EP003 - Dobrodružství v Chromovém lese

Po klidném spánku v pokémonském středisku v Chromovém městě se naši hrdinové vydávají dál na své velké cestě stát se Mistry Pokémonů. Nejdřív však musí získat 8 odznaků a zapsat se na turnaj, který se pořádá každý rok v Indigové nížině. Jejich cesta teď vede do Cínového města, ale nejdřív musí překonat Chromový les.
Další slunečný den. Bylo ještě poledne 10 hodin a Kasai tvrdě spal. Kazuma už dobrou hodinu koukal do stěny pokoje střediska. Nechtělo se mu čekat, až se jeho líný kamarád probere. Šel si připravit čisté oblečení, kartáček s pastou a holící strojek, který měl ještě v původní krabici. Jenže když se večer vykoupal, vše si dal zpět do batohu, až na mokrý ručník, takže si teď kartáček znovu musel vyndat a ještě k tomu krabici s holícím strojkem. To bylo až moc ruchu pro klidný spánek Kasaie.
„Co tu k sakru děláš?“ ptal se otráveně probuzený kamarád.
„Chci si vyčistit zuby a oholit se, najím se a půjdu dál. Aspoň něco tě vzbudilo. Do kolika si chtěl spát?“
„Kolik je? Je 10 hodin, co blázníš?“
„Dělej si, co chceš. Áh mám to, tak jdu.“
Kazuma odešel s ručníkem, kde měl zabalené oblečení, strojek a kartáček s pastou. Kasai dál ležel. Když se Kazuma vrátil, Kasai stlal postel a byl převlečený.
„Copak, pánešek už nespinká?“
„Pánešek nespinká, protože si tu chrastil se svým legem.“
„Legem? To je holící strojek, ne lego.“
„Je to lego. Stačí mi málo a mám po spánku.“
Kazuma si sednul na svou postel a snídal. Kasai si pustil notebook a facebook. Kazuma se ho ptal, proč nesnídá. Kasai vysvětlil, že moc jíst nepotřebuje, a že nemá hlad. Kazuma dojedl a začal si stlát postel, uklidil si téměř suchý ručník a byl pomalu připraven k odchodu.
„Co ty, nepůjdeš se mnou?“ ptal se Kazuma.
„Počkej, musím odpovědět na jeden e-mail.“
Kazumu zajímalo, kdo mu píše, ale číst cizí sms zprávy nebo e-maily je neslušné. Kasai však začal sám mluvit, kdo mu co píše. Napsal mu nějaký chlápek s tím, že chce na jeho webu uveřejnit svůj článek. Kamarádi tak začali řešit, kolik by to mohlo stát a co mu odpovědět. Kazuma se ještě přihlásil na svůj facebook a požádal jednoho přítele o pomoc. Trvalo skoro další hodinu, než to vyřídili, ale ještě před jedenáctou hodinou byli připravení k odchodu. Nocleh stejně jako léčení Pokémonů bylo ve středisku zadarmo pro trenéry Pokémonů, kteří se prokázali pokédexem. To Kasaie s Kazumou mile překvapilo. Rozloučili se a vydali se cestou na sever do Chromového lesa.

„Rozmyslel jsem si to.“ spustil najednou Kasai.
„Co sis rozmyslel?“
„Jaké je celosvětově známé heslo Pokémonů?“
„Buď ten nejlepší?“ hádal Kazuma.
„Ne, všechny chytit máš! Budu si od teď chytat všechny Pokémony.“
„Hm, asi dobře děláš. Než jsem odešel, Oak mi řekl, ať chytám Pokémony, že když jich chytim dost, pak si se mnou promluví, ale na druhou stranu. Proč si chytat Pokémony, které pak v tréninku nepoužiju? Zatím jsem použil Rattatu, Pidgeyho i Dodua a Spearow.“
„To je jedno. Máme jednou chytit všechny, já je pochytám.“
„A to je budeš trénovat, aby se ti vyvinuli na další fáze?“
„Určitě ne. Plno Pokémonů chytíš i vyvinuté. Zdržovalo by mne to na cestě.“
„Jsou to živí tvorové. Když si je chytáme, bereme jim svobodu. Měli bychom jim pomoc sílit a aspoň trochu s nimi pracovat, nemyslíš?“
Kasai neodpověděl. Najednou si všiml růžových stromů. Kazuma si vzpomněl, že včera natrhal růžové Apricorny a tak je vytáhl z batohu a dal je Kasaiovi. Když si ovoce Kasai uklidil, začal se poohlížet po Pokémonech. Uviděl Caterpie, Metapoda nebo Buttefree. Vrhnul se do trávy a začal chytat. Kazumu napadlo, že 4 Pokémoni na stadion budou málo. Taky by si mohl někoho chytit. Rozhodl se, že vyzkouší v tréninku Weedle a Caterpie. Kasai už měl tolik Pokémonů, že mu další balónky mizely z ruky a automaticky se přesouvaly k profesoru Oakovi. Kazumovi zmizel z ruky balónek s Weedle a automaticky se přesunul k Oakovi. S Kasaiem pak pokračoval do Chromového lesa. Bylo odpoledne a slunko začínalo pálit. Byli rádi, že se v lese částečně schovají pod stromy.

