugon čekal, co bude. Přemýšlel, koho si může Sarukaz zvolit.
 
Ryugon: „Takže pokud použil dračí a psychickou podstatu, mám stále šanci, že budu ve výhodě. Ale stejně, každý útok je pro něj hrozbou. Navíc, když bude Sarukazův Pokémon silný…“
 
Situace byla napjatá. Sarukaz sáhl pro poslední Pokéball a hodil jej. Ryugon očekával, co z něj vyskočí. Pokéball dopadl a světlo z něj se začalo formovat. A po chvíli tam stanul Arcanine. Ryugon byl v šoku. Ačkoliv viděl, že Arcanine na tom není moc fyzicky dobře.
 
Ryugon: „Arcanine? Ale jak to? Že by ho vyměnil za Charizarda? Hmm, to je jedno. Ale má málo energie, to bych mohl dát!“
 
Stanuli proti sobě tak typy, kde jasně vyhrával Arcanine. Sarukaz si jen povzdechl a připravil se k útoku.
 
Sarukaz: „Arcanine, plamenomet!“
 
Bylo zle.
 
Ryugon: „Vileplume, zkus se vyhnout!“
 
Doufal, že se Vileplume vyhne, ale byl moc pomalý. Dostal plný zásah Arcaninovým plamenometem.
 
Ryugon: „Ne, Vileplume!“
 
Zděsil se Ryugon, že prohrál. Ale Vileplume se oklepal z plamenů a i když měl energii skoro na nule, stále se držel.
 
Ryugon: „Ještě je šance! Musíme dát kritickou!“
 
Viděl Ryugon, že kdyby se povedlo, mohl by Arcanina dát na jednu ránu. Přece jen, byli jinak na podobné úrovni.
 
Ryugon: „Vileplume, jedový útok!“
 
Dal Ryugon povel a Vileplume vyprsknul jed. Ten dopadl na Arcanina. Ryugon doufal, že to bude stačit. Ukazatel energie se blížil nule, ale najednou se zastavil.
 
Moderátor: „Už to vypadalo nadějně, ale Arcanine se drží dál!“
Ryugon: „Zatraceně! Proč?!“
 
Držel se Ryugon za hlavu. Se Sarukazem byli v tu chvíli nastejno. U obou stačil jediný útok.
Sarukaz si ale jen povzdechl.
 
Sarukaz: „Arcanine, ukonči to. Sejmi ho!“
 
Arcanine se rozběhl. Ryugon byl ale připraven.
 
Ryugon: „Vileplume, vyhni se!“
 
Vileplume se snažil vykličkovat z Arcaninovy dráhy. Tu ale Arcanine vyskočil. To Ryugon ani Vileplume nečekali. Následně už střemhlav padal dolů přímo na Vilepluma. Narazil. Vileplume letěl vzduchem. Ryugon po něm jen natáhl ruku. Vileplumova energie šla rychle k nule. Bylo jasné, že tohle je konec.
Vileplume doletěl až k Ryugonovi. Už nebyl schopný boje. Ryugon sklopil hlavu. Začal litovat, že Sarukaze podcenil. Viděl, že udělal velkou chybu.
Na druhé straně stál Sarukaz a jak viděl Ryugona se sklopenou hlavou, hned si vybavil ten sen, co kdysi měl. Viděl, že to, co se mu zdálo, se nejspíš chystá být realitou.
 
Sarukaz: „Ryugone, já ti říkal, že…“
 
Začal Sarukaz volat, když tu viděl, jak Arcanine zavrávoral a letí k zemi. Ryugon zvedl hlavu a viděl to samé. Arcaninův ukazatel energie šel k nule.
 
Sarukaz: „Jak je to…“
 
Nechápal nejdřív Sarukaz, ale pak mu to došlo. Útok s názvem sejmutí totiž působí i proti samotnému Pokémonovi. Silný náraz sice dozajista protivníka omráčí, ale zároveň se i sám Pokémon při úderu o zem zraní. A zde udělal Sarukaz s volbou útoku chybu.
Bylo dokonáno.
 