Chromový les byl hustý. Celý byl listnatý a Kasai se klepal na jednoho Pokémona. Pikachu. Kazumu napadlo, že by si ho mohl chytit a šel ho hledat též. Trenéři se rozdělili a každý šel hledat Pikachu na jinou stranu. Nikde už nebyly vidět Beedrill ani Buttefree. Z toho trenéři usoudili, že jsou aktivní pouze ráno. Beedrill umí být nebezpečné a agresivní. Určitě bude lepší, když se budou chovat tiše. Dlouho chodili trávou a hledali. Tráva v lese byla daleko hustší a Caterpie s Weedle se skrývali ve křoví. Ani jinak hojný Pidgey nebyl vidět. Byli ve stromech s Pidgeotto.
Jak Kazuma šel, narazil na něco zajímavějšího než je Pikachu. Uviděl houby. Měly červený klobouček, bílou nožku a žluté puntíky. Pokédex Kazumovi poradil, že se mohou dobře prodat, a nebo použít v tréninku Pokémona. Dokážou Pokémona naučit útok, který už zapomněl. Kazuma si vytáhl nůž a opatrně si uřezal všechny, které viděl. Nevěděl, zda na ně narazí i Kasai a rozhodl se natrhat i pro něho.
Jak tak sbíral houby, najednou slyšel tiché bzučení. Podíval se kolem, ale žádnou Beedrill neviděl. Ani Ledyby nebo Lediany, kteří se v Chromovém lese nevyskytují. Když byl v nejlepším, najednou ho něco vystrašilo.

Nezaječel. Lekl se a odplazil se blesku rychle stranou, ale neječel. Z vysoké trávy vylétla Beedrill. To nebylo nejhorší. Ze zad Kazumy vyskočil malý kluk a začal nadávat. Měl bílé triko a modré šortky. Velkou síťku na hmyz a velkou zelenou tašku. Na hlavě měl velký, slaměný klobouk a na nohou měl pantofle.
„Co to děláš ty ničiteli přírody? Ty houby zaplatíš.“ řekl hlasitě. Když se na něj Kazuma podíval, pokračoval: „Doporučuju ti, aby si byl ticho. Tenhle Beedrill patří mně, ale v lese jsou jich mraky a spí. Jestli je probudíš, budeš toho litovat.“
„Já bych byl rád ticho, ale vyděsili ste mne. Jak ty houby chceš zaplatit? Rostli na zemi, patří všem, mohu si je vzít. Chromový les není rezervace. A kdo vůbec jsi? Není slušné takto děsit lidi.“
„Jmenuji se Dane a specializuji se na hmyzí Pokémony. Já ani po tobě žádné peníze nechci. Zaplatíš mi je zápasem v Pokemonu!“ zvolal odhodlaně chlapec a namířil do obličeje Kazumy Poké Ball.‘
„Zápas v Pokemonu? Není problém, ale budeš litovat. Já jsem Kazuma a jsem trenér z Oblázkového města.“
„Jo? A když si tak mocný trenér z Oblázkového města, kolik už máš odznaků? Jednoho jsem od vás potkal. Byl skvělý, porazil mne v krásném zápase. Jsem zvědav na tebe!“
„To musel být Sense.“ řekl pro sebe Kazuma.
„Co si to pro sebe šuškáš?“
„Ale nic. Budeš litovat. Tak jdeme na to.“ řekl trenér a připravoval si balónek.
Dane řekl, že na tomto místě se bojovat nebude, že půjdou trošku jinam. Odvolal svého Beedrilla, nechal Kazumu, aby si sesbíral houby a vydali se hlouběji do lesa. Celou cestu nepromluvili a za chvíli byly na místě. Kazuma se ptal, proč zrovna má zápasit tady. Dane řekl, že to je jeho oblíbené místo a zápasí tu vždycky.
„Tak jdeme na to.“ řekl odhodlaně Kazuma a pro sebe si myslel, co by takový malý smrad mohl vědět o Pokémonech.
„Na úvod tě chci varovat. Hodně trenérů mé hmyzí Pokémony podcenilo a pak skončilo špatně.“ říkal Dane.
„To ty budeš muset hledat pokémonské středisko, až s tebou skončím!“
„Nemusíš mi tu vyhrožovat nemocnicí. Já mám u sebe vždy dost léků. Východ z lesa je ještě daleko, mohu pak tvé Pokémony vyléčit.“ nabízel Dane.
„No dobře a jaká budou pravidla?“ ptal se Kazuma.
„Každý si zvolíme 2 Pokémony. Zvítězí ten trenér, který dokáže porazit soupeřovo Pokémony. Já si zvolím, Spinaraka!“ zvolal klučina a hodil balónek. Z něho vyskočil veliký červený pavouk s černými pruhy a fialově-žlutými končetinami. Na hlavě i na zadečku měl žihadlo.
„Já si tedy volím, Bulbasaura.“
„Tvůj Bulbasaur musí být silný, když ho posíláš na hmyzího Pokémona.“
Kazuma se najednou udiveně podíval na Dana.
„Pro trenéra je důležitá strategie a úsudek. Každý ví, že travní Pokémoni nejsou efektivní proti hmyzím, ale jak myslíš. Dám ti možnost začít.“
„Nelíbí se mi tvoje sebevědomí, Bulbasaure, zahaj zápas Šlehavým útokem.“
„Ha, to jsem tušil. Spinaraku, použij své vlákno a unikni mu.“
„Bulbasaure pokračuj!“
I když Bulbasaur mířil úponky na Spinaraka, ten skákal z větve na větev a akorát Bulbasaura ztrapňoval.
„To budeš pořád utíkat?“ zlobil se Kazuma.
„Neboj. Spinaraku, zaútoč Jedovým bodnutím!“
Kazuma jen tak, tak stačil říct, aby Bulbasaur uskočil. Pak ale následovalo něco, co nečekal. Spinarak pustil vlákno a Bulbasaura přichytil a nemohl utéct. Pak nasadil Noční stín a silný energetický paprsek Bulbasaura nepříjemně zasáhl.
„No tak, Bulbasaure. Nesmíš to vzdát. Nárazovým útok!“
Bulbasaur se zkusil rozeběhnout a do Spinaraka narazit, ten však hbitě uhýbal a uskakoval.
„Bulbasaure, k sakru, to neumíš zrychlit a zasáhnout ho? Dělej!“ začínal být nazlobený Kazuma.
„Většinou se trenéři poučí ze svých chyb. Spinaraku, opět Bulbasaura spoutej vláknem a nasaď Noční stín!“ zvolal Dane.
To už byl konec Bulbasaura. Kazuma začal nadával, jak se to mohlo stát a proč je Bulbasaur tak neschopný. Dane mu vysvětlil, že spíš Bulbasaur je chudák, že má tak špatného trenéra. Kazumu to naštvalo. Nebyl nazlobený jen kvůli tomu, že prohrál, ale i proto, že nemá Charmadera.
Teď se rozhodoval. Caterpie byla slabá a netrénovaná, tu nasadit nemohl, pak jedině Spearow, Rattatu, Dodua nebo Pidgeyho, ale proti Spinarakovým vláknům bude lepší Pidgey. Navíc ten shiny dobře bojoval a třeba i jeho bude silný. Dane ho pochválil. Řekl, že ho překvapilo, když nasadil Bulbasaura. Pro Kazumu to byla nová zkušenost, kde zjistil, že ptačí pokémoni mají výhodu nejen proti travním, ale i hmyzím Pokémonům.