Moderátor: „To není možné! Poprvé v historii Pokémonové ligy tu máme zápas o mistrovský titul, který skončil nerozhodně!“
 
Lidé kolem jásali a Ryugon nevěřil tomu, co se právě stalo. Do místnosti ovšem vcházel Oak.
 
Oak: „Pojď!“
 
Pobídl Sarukaze a mávl taktéž na Ryugona, takže ho oba následovali do další místnosti.
 
Oak: „Chlapci, nemůžu tomu uvěřit! Podařilo se vám něco, co se zatím nepodařilo nikomu v celé Pokémoní historii.“
Ryugon: „To znamená, že jsme mistři oba? Nebo co to znamená?“
Oak: „To se právě neví. Rada s tím bude mít teď hodně práce, protože jak se má vymýšlet něco, co není předem stanoveno, vzniká zmatek. Každopádně tak napjatý zápas jsem dlouho neviděl.“
Ryugon: „Stejně. Až teď mi došlo, co jsem udělal za chybu. Navíc, Sarukaz měl ještě po boji s Greenem. Měl by proto mít on právo stát se mistrem. Vím, že to ode mě zní divně, ale nějak jsem si to celé uvědomil.“
Oak: „Ne tak docela. Musím uznat, že Sarukaz prokázal velkou snaživost, kterou vložil do tréninku a oplatilo se mu to. Ty ses soustředil na chytání Pokémonů. Tím tě nechci nijak hájit, oba dva jste provedli dobrou práci. Ale vše tkví v tom, že se Sarukaz sám rozhodl s tebou bojovat i přesto, že neměl Pokémony v plné síle. Akorát se ukázalo, že moc si věřit je spíše ke škodě.“
 
Ryugon pohlédl na Sarukaze.
 
Sarukaz: „Je to pravda. Přecenil jsem svoje schopnosti. Ať už se v tom vyznám jakkoliv, chyby by se neměly stávat.“
Ryugon: „No, co. Tak jsme aspoň dokázali něco, co se jen tak někomu už nepovede. A to za to stálo, ne?“
 
Začal se Ryugon smát.
 
Sarukaz: „To máš pravdu.“
 
Zasmál se i Sarukaz a byli tak opět s Ryugonem v pohodě.
 
Oak: „Rád vidím, že to berete pozitivně. Však o nic nejde.“
Ryugon: „Ale co teď?“
Oak: „Teď můžeme jenom čekat.“
Sarukaz: „Jak dlouho vůbec trvá řešení takových problému?“
Oak: „Těžko říct. Ale viděl bych to podobně, jako když člověk neprojde ligou vůbec.“
Ryugon: „Hmm, takže jen čekat. Ach jo…“
 
Bědoval Ryugon, že budou muset čekat, než se tento problém vyřeší.
 
Ryugon: „Nebylo by nějaký jiný řešení? Přece jen, to čekání je o nervy.“
Oak: „No, něco by tu bylo. Ale nevím, jak se vám to bude líbit. Zabralo by to delší dobu.“
Ryugon: „Delší dobu? No, proč si to aspoň neposlechnout?“
Oak: „Jde o to, že mi tuhle volal profesor Elm z Johta s tím, že tuto sezónu nemají dostatek trenérů. Celkem se vydává na cestu jen jediný trenér a přijde mu škoda dvou nevyužitých míst. Tak mě jen tak letmo napadlo, zda byste neměli zájem. I když, je to moc velká zodpovědnost. Museli byste začít takzvaně ‚od píky‘ a projít celou ligou Johta. Vzhledem k tomu, že jste sotva procestovali Kanto, tedy chápu, pokud se vám nechce.“
 
Ryugon se zamyslel.
 
Ryugon: „Hmm, ale to zní zajímavě, náhodou. Co, Sarukazi?“
Sarukaz: „Abych řekl pravdu, nemůžu říct, že by se mi nechtělo. Jen nevím…“
 
Oak ale šel ke stolu.
 
Oak: „No, Ryugone, když už nic, možná tohle ti usnadní rozhodování.“
 
Podal mu dopis.
 
Oak: „Tohle je dopis od tvého otce.“
Ryugon: „Cože, mého otce?“
Oak: „Ano. Dal mi jej kdysi, abych ti ho předal po lize.“
Ryugon: „Takže můj otec opravdu existuje?“
Oak: „Samozřejmě, však od něj máš dopis.“
Ryugon: „Ale stejně, ligou jsem neprošel.“
Oak: „To nevadí. Měl jsem ti ho prostě dát na konci ligy. A tady právě jsi!“
 
Ryugon tedy dopis otevřel a začal číst.
 
„Ahoj Ryugone! Je mi jasné, že mě neznáš. Ale to jsem já, tvůj otec! Ať už jsi prošel či neprošel ligou, jistě je z tebe dobrý trenér. Rád bych tě viděl. Záleží jen na tobě, zda přijedeš či nepřijedeš za mnou do Johta a najdeš si mě. Pochopím, pokud mě chtít vidět nebudeš, přeci jen, tobě i tvé matce jsem svým odchodem způsobil nemalou bolest. Ale pokud se rozhodneš, že jo, budu jen rád! Tak snad se brzy uvidíme!“
 
Ryugon dočetl a byl v úžasu.
 
Ryugon: „Myslím, že jsem se už rozhodl.“
Oak: „Takže chceš odcestovat do Johta.“
Ryugon: „Jo, už jsem se pevně rozhodl!“
Oak: „A co ty, Sarukazi?“
Sarukaz: „No, když jde Ryugon, půjdu i já. Přece jen, svět je velký a zůstat jen na jednom místě je škoda.“
Ryugon: „Přesně tak! Navíc mi přijde, že jsme se na cestování stali úplně závislými.“
Oak: „Výborně! Nečekal jsem, že budete nakonec souhlasit. Tak já dám tedy profesoru Elmovi zítra vědět, že dorazíte. Jenom tedy, kdy byste chtěli vyrazit?“
Ryugon: „No, asi co nejdřív.“
Oak: „Hmm, budete moct vyrazit už zítra.“
Ryugon: „Fajn, tak zítra!“
 
A bylo rozhodnuto. Po zápase, který skončil nerozhodně, se Ryugon a Sarukaz na popud Oaka rozhodli odcestovat do Johta a začít odznova.
Než odcestují, rozhodli se si ještě naposledy Kanto proletět. Povolali tak každý svého Pidgeota a proletěli se. Pak se zastavili na skále a na chvíli se usadili.
 
Sarukaz: „Víš, měl jsem strach.“
Ryugon: „Strach? Z čeho?“
Sarukaz: „Že když tě porazím, ztratím tak i nejlepšího kamaráda.“
Ryugon: „Cože? Počkej, takže proto ses choval tak divně?“
Sarukaz: „Nechtěl jsem, aby to bylo z ničeho nic. A hlavně jsem tě chtěl donutit, abys trochu trénoval. Ačkoliv jsem ti to neřekl přímo.“
Ryugon: „Ty jsi ale blb. Takhle mě podceňovat? Co si o mě myslíš? Zavrhnout tě jen proto, že bys vyhrál? Tak teď si pamatuj, že tohle nejlepší kamarádi nedělají.“
Sarukaz: „Dobře. Takže co si dát slib?“
Ryugon: „Jakej slib?“
Sarukaz: „Že oba projdeme ligou v Johtu a na konci si dáme konečně férový souboj!“
Ryugon: „Na to vem jed! Tentokrát už snad nepochybí nikdo z nás.“
 
Měli domluveno, že vše dořeší, až projdou Johtem. A tentokrát bez strachu a jiných cavik.
Doma Ryugon oznámil, že se chystá vydat do Johta.
 
Matka: „Opravdu? Ale však jsi sotva dorazil.“
Ryugon: „To nevadí! Musím konat, dokud můžu. Navíc, konečně se budu moct setkat s otcem.“
 
Jak to dořekl, matka se přestala hýbat.
 
Matka: „S otcem?“
Ryugon: „Jo, dostal jsem od něj dopis. Prý na mě v Johtu čeká, až se setkáme.“
Matka: „To ho chceš opravdu vidět, po tom všem?“
Ryugon: „A proč ne? Je to můj otec.“
Matka: „Fajn, tak si klidně běž za tím bídákem! Který nechal mě a tebe na pospas vlastním osudům a konal jen podle toho, co pro něj bylo dobré!“
 
Začala matka zvýšeným hlasem.
 