„Dobře, začneme. Spinaraku, Jedové bodnutí.“
„Pidgey, vyhni se a nasaď Písečný útok.“
Pidgey se hbitě vyhnul proudu jedovatých jehliček proudících z tlamičky Spinaraka a zahalil ho do prachu. Dane nařídil Spinarakovi, aby se pomocí vlákna vyhoupl na strom. Pidgey i jeho trenér si toho všimli a na vlákno zaútočili. Spinarak tak spadl na zem. Pidgey pak zahájil Vzdušný vír a zasadil tak Spinarakovi další úder. Dane si nevěděl rady.
„Spinaraku, zkus Pidgeyho zasáhnout svým vláknem.“ zkoušel Dane.
Pidgey se však vyhnul a zasadil Spinarakovi další ránu. Vzdušným vírem zápas ukončil a vyrovnal stav zápasu. Kazuma měl otázku.
„Proč si nepoužil Noční stín?“
„Měl by si znát výhody a nevýhody svých Pokémonů. Pidgey je normální typ a na ty duší útoky nezabírají. Mají nulový účinek. Dobře, Spinaraka si nakonec porazil, ale stejně nemáš na mého Buttefree.“ hodil balónek a z něho vyskočil fialový motýl. Na nic nečekal a hned posílal motýla do útoku: „Buttefree, zahaj zápas Nadzvukovým útokem.“ nařídil Dane.
Z Buttefreeho tlamičky začínaly vycházet žluté kruhy a mířily na Pidgeyho. Kazuma slyšel zvláštní zvonivý zvuk a když viděl, že se Pidgeymu nic nestalo, nařídil mu Nárazový útok. Útok Buttefree však nemá ubližovat hned. Má protivníka zmást. To se povedlo, protože Pidgey nenarazil do Buttefree, ale mířil k zemi. Dane měl radost. Nařídil pak svému Pokémonovi Spací pyl. Pidgey usnul a Kazuma ho nemohl vyměnit, byl to poslední Pokémon. Kazuma pobouzel Pidgeyho, aby se vrátil do zápasu, ale tvrdě spal. Dane však neútočil.
„Vyhrál jsem.“
„Jak vyhrál, můj Pidgey spí, ale určitě se probudí.“
„Toto je přátelský zápas a já mu nechci ubližovat. Lekci si dostal s Bulbasaurem. Pidgeyho si odvolej.“ řekl Dane, odvolal Buttefree a začal hrabat v batohu.
Kazuma na něj koukal udiveně. Nakonec Dane našel malou lahvičku, byl to lék ve spreji. Dal ho Kazumamu, aby s ním vyléčil Bulbasaura. Trenér povolal Bulbasaura a postříkal ho sprejem. Okamžitě mu bylo lépe. Vrátila se mu část energie. Bulbasaur však nevypadal příliš vděčně a na svého trenéra zahlížel. Ten ho odvolal a ničeho si nevšimnul. Dane to zpozoroval a začal kývat hlavou.
„Co je?“ptal se Kazuma.
„Tvůj Bulbasaur je nazlobený.“
„Ále, prd je. Tvůj mozek je nazlobený. Proč by byl? Je mi loajální.“
„To brzo poznáš. Na můj mozek nenadávej. Porazil jsem tě právem a ještě ti vyléčil Bulbasaura, měl by si mi být vděčný. Víš, vypadáš starší, ale chováš se jak mimino. Si arogantní a chováš se jak pako. Pokémonům vůbec nerozumíš, ale mne shazuješ. Ten první trenér, Sense, sice byl arogantní, ale své Pokémony dokonale ovládal a rozuměl jim. Ty mu nesaháš ani po paty.“
„To nemíním poslouchat. Jdu pryč.“
„Jen si jdi. Zasloužil by sis prohnat od Beedrill, přeju ti, aby si je vzbudil.“

Kazuma v tom zápasení a hádání zapomněl na Kasaie. Jistě už si chytil Pikachu a teď hledá Kazumu. Jenže si už pořádně nepamatoval, kde se rozdělili. Jenže Kasai měl za ušima. Použil svého Pokémona Pidgeyho a ten mu pomohl Kazumaho najít.
Kazuma váhal, ale nakonec mu řekl o sbírání hub a o mladém trenérovi hmyzích Pokémonů, který s ním zápasil a porazil ho. Když se to Kasai dozvěděl, chtěl ihned toho trenéra najít a dát si s ním zápas. Jenže trenér Kazumu sledoval a když viděl, jak dává nasbírané houby kamarádovi, nezaváhal Kasaie vyzvat na zápas v Pokémonu. Přitom stačil Kazumu ztrapnit a říct, jak je nervní, neovládá se a neumí zacházet s Pokémony. Kasai to bral s úsměvem, ale Kazuma začínal zuřit. Kasai ho uklidnil s tím, že v zápase ho pomstí. Trenéři se vrátili na to staré místo, kde zápasil Kazuma a Dane.