Ryugon: „Mami?“
 
Optal se ustaraně Ryugon, když viděl, že na tom matka není zrovna nejlépe. Ta se ovšem hned uklidnila.
 
Matka: „Ah, promiň, Ryugone. Jen k němu chovám hroznou zášť. Přece jen, nemůžu mu odpustit to, co udělal. Ale tak, je to pořád tvůj otec. Máš právo na to jej poznat.“
Ryugon: „Díky, mami.“
 
Ryugon pohlédl na dědu a ten mu to jen odkýval.
Dalšího dne tedy byl Ryugon i Sarukaz připraveni k odchodu z Kanta. Oak jim dal u laboratoře ještě instrukce, kudy se vydat a již po druhé tak opouštěli na dlouhou dobu své rodné Oblázkové město.
Dostali se brzy na stezku, která je měla dovést až do Johta.
 
Ryugon: „Tak, opouštíme Kanto!“
Sarukaz: „Moc neskákej, před námi je dlouhá cesta.“
Ryugon: „No, co? Však jsme zvyklí.“
 
Vycházeli do kopce a z něj byl pohled na většinu Kanta. Slunce už zapadalo a tak bylo celé oranžově osvíceno. Naposledy je také ofoukl mořský vánek.
 
Ryugon: „Jo, byla to dobrá cesta.“
Hleděl Ryugon do dáli a najednou mu z očí začaly téct slzy.
 
Sarukaz: „Ryugone, ty brečíš?“
 
Optal se Sarukaz a Ryugon se otočil.
 
Ryugon: „Tak určitě! Proč bych měl řvát jen proto, že opouštíme místo, které je pro nás domovem?“
Sarukaz: „Hmm, to ano. Sbohem, Kanto!“
 
Ryugon se otočil na Sarukaze a viděl, že mu taky tečou slzy.
 
Ryugon: „Ha a pak, že brečím! Ty taky brečíš!“
Sarukaz: „Co?! Vůbec! To mi jen něco spadlo do oka!“
Ryugon: „Ne, to jsou slzy! Štve tě, že opouštíme naši rodnou zem!“
Sarukaz: „A co máš říkat ty! Řveš jak pominutej!“
Ryugon: „To není pravda!“
Sarukaz: „Vidím to!“
Ryugon: „A co pak děláš ty?“
Sarukaz: „Hej, nemůžeme toho nechat?“
Ryugon: „Až přiznáš, že brečíš!“
Sarukaz: „Já nebrečím, ty idiote!“
Ryugon: „Ale brečíš, magore!“
 
A tak se se slzami v očích vydali vstříc novému regionu zvanému Johto, aby poznali nový kraj, jiný mrav a nakonec se řádně zúčtovali. Kdo ví, co je na jejich nové cestě čeká a k čemu dospějí. Vydávají se přeci jen někam, kde to ani jeden z nich nezná.
 
 
A tím pádem jste se dostali ke konci putování po Kantu. Těm, kteří přečetli každý díl a dostali se až sem, moc děkuju a vážím si, že jste s hrdiny strávili celou jejich cestu a nezahodili to hned na začátku, protože ten rozjezd opravdu nebyl nic moc a vlastně ani zbytek, když to tak vidím. Teď už samozřejmě víte, že vás čeká další sezóna, samozřejmě zaměřená na Johto. Trefně nazvaná jako Ryugonova (ne)jistá cesta: Od píky!

Vím, že jsem se v tom mnohdy motal a abych řekl pravdu, ke konci mi došlo, že jsem udělal mnoho zásadních chyb. Tím pádem bych chtěl udělat v příští sezóně mnoho změn, zejména upravit styl psaní a napravit ty strohé souboje na naopak plnohodnotné, aby to neztrácelo svůj původní smysl a nezaměřovalo se to víceméně jen na postavy a jejich myšlenkové pochody, což Pokémoní povídku rozhodně Pokémoní nedělá.
 
To je vše, co bych chtěl prozatím říct. Ještě jednou díky za přečtení a doufám, že se vám můj příběh líbil.