„Doufám, že toho budeš umět víc, jak tenhle šáša.“ řekl Dane.
„Šáša?“
„Tak dost. Jdeme na zápas. Já si volím, Charmandera. Charmandere, leť!“ zvolal Kasai.
Dane povolal Beedrill a nechal první tah na Kasaiovi. Charmander zahájil zápas Škrábavým útokem, ale než se stačil k Beedrillovi přiblížit, nasadil Soustředěnou energii a pak se hbitě vyhnul Charmanderovi a pustil se do Zuřivého útoku. Charmander se zběsile vyhýbal útokům vosy. Dane pak nařídil Dvojitou jehlu a utiskování Charmandera neustávalo. Kasai pak dostal nápad. Charmander se bránil Kouřovou clonou a když z černého mraku dýmu Beedrill vyletěl a Charmander ho zasáhl Žhnoucím útokem a povedlo se mu Beedrill popálit. Beedrill se chtěl pustit do dalšího Zuřivého útoku, ale kombinace škrábání a plamenů Charmander zvítězil. Dane ho chválil, ale ještě měl stále Buttefree.
Buttefree nařídil Nadzvukový útok. Charmander se zkusil bránit Kouřovou clonou, jak mu trenér kázal, ale nepomohlo to. Navíc Buttefree ji křídli odvál pryč. Charmander byl zmatený, ale dokázal ještě zaútočit na Buttefree plameny, ale netrefil. Buttefree tak ze svých sporů na křídlech vypustil zelený prášek. To byla barva Spacího pylu a ten Charmandera uspal.
„Tak porazil i mne.“
„Ticho, ty si moula.“ řekl Dane.
Pak nařídil Buttefree Zmatení a Vzdušný vír. Charmander se naštěstí probudil, ale už měl toho dost. Buttefree nakonec vyhrál dalším vzdušným útokem. Kasai si pak zvolil stejně jako Kazuma Pidgeyho.
Buttefree zaútočil Nárazovým útokem a Pidgey též, ale Kasai ještě nařídil Rychlý útok a začal kmitat z levé strany na pravou a Buttefree ho nemohl zasáhnout. Butterfree nasadil Spací pyl a ten stejně Pidgeyho zasáhl i když se snažil křídly zahnat. Brzo se však probudil a mohl v zápase pokračovat. Pak následoval Buttefree Nadzvukový útok a Pidgeyho zmátl tak, že útočil na strom. Poslední KO patřil Daneovi.
„Oba jste srábci.“
Oba trenéři pak jednohlasně zakřičeli: „To odvoláš!“
„Odvolám. Ten tvůj šašek a sběrač houbiček je pako, ale ty si proti mně nasadil ohnivý a létající typ, stejně si prohrál.“
Kasai Kazumaho zadržel a ptal se Dana, proč je tak protivný? Řekl, že si to teď musí prostě vychutnat. Dokázal porazit 2 velké trenéry, kteří chtějí do Indigové nížiny. Kasaie napadlo, co tu vlastně tak nadějný trenér hmyzích Pokémonů dělá. Sám v Chromovém lese. Dave začal vyprávět, jak ještě v raném dětství přišel o matku a škola mu moc nešla, protože upřednostňoval Pokémony a místo učení si hrál s Caterpie a Weedle. Otec ho bil a tak se rozhodl odejít z domova. Už několik měsíců si čas od času dá zápas s trenéry a peníze za výhry si šetří na jídlo a léky pro Pokémony.
Kasai nabídl, aby šel Dave s nimi do Cínového města, že z pokémonského střediska mohou zavolat profesoru Oakovi a ten možná bude moct vědět způsob, jak ještě zaregistrovat Dave, aby mohl zápasit o odznaky. Přece je nesmysl, aby přespával v Chromovém lese a neměl domov. Takhle může začít nový život a navíc má velký talent a silné Pokémony. Dave souhlasil a tak se 3 trenéři vydali z Chromového lesa na sever. Kasai a Kazuma za bojem o odznak a Dave za nadějí na nový život.